Boeing 767-400

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Rozměry a hmotnosti:

Provozní vlastnosti:

Provozovatelé:

Další informace:

I poté, co byl v roce 1986 uveden do provozu prodloužený Boeing 767-300, uvažoval výrobce o využití základu konstrukce B767 pro letouny s ještě větší kapacitou. Proti v té době dokončovaným letounům McDonnell Douglas MD-11 či Airbus A330/A340 neměl Boeing co do velikosti adekvátní protiváhu a B747 byl pro některé trhy příliš velký a nákladný. Původní úvahy o možném řešení zahrnovaly i pozoruhodnou studii dvoupatrové verze B767, kdy měla být na vršek trupu původní B767-300 přistavěna horní část trupu B757, posléze úvahy směřovaly k mnohem střízlivějšímu konceptu 767-X, což měl být letoun kombinující křídlo B767 s trupem o šířce na úrovni zmíněného MD-11. V roce 1988 byl koncept 767-X přepracován tak, že z původní B767 už nezůstalo ani křídlo a projekt posléze posloužil jako základ budoucí B777, zalétané v roce 1994.

Tím sice Boeing získal řešení v jedné z jím dosud nepokrytých kategorií letadel (a nutno podotknout, že úspěšně - B777 postupně doslova smetla z nebe své hlavní rivaly a až do nástupu A350 de facto neměla adekvátní konkurenci), nicméně s nástupem Airbusu A330-200 (který je zcela ojedinělým případem, kdy úspěšný letoun vznikl zmenšením původní verze -300) se objevila nová podkategorie letounu s kapacitou 250-350 míst a doletem nad 10 tis. km, o níž byl mezi dopravci včetně tradičních zákazníků Boeingu zájem a kde neměl americký výrobce co nabídnout. Jako nejschůdnější řešení se ukázalo pokusit se prorazit na trhu s letounem získaným ještě jedním prodloužením původní B767.

Vznikla tím verze B767-400ER, s trupem prodlouženým o dalších 6,5 metru oproti verzi -300 (tedy již o 12,9 m = více než čtvrtinu oproti původní verzi -200), čímž bylo dosaženo zvýšení počtu sedadel až na úroveň konkurenční A330-200. Letoun dostal nové vnější části křídel podobné Boeingu 777 a z B777 byla využita i část avioniky. Výrazně modernizován byl i interiér, kde obkladové panely bočních stěn a stropní úložné prostory dostaly tvar elegantní "vlny" inspirované rovněž Boeingem 777 (řada zmíněných inovací byla posléze aplikována i na novější kusy B767-300).

Výsledkem byl stroj, který sice nabídl menší dolet než A330-200, zato však s lepší spotřebou paliva vzhledem k nabízené kapacitě. Jediné, v čem si A330 na tratích v rámci doletu B767-400 udržel výhodu, bylo celkové platící zatížení (tedy při srovnatelném počtu cestujících vyšší hmotnost dodatečného nákladu). Letoun si objednaly Delta Air Lines (jako náhradu za dosluhující stroje Lockheed L-1011 Tristar) a Continental Airlines (dnes součást United, jako náhradu za letadla DC-10). V důsledku krize letecké dopravy, následující po teroristických útocích v USA 11. září 2001, však další zákazníky pro nejvýkonnější a nejpokročilejší verzi B767 Boeing již nezískal a sám posléze přesunul těžiště svých zájmů v této kategorii letadel na vývoj zcela nového modelu, kterým se posléze stal B787 Dreamliner. Vyrobeno tak bylo jen 38 kusů. Není bez zajímavosti, že jeden z nich předváděl v roce 2000 Boeing přímo v Praze Českým Aeroliniím coby potenciální náhradu jejich tehdy již neodvratně zastarávajících Airbusů A310.