Vítejte na dni stráveném s námi dvěma, Sophií Conyers a Viktorem Babčanem, naplněném létáním v kanadské divočině. Pokusíme se vás seznámit s tím, co děláme, na čem létáme a pevně věříme, že pochopíte, proč jsme si tenhle způsob života zvolili.

Naposledy nakloníš letadlo do zatáčky a bedlivě pozoruješ řeku pod sebou. Už deset minut kroužíš nad tímto místem a tvým pasažérům z toho začíná být trochu nevolno. S pocitem, že sis zapamatoval polohu všech nebezpečných písčin a skal, se otočíš po větru a připravíš se na přistání. Klesáš na finále nad skupinou keřů a následně udržuješ plováky nad vodou, dokud nepřeletíš skalní výběžek. Ubrat plyn, dosednout a udržet letadlo v rovině, zatímco klouže kolem meandru řeky. Před tebou se objevuje písčitý břeh. Vypadá mělce, což znamená, že si budeš muset namočit nohy. Proud je zde pomalý, takže si na chvíli odpočineš a necháš motor běžet na volnoběh proti proudu, zatímco si sundáš boty a s námahou obuješ vysoké holínky, proklínajíc svou nedostatečnou prozíravost, že sis je neobul ještě před odletem z Yellowknife.

Sophie

Vyrůstala jsem na deštivém západním pobřeží Kanady a do Yellowknife jsem se přestěhovala, abych zažila „pravou kanadskou zimu“. Neměla jsem žádnou vytyčenou kariéru, jen touhu žít rok na severu a vydělat si nějaké peníze. Dostala jsem práci pozemní obsluhy u Air Tindi, místní středně velké letecké společnosti poskytující pravidelné lety do odlehlých domorodých komunit, charterové lety a leteckou ambulanci.

Z jednoho roku se staly dva a nevyhnutelně mě to inspirovalo k získání pilotního průkazu. O sedm let později stále pracuji pro Air Tindi, nyní jako kapitánka DHC-6 Twin Otter na kolech v zimě a v létě létám s Cessnou 208 Caravan na plovácích.

Během mé kariéry v letectví jak na odbavovací ploše, tak jako pilotka jsem měla štěstí pracovat po boku místních nejzkušenějších bush pilotů. Díky mé práci kopilota Twin Otteru jsem se seznámila s létáním mimo zpevněné plochy, a to jak na kolech, tak i na lyžích a na plovácích. Zima strávená v pravé sedačce De Havilland Dash 7 a léto s ikonickým DHC-2 Beaver – to vše přispělo k mé lásce k létání v divočině a neobyčejným výzvám, které to s sebou přináší.

Viktor

Narodil jsem se na Moravě a studijní léta si prodloužil na vysoké škole v Žilině a ve francouzském Toulouse. Po dlouhých útrapách se mi podařilo dostat se do společnosti Buffalo Airways v Yellowknife, o kterém jsem se poprvé dočetl právě na stránkách Flying Revue už před více než patnácti lety. V této společnosti jsem si prošel koloběhem typického zaměstnance, kterého můžete vidět v seriálu Ice Pilots. Od původního nadšení až po „nenávidím tuhle práci“ zhruba o dva roky později. Splnil jsem si u toho ale sen létat na Dakotě DC-3 a na „Dakotě na steroidech“, letounu Curtiss-Wright C-46, za což jsem moc vděčný.

Po tomto úspěšném neúspěchu jsem si chtěl vyzkoušet další způsob létání, který doma nemáme, a to létání na plovácích. Udělal jsem si výcvik a začal se živit nejdříve údržbou loveckých chat v Ontariu s Cessnou 180, potom vyhlídkovými lety kolem velryb a ledovců na vancouverském ostrově. No, a nakonec dopravou různorodých výletníků opět z města Yellowknife, tentokrát už ale s již zmíněným Beaverem ve společnosti Ahmic Air.

Text: Sophie Conyers a Viktor Babčan

Foto: Archiv autorů, pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 80-88 ve Flying Revue č. 4/2026. Na stáncích je časopis ke koupi 25. června 2026. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.

