Dva největší výrobci dopravních letadel na světě se po letech obdobné strategie naprosto rozešli. Evropský Airbus vsadil na mamutí A 380, zatímco Boeing dokončuje konvenční, ale po všech stránkách výkonnější B 787 Dreamliner. Oba shodně tvrdí, že jejich letoun je symbolem dopravy v následujících desetiletích.

Souboj filozofií

Koncem osmdesátých let začali konstruktéři Airbusu tajně pracovat na novém obřím letounu UHCA (Ultra High Capacity Airliner), který měl přímo konkurovat typu B 747 Jumbo, jenž do té doby suverénně kraloval třídě velkokapacitních strojů. Ke zformování oficiálních požadavků na typ A 3XX, jak se „třistaosmdesátka“ původně jmenovala, ale došlo až v devadesátých letech. Airbus si v té době nechal zpracovat studie rozvoje trhu a vsadil na koncepci „hub and spoke“, v níž letecká doprava probíhá přes uzlové body a nikoliv přímo mezi jednotlivými destinacemi. Výhodou této filozofie je, že je celkově třeba menší množství spojů a jednotlivé letecké linky lze více vytížit. Pro tento druh přepravy se velmi dobře hodil ultrakapacitní (označení „velkokapacitní“ asi není u typu A 380 zcela přesné) letoun, jenž by mohl pojmout i pět set cestujících a více.

V Airbusu proto začali pracovat na stroji A 3XX s kapacitou až 500 míst v trojtřídním a dokonce 850 míst v jednotřídním uspořádání.