Jak na to - rádce leteckého cestujícího

Jak na to - rádce leteckého cestujícího
Jak na to - rádce leteckého cestujícího

Vždyť létat je tak snadné... když víte, jak na to. My to víme, proto rádi poradíme i vám. Jak najít nejlepší spojení, jak nejlépe nakoupit letenky, podle čeho a proč si vybrat společnost, se kterou poletíte, jak si poradit s přestupem na cizím letišti, co si s sebou můžete vzít do letadla, co dělat, když se vám ztratí zavazadlo a další praktické poznatky najdete v našem Rádci leteckého cestujícího. Uvítáme i .

 

Jak vybrat leteckou společnost

O výběru letecké společnosti rozhoduje často už to, kam chcete letět – buď prostě proto, že do dané destinace nikdo jiný nelétá, nebo proto, že nabídka dané společnosti, zejména četnost spojení či časy nabízené jejím letovým řádem, nejlépe vyhovují vašim potřebám. K důvodům volby leteckého dopravce se dále řadí i cena letenky (především v případě využití okamžité nabídky akčních cen), vaše členství ve věrnostním programu (frequent flyer programme) dané společnosti (možnost sběru mil v jejím programu pro příští využití či naopak čerpání benefitů v podobě např. přepravy ve vyšší přepravní třídě za cenu nižší nebo dokonce čerpání bonusové letenky) a pochopitelně nabízené služby a vnímání kvality daného dopravce. Často je navíc nutné využít spojení s přestupem, kdy se na realizaci celé cesty podílí někdy i více leteckých dopravců.

Na co je potřeba si dát pozor

K faktorům, které byste při výběru dopravce určitě neměli podcenit, patří:

  • Bezpečnost
  • Hrozba dodatečných poplatků
  • Přístup dopravce k nabídce spojení s přestupem
  • Kdo je vlastně skutečný provozovatel daného letu
Bezpečnost

Vysloveně vyhnout byste se měli dopravcům, kteří mají zakázaný provoz ve vzdušeném prostoru Evropské unie. Evropská komise za tímto účelem vydává a průběžně aktualizuje blacklist, na kterém jsou uvedeni dopravci, kteří nesplňují přísná pravidla pro provoz a údržbu svých letadel čí kvalifikaci, výcvik a postupy svého personálu. Kromě dopravců výslovně uvedených na tomto seznamu je třeba být obezřetní i při využití některých lokálních společnosti zejména v zemích Afriky, Latinské Ameriky či ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Naopak v žádném případě neplatí obecně rozšířená představa, že k méně bezpečným dopravcům patří nízkonákladové letecké společnosti – ano, tito dopravci se ze své podstaty snaží šetřit náklady ve všech oblastech své činnosti, ale především v letecky vyspělých regionech jako je Evropa či Severní Amerika si díky propracovanému systému dozoru vládních i mezinárodních autorit ani low cost dopravci v žádném případě nedovolí úspory realizované na úkor bezpečnosti. Někdy platí dokonce pravý opak: relativně nedávno vzniklé nízkonákladové společnosti s jednoduchou organizační strukturou mají zpravidla i jednodušší vnitřní postupy a komunikaci, nezatíženou svými interními historickými vazbami, což samo o sobě může eliminovat řadu potenciálních rizik v oblasti bezpečnosti provozu. Uvedené ale samozřejmě nemusí platit u low cost dopravců z jiných oblastí světa, kde navíc často přistupuje i problém pestrého mezinárodního složení personálu.

Také nemusí platit, že starší letadla jsou vždy potenciálně nebezpečná. Letadlo nelze srovnávat třeba s automobilem; má mnohem delší životnost a jeho provoz a především kvalita a způsob provádění údržby či oprav jsou po celou dobu životnosti povinně bedlivě a především průkazně monitorovány. Obecně proto platí, že starší letadlo v rukou seriózního dopravce, který se o něj řádně stará, je spíše bezpečné než zánovní letoun v péči pochybné letecké společnosti. Je však také určitě pravdou, že starší letadla jsou zranitelnější vůči zanedbané či nedostatečně kvalitní údržbě a zároveň že novou letadlovou techniku si mohou spíše dovolit seriózní dopravci ve vyspělých zemích, a proto se právě u rizikových společností nejčastěji setkáme se staršími letadly ve špatném technickém stavu, za který ovšem nemůže samotné stáří letadla, ale právě způsob, jakým se o něj jeho provozovatel stará (či mnohdy spíše nestará).