Letiště nejen udrželo stabilní ekonomické výsledky, ale zároveň výrazně navýšilo svůj zisk.

Díky efektivnímu řízení nákladů a příznivému vývoji výnosů dosáhla společnost v roce 2025 zisku ve výši téměř 54 milionů korun. 

„Dosažené ekonomické výsledky potvrzují, že se letiště dlouhodobě ubírá správným směrem. Daří se nám efektivně řídit náklady, rozvíjet jednotlivé segmenty našich služeb a zároveň reagovat na rostoucí poptávku cestujících i obchodních partnerů,“ uvedl Martin Šturala, generální ředitel Letiště Ostrava, a.s.

K dobrým výsledkům výrazně přispěl také rostoucí zájem o lety z ostravského letiště. V roce 2025 bylo odbaveno celkem 506 201 cestujících, což představuje meziroční nárůst o 3 % a zároveň historicky nejvyšší počet odbavených pasažérů.

Za tímto výsledkem stojí především nárůst počtu cestujících na pravidelných linkách a rozšířená nabídka destinací. V průběhu roku byly spuštěny nové linky do španělské Girony s leteckou společností Ryanair a do Barcelony se společností Smartwings. Významným krokem bylo také prodloužení provozu linek do Málagy a Girony na celoroční provoz. Cestující si tak mohli vybírat z celkem 28 destinací, přičemž mezi nejvyhledávanější patřily Antalya, Marsa Alam, Hurghada, Londýn a Burgas.

V oblasti nákladní dopravy došlo sice k meziročnímu poklesu objemu odbaveného carga o 13 %, přesto se podařilo zvýšit tržby z tohoto segmentu o 4 %. Nárůst zaznamenaly také tržby z odbavení cestujících, a to o 2 %.

„Vedle osobní dopravy se dlouhodobě zaměřujeme i na rozvoj nákladní přepravy, která je důležitou součástí našich aktivit. I přes výkyvy v objemech přepraveného zboží se nám daří udržovat stabilní růst tržeb, což je pro nás klíčové,“ doplnil Martin Šturala.

Úspěšný rozvoj mošnovského letiště vítá jeho vlastník Moravskoslezský kraj: „I v letošním roce očekáváme další růst, jak v oblasti nákladní dopravy, tak v počtu cestujících. Letiště má v plánu další rozšiřování nabídky dovolenkových destinací i posilování spolupráce s dopravci. Novinkou je například pravidelná linka do turecké Antalye se společností SunExpress Airlines nebo charterová linka do Izmiru. Letiště Ostrava tak potvrzuje svou roli stabilní a rostoucí dopravní brány Moravskoslezského kraje s vyváženým rozvojem osobní i nákladní dopravy,“ uzavřel náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro dopravu Radek Podstawka.

Zdroj: tisková zpráva Letiště Ostrava, a.s.

v souvislosti se spuštěním nové dálkové linky letecké společnosti Vietjet na trase Hanoj (HAN) – Almaty (ALA) - Praha (PRG) vám zasíláme informace o produktu a update o prodejních kanálech. Zahájení provozu je plánováno na 10. října 2026, s frekvencí 2× týdně (úterý a sobota).

Letový řád

PRG → HAN (VJ032):

·         PRG 20:55 → ALA 06:40 //  ALA 08:10 → HAN 16:20

 HAN → PRG (VJ031):

·         HAN 08:25 → ALA 12:50 // ALA 14:20 → PRG 18:55

Prodej letů byl již zahájen a je dostupný prostřednictvím následujících kanálů:

·         GDS:
Vietjet zatím není součástí českého BSP, jeho zapojení se očekává v nejbližším období. Do té doby je možné vystavovat letenky v GDS na ticket stock W2 / HR / GP.

·         B2B booking nástroj:
Jednoduché a přehledné rozhraní umožňující rezervace s platbou z předplaceného účtu nebo kreditní kartou. Pro registraci a instrukce se prosím obraťte na e-mail: Vietjetair@connect-pro.cz
Webové stránky dopravce:
Možnost individuálních rezervací přímo přes oficiální web Vietjet.

