Dash 8-Q400

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Rozměry a hmotnosti:

Provozní vlastnosti:

Provozovatelé:

Další informace:

Ačkoli je Dash 8-Q400 považován z řady důvodů za zatím nejmodernější turbovrtulové dopravní letadlo, najdeme jeho kořeny již v 70. letech minulého století. V roce 1975 byl totiž zalétán stroj De Havilland Canada DHC-7 (později přeznačený na Dash-7), zkonstruovaný pro přepravu 50 cestujících primárně na kanadském vnitrostátním trhu. Navzdory pro regionální letoun nezvyklému čtyřmotorovému uspořádání, vyvolanému požadavkem na extrémně krátký vzlet z odlehlých letišť, se do ukončení výroby v roce 1988 prodalo 113 letadel do celého světa.

Pro řadu jeho potenciálních i skutečných zákazníků však nakonec nebyl požadavek na provoz z velmi krátkých drah důležitý a preferovali spíše nižší provozní náklady, což vedlo kanadského výrobce k překonstruování letounu na obvyklejší pohon pouze dvěma (byť většími a výkonnějšími) motory. Vznikl tak letoun DHC-8 (posléze přeznačený na Dash 8), jehož protoyp byl zalétán v roce 1983. Původní model Dash 8-100/200 pro 37-40 cestujících doplnila v roce 1989 verze -300 s trupem prodlouženým o 3,43m pro 50-56 cestujících, která měla za úkol konkurovat evropským typům Fokker 50 a ATR-42. V roce 1988 koupil firmu De Havilland Canada americký Boeing s cílem podpořit výrobu regionálních letadel v Kanadě díky své obchodní síle. Již roku 1992, poté, co vlivem politického lobbyingu Airbusu prohrál tendr tehdy státního kanadského dopravce Air Canada na dodávku střednětraťových letadel, však Boeing okamžitě nabídl DHC k prodeji a firmu koupil kanadský průmyslový gigant Bombardier, stejně jako již v roce 1986 firmu Canadair, druhého významného leteckého výrobce ze země javorového listu.

Dash 8-Q400 společnosti SkyWork

Od dubna 1996 jsou všechna nová letadla Dash 8 vybavena systémem aktivního potlačení hluku a vibrací v kabině (ANVS) a pro zvýraznění "tichého" provozu se změnilo značení původních verzí 200/300 na Dash-8 Q200, resp. Q300 (kde "Q" znamená "Quiet", tedy "tichý"). V reakci na požadavky zákazníků a konkurenci evropského ATR-72, který i největší verzi Dash-8 Q300 výrazně převyšoval kapacitou, se zároveň Bombardier rozhodl vyvinout letoun, který nejen nabídne ještě více sedaček než "velká ATR", ale s ohledem na předpokládaný konkurenční boj s nastupujícími regionálními proudovými letadly se díky zvýšené rychlosti bude schopen postavit i jim.

Vznikl tak Dash-8 série 400 (Q400), který se ovšem od svých předchůdců liší nejen delším trupem (o 7,13m oproti Q300), ale především motáží mnohem silnějších motorů s mohutnými šestilistými vrtulemi na koncích výrazně rozšířeného centroplánu křídla. Výsledkem je nejen extrémně výkonný a rychlý, ale také technicky dost složitý letoun (i tím, že na rozdíl od většiny turbovrtulových letadel již má vlastní pomocný motor pro pohon palubních generátorů elektřiny - Atzv. APU - stejně jako větší proudová letadla). Navíc je omezena i jeho technická příbuznost s ostatními verzemi Dash-8, jejichž výroba skončila v roce 2009. Přesto jde na trhu o velmi populární typ, kombinující rychlost blížící se tryskovým letadlům s ekonomikou provozu turbovrtulových strojů. Vedle osobních jsou dodávána i nákladní letadla Dash 8-400F (bez systému ANVS, tedy bez "Q" v označení).