Hrozba dodatečných poplatků

Pokud cestujete „nalehko“ jen s menším příručním zavazadlem na kratší vzdálenost (do cca 2-3 hodin letu), pak se můžete řídit jen cenou nebo osobními preferencemi mezi dopravci nabízejícími požadované spojení. Pokud však předpokládáte větší bagáž či dokonce přepravu nadrozměrných zavazadel nebo speciálního vybavení třeba pro sport (lyže, jízdní kolo apod.), pak je třeba zjistit, zda daný dopravce vůbec přepravu takových věcí umožňuje a případně za jaké poplatky. Je nutné si uvědomit, že zejména nízkonákladoví – ale stále častěji i klasičtí – dopravci požadují poplatky i za přepravu standardně velkého zapsaného zavazadla (tzn. zavazadla, které kvůli svým rozměrům, váze či obsahu již nelze vzít s sebou na palubu letadla), takže výhoda levných letenek nabízených určitým dopravcem může být po započtení dodatečných nákladů třeba právě na přepravu zavazadel snadno pominout. Je nutné si tedy před zakoupením letenky ověřit cenovou politiku dopravce ve vztahu k přepravě požadovaného typu zavazadel a limity pro bezplatnou přepravu. V některých případech je možné si při nákupu letenky zakoupit určité předplatné na přepravu zavazadel nebo jejich nadváhy – vyjde to levněji než doplatek při odbavení na letišti.

Zejména u delších cest pak může hrát roli i nabídka bezplatného palubního občerstvení daným dopravcem či ceny produktů prodávaných během letu – možnost vzít si na palubu vlastní jídlo či pití je vlivem bezpečnostních opatření v letecké dopravě téměř nulová a někteří dopravci nabízející občerstvení pouze za úplatu mají tendenci tuto situaci zneužívat k aplikaci přemrštěných cen jídla či nápojů z palubního prodeje.

Přístup dopravce k nabídce spojení s přestupem

Pokud daný dopravce nabízí spojení mezi požadovanými dvěma body pouze s přestupem na jednom či více mezilehlých letištích, je nutné si ověřit, zda prodává letenku skutečně na celé spojení a toto spojení garantuje (což je případ klasických, tzv. síťových dopravců), nebo zda toto spojení dokáže nabídnout pouze kombinací separátních letenek na jednotlivé lety, které na sebe v mezilehlých bodech shodou okolností časově navazují (což je častý případ nízkonákladových společností) – více o riziku, které pro cestující z tohoto přístupu vyplývá, najdete v kapitole „Jak zakoupit letenku?“.

V této souvislosti je třeba upozornit, že klasičtí (síťoví) dopravci sice prodávají spojení s přestupem, u kterých garantují cestujícímu, že se o něj v případě nepravidelností postarají a dopraví ho až do cílové destinace, ale některá běžně prodávaná spojení počítají s časy pro přestup na mezilehlých letištích tak krátkými, že je úspěšná realizace přestupu spíše teorií než praxí a cesta je pak spojena s nepříjemnostmi, výrazně opožděným příletem do cílové destinace narušujícím vaše plány apod. Řešením je buď pro přestup využívat raději menší, méně přeplněná letiště (pokud taková alternativa existuje), případně si plánovat na přestup delší čas (tedy využít k přestupu nikoli nejbližší navazující, ale až další let, pokud takový existuje), a pokud už akceptujete spojení s extrémně krátkým časem pro přestup na velkém letišti (hovoříme-li o hlavních evropských hubech, tak v případě třeba Frankfurtu, Paříže, Mnichova nebo Amsterdamu jsou například během ranní špičky riziková spojení s přestupem pod hodinu, na londýnském letišti Heathrow to v případě různého příletového a odletového terminálu může být i více), je dobré si ověřit, zda v rámci téhož dne neletí z přestupního letiště do vaší cílové destinace ještě další lety vámi zvoleného dopravce jako záloha pro případ, že byste takový rizikový přípoj nestihli. Posouzení reálnosti nabízeného spojení s přestupem však vyžaduje určité zkušenosti s cestováním a znalost přestupních letišť.