Skupinové rezervace:
Skupinové požadavky zasílejte prosím na e-mail: Vietjetair@connect-pro.cz

Zdroj: tisková zpráva VIETJET AIR

Ve dnech 6.–17. července 2026 hostilo letiště Aeroklubu Nové Město nad Metují Plachtařské mistrovství České republiky juniorů (PMČRJ) a Plachtařské mistrovství Slovenské republiky juniorů (PMSRJ).

Během soutěže se na start postavili mladí juniorští plachtaři, kteří poměřili své dovednosti v šesti soutěžních úlohách za různorodých meteorologických podmínek.

Pořadatelům se podařilo připravit slušné sportovní i organizační zázemí, i když některé drobnosti by si pro podobné akce v budoucnu zlepšení jistě zasloužily. Soutěž proběhla bezpečně, plynule a v přátelské atmosféře. Vedle sportovních výkonů byla akce také příležitostí k výměně zkušeností, navázání nových přátelství a podpoře mladé generace plachtařů.

Děkujeme všem soutěžícím, rozhodčím, organizátorům, dobrovolníkům a Aeroklubu Nové Město nad Metují za jejich několikadenní plné nasazení. Gratulujeme vítězům i všem účastníkům k předvedeným výkonům a přejeme mnoho bezpečných letů a úspěchů v dalších soutěžích. 

Celkové pořadí: 1. Michaela Křížová, 2. Ivan Mořkovský, 3. Alex Gülich a Tomáš Hynek se stejným počtem bodů

Juniorky – 1. Michaela Křížová, 2. Eliška Kudějová, 3. Kateřina Vančurová

Akademici – 1. Michaela Křížová, 2. Ivan Mořkovský, 3. Alex Gülich

4.-10. místo – zleva Štěpán Fiľakovský, Lukáš Volek, Tibor Hezina, Jan Šťastný a dále Štěpán Bartoš, Petr Mašík

text: Flying Revue

foto: Filip Mrštný a I.Mořkovský

Pro naše piloty se Španělsko zdá možná daleko, ale i samotná cesta tam přes Německo a Francii slibuje skvělý zážitek.

Jen prostě na cestu vzduchem na Iberský poloostrov potřebujete trochu víc času, protože délka trasy je 4 až 5 tisíc kilometrů, tzn. podle rychlosti vašeho stroje nějakých 15 až 20 hodin letu.

Kudy do Španělska letět

Pro cestu do a ze Španělska můžete volit v zásadě dvě cesty – buď severně nebo jižně od Alp a pak podél západního nebo jižního pobřeží Francie. Důležité je se správně rozhodnout ohledně vstupního bodu do Španělska. Osobně doporučuji do Španělska přiletět kolem pobřeží buď Středozemního moře nebo Atlantského oceánu, protože přelet Pyrenejí může znamenat komplikace spojené s drsnějším horským počasím. Pyreneje totiž dosahují výšek až přes tři tisíce metrů.

Pokud zvolíte jižní cestu kolem francouzského středomořského pobřeží, tak můžete doletět až k Barceloně a zvolit letiště Sabadell (LELL), které je druhé největší španělské letiště určené pro všeobecné letectví a leží cca 20 km od středu Barcelony. Při své poslední cestě do Španělska jsem ale objevil také letiště s názvem Avinyonet del Penedes, ležící pod TMA Barcelony, které mohu také bez váhání doporučit. Je velmi přátelské, lze tu hangárovat a asfaltová dráha je v perfektním stavu. Rozhodně neplánujte přistání na dopravním letišti Barcelona El Prat (LEBL), kde je VFR provoz vyloučený.

