Embraer 135/140/145

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Rozměry a hmotnosti (Není-li uvedeno jinak, platí údaje pro výchozí nejdelší typ Embraer 145):

Provozní vlastnosti (Není-li uvedeno jinak, platí údaje pro výchozí nejdelší typ Embraer 145):

Provozovatelé:

Další informace:

K vývoji řady malých proudových letounů pro krátké tratě (tzv. regionální jety) Embraer inspiroval komerční úspěch průkopníka této kategorie, kanadského stroje Canadair Reginal Jet (posléze přeznačeného na Bombardier CRJ-100/200). Brazilští konstruktéři sice na projektu malého dopravního proudového letadla pracovali již na přelomu posledních dvou dekád minulého století, tedy ještě před uvedením CRJ-100 na trh, nicméně práce byly posléze v roce 1991 zastaveny a teprve na základě zájmu o tuto novou kategorii letadel se vývoj znovu rozběhl naplno. Pro zkrácení a zlevnění vývoje použili konstruktéři základ trupu kruhového průřezu se třemi sedadly ekonomické třídy (2+1) v řadě a kompletní příď z turbovrtulového letounu Embraer 120 Brasilia, přepracován byl centroplán nesoucí nové křídlo pro vyšší rychlosti s mírnou šípovitostí (22,3 stupně) a nová byla samozřejmě záď, na jejíž boky byla umístěna dvojice malých britských dvouproudových motorů Rolls-Royce AE 3007. Uspořádání ocasních ploch ve tvaru písmene "T" zůstalo zachováno, i když i jejich konstrukce je samozřejmě kvůli vyšší rychlosti zcela nová.

První verzí byla nejdelší varianta 145 pro až 50 cestujících, dodávaná zákazníkům od roku 1997. Tato verze je také nejrozšířenější, do roku 2013 bylo dodáno celkem 742 kusů. Embraer však hodlal svým zákazníkům nabídnout ucelenou typovou řadu ERJ (Embraer Regional Jet), proto již od roku 1999 dodával zákazníkům také menší verzi ERJ-135, zkrácenou o 3,5 metru s kapacitou nižší o 13 míst (pro letové zkoušky posloužil po zkrácení trupu od května 1998 prototyp ERJ-145), jíž se leteckým dopravcům dodalo 126 kusů. V reakci na požadavek zákazníků i na letoun, spadající velikostně "někam mezi" EJ-135 a ERJ-145, rozhodl se Embraer pro výrobu i poslední verze, označené ERJ-140, jejíž trup, zkrácený oproti veri -145 o 1,5m, pojal 44 cestujících. Jako prototyp posloužil v roce 2000 po přestavbě z verze -135 opět první vyrobený ERJ-145 a zákazníkům bylo od roku 2001 dodáno celkem 73 letounů této "meziverze".
Do Prahy létá s typem Embraer 145 společnost Luxair z Lucemburku.

Celosvětový obchodní úspěch letounů řady Embraer 145 přispěl nejen k záchraně firmy Embraer (které v polovině poslední dekády minulého století reálně hrozil bankrot), ale i k získání prostředků na vývoj podstatně větších a sofistikovanějších letadel Embraer 170/175 a Embraer 190/195. Popularita těchto "létajících tužek" mezi dopravci však prudce poklesla po druhé válce v Iráku, kdy prudký nárůst cen ropy (a tedy i leteckého paliva) učinil provoz takto malých proudových letadel ekonomicky značně obtížným. Letoun je tak dnes již ve větší míře využíván jen v USA, nicméně typ ERJ-135 posloužil jako základ pro privátní Embraer Legacy 600 (interně označený Embraer 135BJ), který je dosud vyráběn a který provozuje i česká společnost ABS Jets.