Kdo je skutečný provozovatel daného letu

Již řadu let je běžnou praxí, že letečtí dopravci rozšiřují nabídku spojení zajišťovaných svými vlastními letadly rovněž o spojení, zajišťovaných jinými dopravci na základě dohodnutých principů obchodní spolupráce, přičemž tato spojení jsou pro zvýšení prodejnosti v rezervačních a distribučních systémech označena vedle kódu skutečného provozovatele takového letu i kódem spolupracujícího dopravce (hovoříme o sdílení kódů, tzv. codesharingu). Regulatorní orgány leteckým dopravcům ukládají v takových případech povinnost informovat cestující o tom, že let označený kódem daného dopravce (tzv. marketingového partnera) je ve skutečnosti provozován letadlem jiného dopravce. Úskalí této problematiky pro cestující tkví nikoli v bezpečnosti, jak by se mohlo někomu zdát (v letecky vyspělých zemích Evropy, Severní Ameriky apod. si žádný dopravce nedovolí spojit své jméno s letem provozovaných společností, která nesplňuje přinejmenším stejná bezpečnostní kritéria jako on sám), nýbrž v tom, že skutečný provozovatel může mít jinak nastavené limity třeba právě pro již zmíněnou přepravu zavazadel, může mít jinak nastavené palubní služby či další atributy produktu a výsledkem tak může být nenaplnění očekávání a tedy zklamání ze strany cestujícího. 

Kromě sdílení kódů se může cestující setkat s letadlem jiného provozovatele, než na jakého si zakoupil letenku, i v případě, že si daná letecká společnost zajišťuje letadlovou kapacitu pro daný let pronájmem letounu i s posádkou od jiného provozovatele. V takových případech (na rozdíl od codesharingu) ovšem v plném rozsahu platí přepravní podmínky leteckého dopravce, pod jehož kódem je takový let realizován. Na druhou stranu – pokud se jedná o krátkodobý pronájem například za účelem vyřešení výpadku vlastního letadla třeba z důvodu jeho poruchy, cestující se o nasazení náhradního letadla jiného provozovatele často doví až v okamžiku, kdy do něj nastupuje. A nutno podotknout, že v letecky vyspělých zemích ani v tomto případě nehrozí, že by se tak cestující „bez varování“ ocitl v letadle potenciálně nebezpečné letecké společnosti.

 

Black list - neboli s kým raději nelétat a proč

Jsou aerolinie, které maji na území Evropy zakázáno létat. Najdete je v seznamu vydávaném Evropskou komisí, tzv. blacklistu. Blacklist najdete zde. Více o problematice čtěte zde 

 

Jak se liší dopravní letadla z pohledu cestujících

Volba letadla není vždy zcela věcí rozhodnutí cestujícího: pokud spojení do dané destinace provozuje jen jeden letecký dopravce, pak cestujícímu nezbývá, než akceptovat typ letounu, který na takový spoj nasazuje. Příliš odlišná není situace ani na krátkých přímých letech, ani když je provozují dva nebo více dopravců – zpravidla totiž nasazují letadla srovnatelné kategorie nabízející podobný produkt. Možnost volby letadla nabývá na významu až s rostoucí přepravní vzdáleností, kdy i v případě existence přímých spojení do hry vstupuje i nabídka spojení s přestupem a čím více existuje takových variant spojení, tím spíše se lze setkat nejen s různými typy letadel, ale dokonce i s rozdílnými kategoriemi letounů, které z pohledu cestujících poskytují často i výrazně odlišný komfort.

Pomineme-li otázku bezpečnosti a spolehlivosti (každé letadlo bylo původně schváleno k provozu s cestujícími jako bezpečné, tedy splňující náročné požadavky na bezpečnost a spolehlivost, takže o bezpečnosti letadla mnohem více než jeho samotná konstrukce rozhoduje způsob, jakým se o něho stará jeho provozovatel; v letecky vyspělých zemích by ale naštěstí nemělo hrozit, že se cestující setká s letadlem ve vysloveně špatném až nebezpečném stavu), patří k základním atributům hodnocení kvality produktu nabízeného jednotlivými typy letadel následující:

  • Velikost letadla, vnitřní hluk a chování za letu
  • Prostor pro cestující a pohodlnost sedaček
  • Prostor pro uložení zavazadel

Velikost letadla, vnitřní hluk a chování za letu 

Prostornost kabiny cestujících určuje samozřejmě šířka trupu a vnitřní uspořádání sedadel cestujících. Rozlišit můžeme tři základní kategorie běžně používaných dopravních letadel: s úzkým trupem, se standardním trupem a širokotrupá.