Pokud se rozhodnete letět do Španělska nad pobřežím Atlantiku, pak můžete přistát a natankovat ještě na francouzském letišti Biarritz, které je pro GA velmi přátelské a také je zde Avgas obvykle o něco levnější než na letištích ve Španělsku. Na španělské straně pak lze zvolit nedaleký San Sebastian, který ale bohužel nepřijímá UL stroje. Skvělou volbou je také neřízené letiště Los Oteros, které je ale trochu dál. Doporučuji se vyhnout letišti v Bilbao, které není pro GA přátelské (velmi komplikovaně se dostáváte od letadla a k letadlu), mají tu poplatek za „přivezení benzinu k letadlu“, který je do 70 litrů vyšší než celková cena paliva a je tu i povinný handling.

Pokud vám to vaše cestovní plány umožní, tak je samozřejmě asi nejvhodnější jednou cestou přiletět a druhou se vracet. Pobřeží Atlantského oceánu nabízí zcela jiné pohledy než pobřeží Středozemního moře. Pokud vás totiž fascinují majáky, tak jako fascinují mě, pak vám severní pobřeží Atlantiku nabídne naprosto skvělé zážitky. Koupání je ale v každém případě lepší na pobřeží Středozemního moře, kde jsou písčité pláže a teplejší voda.

Zajímavých letišť je ve Španělsku celá řada, a tak bych vám rád doporučil, abyste si prošli sekci Španělsko v našem Průvodci SAFE, kde se dozvíte potřebné informace prakticky o všech ICAO registrovaných letištích. Najdete zde také odkazy na zajímavé weby, na kterých můžete získat další potřebné informace. Další inspiraci vám může přinést také publikace Evropské ostrovy z nebe, jejíž poslední výtisky lze objednat přes web Flying Revue.

Text: Jiří Pruša

Foto: Jiří Pruša pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 74-80 ve Flying Revue č. 4/2026. Na stáncích je časopis ke koupi 25. června 2026. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.

Dnes, přesně v 10.00 hod. našeho času, se Jirka Pruša vrátil z dvacetidenní Severní expedice. Za těchto 20 dní uletěl vzdálenost větší jak 13.000 km a nalétal něco přes 51 hodin. V rámci této expedice oblétl, jako první pilot na světě, ultralehkým letadlem Severní pól. Let zahájil a po více jak jedenáctihodinovém letu opět ukončil na Špicberkách. O celé expedici jsme podrobně, den po dni, informovali zde na našich webových stránkách. Podrobný článek o Severní expedici v rámci které Jirka přistál na Špicberkách, Islandu a v Grónsku, přineseme v nejbližším čísle Flying Revue FR5/26, které vyjde koncem srpna.Jirkovi ještě jednou blahopřejeme k dosaženému jedinečnému výkonu a současně také děkujeme vám všem, kteří jste jeho let u nás sledovali a drželi Jirkovi palce.

Veškeré dotazy, které jsme od Vás k této expedici obdrželi, se pokusíme během krátké doby zodpovědět!

Miloš Dermišek

Statistiky Severní expedice:

Celkový počet dnů expedice: 20
Celkový počet přistání: 15 (Thomlevold, Alta, Svalbard 2x, Nerlerit Inaat 2x, Akureyri, Reykjavík, Hannover, Příbram plus 5 letišť na Islandu pro Průvodce)
Celkový letový čas: 51 hodin a 56 minut
Uletěná vzdálenost: cca 13 100 km
Průměrná rychlost: 252 km/h
Spotřeba paliva: 980 litrů
Nejdelší úsek: Svalbard – Severní pól – Svalbard : 11 hodin 19 minut, cca 2800 km (4.7.2026)

Dosažené cíle: Dolet na Špicberské ostrovy (Svalbard)

                         Přelet Severního pólu

                         Přistání na jediném letišti na severovýchodním pobřeží Grónska

V pátek 17.7.2026 zakončí Jirka Pruša příletem na domovské letiště Příbram (LKPM) 19 dní trvající Severní expedici, jejímž vyvrcholením byl oblet Severního pólu. 

Přílet Jirky expedičním letadlem Shark OK-BUG11 očekáváme v 10:00 našeho času. Ti co se budou chtít s Jirkou pozdravit a být u jeho příletu, rádi přivítáme. Vstup na letiště bude možný přes budovu společnosti OK Aviation Group.

V případě jakéhokoliv dotazu prosím volejte +420 602 944 172.

Samotný přílet je samozřejmě možné sledovat i na naší online mapě:

Sdílíme komentář Jirky Pruši k jeho dnešnímu přeletu z Reykjavíku (BIRK) do německého Hannoveru (EDDV).

Jirko, šťastný let!

PS: Další informace z Jirkova letu budou níže průběžně doplňovány... :-)

Další informace z Jirkova letu budou níže průběžně doplňovány... :-)

Přeletěl jsem bod RAKUP. Tady jsem přešel z FIR Island do FIR Skotsko. Na rádiu jsme se s Iceland rádio neslyšeli, tak jsme komunikovali přes whatsapp. Dostal jsem novou frekvenci a potvrdil ji. Teď už komunikuji se skotským řídícím.

Řídící mě infomoval, že DANGER prostory přede mnou budou ještě hodinu a půl aktivní. Dal mi možnost je obletět ze severu nebo ze západu. Zvolil jsem západ, abych se dostal dříve na pevnou zem. Teď mířím na Aberdeen.

Tak jsem za půlkou. Ještě asi 4 hodiny. Teplota stoupá a mně je v záchranném obleku stále méně příjemně :-/

Akorát vlétám do holandského prostoru. Ještě hodinu a čtyřicet minut letu do Hannoveru.

...a Reykjavík je opět zavřený! :-)

Přelétám už do FIR Brémy. Ještě hodinu letu...

Hned po přistání v Hannoveru jsem musel dojet k pumpě, natankoval, letadlo odvezli a já jsem si konečně po více než devíti hodinách mohl odskočit. Pak jsem si všiml příletového displeje a info o mém příletu tam mi udělala radost. Odlet zítra plánuji na 06.00 UTC, takže v Příbrami (LKPM) bych měl sedat kolem desáté našeho času.

Průběh Jirkova letu můžete sledovat online zde:

úterý 14.7. byl na plachtařském mistrovství juniorů odpočinkovým dnem, protože předpověď bouřkové činnosti se tentokráte naplnila a odpoledne pěkně sprchlo . Středeční meteorologická situace se jevila pořadatelům o něco lépe a proto vyhlásili 6.úlohu. Bohužel po prvních vlecích se ukázalo, že optimismus stran plachtařského počasí byl příliš velký a většina soutěžících, po marné snaze zahájit plnění této úlohy, byla nucena opět přistát na letišti vzletu. 6. úloha byla tedy anulována.

  

foto: redakce FR a Eliška Kudějová

text: redakce Flying Revue

po několika dnech odpočinku, které byly vynucené především nepříznivým počasím na Islandu, se dnes Jirka chystá k přeletu z Reykjavíku (BIRK), kam včera musel přeletěl z Heidi, protože odlety mimo Island jsou možné pouze z mezinárodního letiště, do německého Hannoveru (EDDV).

Odlet z BIRK je plánován v 08.30 UTC. Let by měl trvat 8 hodin 30 minut, takže přistání v EDDV předpokládáme kolem 17.00 UTC. 

Odlet z EDDV pak ve čtvrtek 16.7. v 06.30 UTC a přílet na LKPM cca v 08.15 UTC. 

V případě, že byste se chtěli osobně zúčastnit příletu Jirky z úspěšné Severní expedice na LKPM, je to možné. Aktuální informace o příletu do Příbrami můžete zjistit na našich webových stránkách nebo na tel.: 602 944 174

AKTUALIZACE PŘÍSPĚVKU DNE 15.7. v 11:27.

Z důvodu velice nepříznivého počasí na letišti Reykjavík (BIRK) viz METAR, byl dnešní odlet zrušen a přeplánován na zítřejší den. Jirkův přílet na LKPM bude tedy pravděpodobně přesunut na pátek 17.7.2026. Sledujte naše zpravodajství zde.