Letadla s úzkým trupem mají i v ekonomické třídě jen 2 nebo 3 sedadla v řadě s jednou uličkou, přičemž dospělý člověk se může vzpřímeně pohybovat pouze v uličce mezi sedadly v nejvyšším místě typicky kruhového průřezu trupu. Sedačky po stranách trupu jsou obvykle upevněna na zvýšené podlaze oproti podlaze uličky (protože kruhový trup pod nimi se již natolik zakřivuje, že bez tohoto „schodu“ by nebylo kam si dát nohy), což značně zmenšuje výšku pro cestující pod kruhovým stropem kabiny (snížené někdy navíc malými prostory pro uložení kabinových zavazadel nad sedadly). Let vsedě na kratší vzdálenost není ani v těchto nejmenších letadlech samozřejmě žádný problém, ale stísněný vnitřní prostor komplikuje jakýkoli pohyb po kabině, včetně nástupu a výstupu cestujících. Z dosud využívaných typů patří k letadlům s úzkým trupem třeba turbovrtulové letouny Embraer 120, Saab 340 a 2000 a proudové Embraery 135, 140 a 145.

Letadla se standardním trupem mají v ekonomické třídě od 4 do 6 sedadel v jedné řadě s jednou uličkou uprostřed trupu (proto se také někdy označují jako „jednouličková“), přičemž šířka trupu již umožňuje mít podlahu v jedné rovině (není zde tedy výškový rozdíl mezi úrovní podlahy v uličce a pod sedadly jako u letadel s úzkým trupem). S výjimkou některých typů s pouhými 4 místy v řadě bývá pod podlahou podpalubní prostor pro zapsaná zavazadla a náklad, přístupný samozřejmě pouze pozemnímu personálu nákladními dveřmi zvenku. Vnitřní prostor se značně liší podle průměru trupu a tvaru jeho průřezu; v nejmenších letounech se 4 místy v řadě v trupu s kruhovým průřezem není o moc více prostoru než ve výše popsaných typech s úzkým trupem a dospělý se opět může vzpřímeně pohybovat pouze v uličce. Velmi dobré vnitřní prostornosti lze dosáhnout v případech, kdy jinak poměrně úzký trup nemá průřez ve tvaru kruhu, ale např. dvou kruhů protínajících se v místě podlahy (tzv. koncept „dvojité bubliny“) – jejich trup je díky tomu vyšší než širší a přitom nabízí dostatečný prostor v oblasti ramen cestujících. Tuto koncepci využívají například letouny Embraer 170/175/190/195 se 4 místy v řadě či Boeingy 737 nebo 757 se 6 sedadly vedle sebe. Největší vnitřní prostor v oblasti ramen nabízí z běžných typů této kategorie letouny řady Airbus A320, které toho docilují trupem sice kruhového průřezu, ale o větším průměru než jejich konkurenti.

Od sedmi sedaček v řadě jsou již třeba dvě uličky mezi řadami cestujících a především opět širší trup; těmto letadlům proto říkáme širokotrupá (ale můžeme se setkat i s výrazem „dvouuličková“). Počet míst ekonomické třídy zde kolísá od 7 do 11 v řadě, zavazadlové schránky na příruční zavazadla zde najdeme nejen u stropu po stranách trupu, ale i nad skupinou sedadel uprostřed trupu. Trup může mít opět různý průřez, nejčastěji se setkáváme s kruhovým (Airbus A300/310/330/340, Boeing 777), ale může být i oválný nebo v již popsaném uspořádání „dvojité bubliny“. U největších letadel se setkáme dokonce s dvoupatrovým uspořádáním kabiny pro cestující, a to buď po celé délce trupu (Airbus A380), nebo v části trupu (Boeing 747). Málo se ví, že i třeba Boeing 777 může mít v horní části trupu vestavěné jakési „podkroví“ využívané pro odpočinek části zesílené či zdvojené posádky na extrémně dlouhých letech; Airbusy A330/A340 mají někdy podobné prostory pro posádku v podpalubí a u některých širokotrupých letadel se do podpalubí přesouvají například toalety, servisní prostory pro skladování či přípravu občerstvení apod. Širokotrupá letadla nabízí obecně mnohem lepší prostornost pro cestující než menší kategorie letadel, i mezi nimi však panují velké rozdíly dané kromě počtu míst v řadě především tvarem průřezu trupu. Třeba nové letouny Boeing 787 Dreamliner nebo Airbus A350 s různě „šišatým“ trupem nabízí v základním uspořádání pro 8 cestujících ekonomické třídy v řadě daleko více prostoru v oblasti ramen cestujících než zmíněné Airbusy A300/310/330/340 s kruhovým trupem; dopravci však pod ekonomickým tlakem tuto výhodu většinou raději využívají k instalaci 9 míst v řadě při zhruba srovnatelném komfortu.