Altuální Jirkovu polohu můžete opět sledovat on-line na naší mapě, zde:

Redakce Flying Revue

Letouny budou použity k podpoře výcviku pro ukrajinské letectvo, které nyní provádí pravidelné bojové operace například s letouny Lockheed Martin F-16 a Dassault Aviation Mirage 2000.
Na koordinaci a financování se podílel český stát a dárcovská iniciativa Dárek pro Putina. Pět letounů bylo poskytnuto českou vládou v rámci mezinárodní Koalice pro schopnosti letectva, dalších pět bylo financováno prostřednictvím dobrovolné občanské sbírky.

Letouny ALTO NG jsou dvoumístné jednomotorové stroje s moderní avionikou, vhodné pro základní i přechodový výcvik pilotů. Nasazení těchto strojů umožní razantně snížit náklady na letovou hodinu a urychlit přechod pilotů na západní stíhací techniku v souladu se standardy NATO.

Součástí iniciativy bylo též zaškolení ukrajinských pilotů a mechaniků na nový typ letounu. Po úspěšném předání se tak letadla mohou zařadit přímo do provozu a pokrýt potřebné domácí výcvikové kapacity.

Zprávu o převzetí letadel již na svých webových stránkách zveřejnilo také Ministerstvo obrany Ukrajiny. Dodávka ALTO NG představuje praktický a rychlý způsob, jak zvýšit počet vycvičených pilotů přímo na ukrajinském území. Zároveň též umožní postupné budování vlastní moderní výcvikové infrastruktury, snížení finanční náročnosti výcviku a zefektivní přípravu nových pilotů pro operační nasazení.

Společnost Direct Fly se zabývá sériovou výrobou letadel již od roku 2006. Součástí jejího portfolia je kromě Alto NG i nový hornoplošný letoun STOL Cruiser. Koordinace tohoto projektu s českými a zahraničními partnery tak otevírá firmě nové možnosti k další spolupráci na mezinárodní úrovni.

Zdroj: Tisková zpráva Direct Fly s.r.o.

v pondělí 13.7.pokračovalo, po nedělním dni volna, Plachtařské Mistrovství Juniorů ČR a SR již 5.úlohou. Její zadání, vidíte, zde:

Nejlépe se s ní popasovala Michaela Křížová z Aeroklubu Přibyslav, která je momentálně také na průběžném prvním místě v celkového pořadí.

Podrobné výsledky, po absolvování dosavadních pěti úloh, lze nalézt, zde:

www.soaringspot.com/en_gb/pmcrj-a-pmsrj-2026-nove-mesto-2026/results/klubova-trida/task-5-on-2026-07-13/total

Autoři fotografií: Gabriela Mrštná a Eliška Kudějová

Text: Redakce Flying Revue

Po úspěšném přistání Jirky na Islandu, konkrétně na letišti Heidi, se počasí v daném regionu zásadně změnilo k horšímu. Místní tlaková níže sebou přinesla nízkou oblačnost a časté mlhy, které od pátku nedovolily prakticky žádný provoz VFR. Jirka sice ještě v pátek dopoledne natočil krátké video z obletu blízkého okolí Heidi, ale od té doby nic. Čas si tedy mohl krátit jen rozhovory s místními aviatiky nebo novináři, kteří s ním dělali rozhovory. Některé ukázky článků, které byly publikovány v místním tisku, zde uvádíme.

Bohužel výhled počasí na nejbližší tři dny není právě příznivý a tak zatím nemůžeme přesně potvrdit plánovaný přílet Jirky do Příbrami. Zatím to vypadá na čtvrtek 16.7.2026

Ukázka článku o letu kolem Severního pólu...

ONLINE MAPA SEVERNÍ EXPEDICE

Redakce Flying Revue

Akce navázala na odkaz Red Bull Air Race, bývalé letecké formule 1 a ukázala, že zájem o tento atraktivní letecký sport mezi fanoušky ani piloty nezmizel.

Pro rodáka z Karlových Varů šlo o mimořádný okamžik. Nejen proto, že se mu podařilo zvítězit, ale také proto, že se znovu ocitl v prostředí, které významně ovlivnilo jeho sportovní kariéru.

„Myslím, že už málokdo věřil, že se mezi pylony ještě někdy vrátíme. O to větší radost mám z toho, že se závod podařilo uspořádat a že jsem mohl být jeho součástí. Vítězství je pak krásná odměna," říká Petr Kopfstein.

Návrat na legendární trať

Závod se uskutečnil na stejné trati, na které se v Portu létalo už v roce 2017 v rámci Red Bull Air Race. Piloti startovali ze stejného letiště a mezi pylony postavenými stejnou technologií, kterou používal nejslavnější letecký závodní seriál světa. Na organizaci se navíc podílela řada lidí, kteří stáli za původním šampionátem.

Pro piloty tak nešlo pouze o další závod, ale také o symbolický návrat do prostředí, které po ukončení Red Bull Air Race v roce 2019 mnozí považovali za definitivně uzavřenou kapitolu. Atmosféra v Portu tomu odpovídala. Podle odhadů navštívilo akci každý den přibližně 350 tisíc diváků a během víkendu se v okolí tratě podél řeky Douro pohybovalo až milion lidí.

„Když jsem se nořil do údolí řeky a pod sebou viděl davy fanoušků, byl to neuvěřitelný pocit – jako kdyby žádná pauza vlastně nebyla. Všechno bylo přirozené, jako bychom nikdy nepřestali závodit," popisuje Kopfstein.

Návrat mezi pylony byl pro většinu účastníků výjimečný i tím, že se závodilo nad vodní hladinou – formát, který byl v éře Red Bull Air Race symbolem vrcholného leteckého závodění a po jeho ukončení v roce 2019 se zdál jako definitivně minulost.

Zkušenosti rozhodly

Petr Kopfstein se v leteckém závodění pohybuje od roku 2014. Hned ve svém prvním roce se stal šampionem kategorie Red Bull Air Race Challenger Cup a celkem sedmkrát stál na stupni vítězů. Následně několik let závodil v elitní kategorii Master Class. Jeho nejlepším výsledkem bylo druhé místo v japonském Tokiu v roce 2017.

Také proto pro něj návrat mezi pylony nepředstavoval neznámou situaci.

„Trať byla identická jako před devíti lety. Znal jsem její nastavení a měl jsem možnost si ji připravovat i na simulátoru. Jakmile jsem do ní vletěl, tělo i hlava reagovaly automaticky. Překvapilo mě, jak rychle se všechno vrátilo," říká Kopfstein.

Po dvou trénincích následovala kvalifikace a finálový let, ve kterém o vítězi rozhodoval nejrychlejší dosažený čas. Právě tento formát považuje český pilot za nejférovější možné řešení.

„Rozhoduje pouze čas. Nemůže se stát, že vypadnete jen proto, že jste v prvním kole narazili na nejrychlejšího soupeře. Opravdu mám z tohoto vítězství velkou radost,“ doplňuje Kopfstein.

Od závodního speciálu ke kokpitu business jetu

Přestože je Petr Kopfstein – vystudovaný ekonom – veřejnosti znám především jako akrobatický a závodní pilot, jeho profesní život dnes vypadá jinak než v dobách Red Bull Air Race.

Po skončení světového šampionátu se naplno věnuje kariéře profesionálního pilota business jetů. V kokpitu soukromých tryskáčů létá po celé Evropě a vedle toho se pravidelně účastní leteckých dnů a exhibičních vystoupení. „Létání je pořád moje práce i život. Jen dnes sedím kromě kokpitu závodního speciálu také v kokpitu business jetu – ale je to pro mě zajímavá kombinace," přibližuje Kopfstein.

Vedle létání si v posledních letech našel ještě jednu velkou vášeň – triatlon. Z původního doplňku fyzické přípravy se postupně stal pravidelnou součástí jeho života. Letos se připravuje na závod Ironman 70.3 v rakouském Zell am See, který absolvuje na konci srpna.

„Volného času moc není. Ale když zrovna nelétám nebo nejsem na letecké akci, snažím se udržet v kondici – takže program mám opravdu nabitý," říká s úsměvem. Právě kombinace letectví a vytrvalostního sportu mu podle vlastních slov pomáhá udržovat fyzickou i psychickou kondici potřebnou pro náročné situace v kokpitu.

Začátek nové tradice?

Organizátoři zatím neoznámili vznik nového mezinárodního seriálu ani kalendář dalších závodů. Úspěch portugalské akce však ukázal, že létání mezi pylony má stále silnou fanouškovskou základnu. Porto by se podle dosavadních informací mohlo stát pravidelným dějištěm podobných akcí. O případném rozšíření do dalších destinací se bude teprve jednat.

„Nejdůležitější bylo ukázat, že taková akce může fungovat. To se podle mě povedlo a reakce diváků byly neskutečné. O dalších krocích se bude teprve rozhodovat," uzavírá Petr Kopfstein.

Pro vítěze z Portu tak toto závodění neznamená pouze další sportovní úspěch – je především připomínkou návratu disciplíny, která po několik let chyběla pilotům i fanouškům po celém světě.

Zdroj: tisková zpráva NEDORI

Tak jako už mnohokrát vedly i letos v dubnu naše kroky příznivců létání do Friedrichshafenu, kde ve dnech 22.–25. dubna proběhlo AERO 2026.

Z českého pohledu bylo potěšující, že česko-slovenská stopa byla i letos na AERU velmi výrazná. Přesné číslo je jako obvykle trochu ošidné, protože část firem vystavuje pod společnými expozicemi, u obchodních partnerů nebo jako spoluvystavovatelé, ale podle dostupných údajů se na výstavě představilo přibližně 40 českých společností a k nim několik slovenských firem. Dohromady se tedy česko-slovenská účast znovu pohybovala někde kolem padesátky. Bez tohoto prostoru by Friedrichshafen prostě nebyl tím Friedrichshafenem, na který jsme si za ta léta zvykli. Bohužel po stránce letecké diplomacie se to moc neprojevuje – na konferenci EASA o budoucnosti GA letectví nevystupoval v panelové diskusi ani jeden český zástupce. Myslím si, že je to špatně  

Jenže AERO není jen statistika. Pro mne je Friedrichshafen už mnoho let hlavně místem, kde se dá poměrně dobře odečíst, kam se evropské lehké letectví skutečně posouvá. Ne z tiskových zpráv, ale z toho, co výrobci přivezou, o čem mluví na stáncích a co naopak raději neříkají nahlas.

Letos k tomu přibyl ještě jeden zvláštní rozměr. Po zrušení EBACE 2026 se část světa business aviation přesunula právě na AERO, takže výstava letos působila jako dvě akce v jedné. Uvnitř areálu, na venkovní ploše bývalé statické expozice, vznikl další, poměrně přísně střežený svět bizjetů, na který jsme ve Friedrichshafenu nebyli úplně zvyklí. Projevilo se to i jiným segmentem návštěvníků a atmosférou v halách A1 a A2, která se výrazně lišila od zbytku výstavy. Přístup k bizjetům byl navíc spojen s poměrně důkladným bezpečnostním „ohmatáváním“, což se mi opravdu nelíbilo.

Mne ale samozřejmě nejvíce zajímala oblast, které se profesně i osobně věnuji celý život – ultralehká letadla, LSA, VLA a projekty na hranici mezi rekreačním a skutečně cestovním létáním. A právě tady bylo vidět, že segment UL/LSA je technicky velmi živý, obchodně důležitý a zejména výbavou, motory a provozní použitelností se posunul výrazně dál.

Zároveň se ale stále více nabízí otázka, zda se nám někde cestou neztratila původní myšlenka jednoduchého a dostupného vstupu do světa létání.

Text: Jan Fridrich

Foto: Jan Fridrich, pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 28-33 ve Flying Revue č. 4/2026. Na stáncích je časopis ke koupi 25. června 2026. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.