Vnitřní hluk letadel určuje především typ pohonu a do jisté míry i velikost letadla a umístění motorů. Největším vnitřním hlukem trpí samozřejmě turbovrtulová letadla, i když díky instalaci vícelistých vrtulí (zpravidla se šesti listy) se složitým, počítačově optimalizovaným tvarem listů a mnohdy i díky zabudování poměrně komplikovaných aktivních rušičů hluku v trupu se jejich vnitřní hlučnost značně zlepšila. Letadla s motory vzadu na bocích trupu (dnes především menší regionální proudové letouny) jsou z hlediska hluku v podstatné části kabiny považována za lepší než typy s tradičním umístěním motorů pod křídly; ovšem nejlépe jsou na tom z hlediska vnitřního hluku velké dálkové letouny – jednak jejich motory s obrovskými dmychadly produkují subjektivně méně nepříjemný zvuk a svou roli hraje i větší vzdálenost motorů od některých odlehlejších částí kabiny. Snižování hlučnosti letadel je i jedním z dlouhodobých cílů regulačních předpisů v letectví; novější letadla s poslední generací motorů (typicky Boeing 787 a poslední generace populárního Jumba B747-8 nebo Airbusy A350 či A380, z menších letounů pak nastupující Airbus A320neo, Boeing 737MAX nebo Bombardier CSeries) jsou proto vně i uvnitř mnohem tišší než starší letouny. K vnitřnímu hluku kromě motorů přispívá i proudění vzduchu kolem letadla ve velkých rychlostech a z tohoto pohledu je nejtišší místo v kabině typicky poblíž náběžné hrany křídla.

Z hlediska chování letadla za letu určitě platí, že tryskové letouny jsou méně vystaveny povětrnostním vlivům než turbovrtulové – především díky vyšší letové hladině, a dále obecně platí, že větší letouny jsou za letu stabilnější než malé. Průlet silnou turbulencí však dokáže pořádně „rozhoupat“ i největší stroje.

Prostor pro cestující a pohodlnost sedaček

Prostor pro cestující určuje kromě velikosti trupu také počet instalovaných sedadel, rozteč jejich řad (vzdálenost sedadel v podélném směru) a tvar sedadel. Především dopad tvaru sedadel a jejich tloušťky na prostor pro cestující se značně podceňuje – především u letounů pro krátké a střední tratě dochází k uplatnění tzv. tenkých sedaček (slim seats), která umožňují buď zvýšit počet míst v letadlech při zachování přijatelného prostoru zejména pro kolena cestujících, nebo naopak při stejném počtu sedadel nabídnout více prostoru. Daní za to je ztráta anatomického tvaru opěradel, což se může projevit bolestí zad na delších letech, a často i omezené nebo žádné polohování sklonu opěradla.

Rozteč sedadel se udává v palcích (2,54cm), běžným standardem v ekonomické třídě je u letadel pro krátké a střední tratě rozteč 29 až 31 palců, u dálkových 32 až 34 (sedadla v dálkových letounech jsou kvůli alespoň trochu anatomickému tvaru opěradel i v ekonomické třídě silnější a mírně větší rozteč navíc umožňuje větší rozsah nastavení sklonu opěradel). Výrazně větší rozteče bývají u řad sedadel za nouzovými východy, ovšem kromě výhody podstatně většího prostoru pro nohy může být nevýhodou zpravidla větší vzdálenost ke stolku vyklápěcímu ze zadní strany opěradla předchozího sedadla a zákaz umístění příručních zavazadel pod předchozí sedadlo u nouzových východů (někteří cestující preferují mít věci z příručního zavazadla po ruce kdykoli během letu, což u nouzového východu není možné).

Důležitou roli z hlediska komfortu cestujících hraje i počet a uspořádání sedadel v řadě vedle sebe: cestující obecně preferují místa u okna nebo v uličce, naopak prostřední sedadla u troj- a vícesedaček jsou nejméně oblíbená. Dále jsou nepraktická tzv. „double pardon seats“, tedy místa, kde je třeba v případě obsazení okolních sedadel při odchodu např. na toaletu požádat hned dva své sousedy, aby vstali a umožnili vám dostat se do uličky (typicky např. místo u okna na trojsedačce nebo prostřední místo u pětisedadla v některých širokotrupých letounech). Z tohoto pohledu se jeví jako optimální letouny se 4 místy v řadě (každý sedí u okna nebo v uličce a nejsou zde žádné „double pardon seats“), u velkokapacitních strojů pak uspořádání s osmi místy v řadě v uspořádání 2-4-2 (pak sedí 2 cestující u okna, 4 v uličce a pouze dva „smolaři“ sedí uprostřed, ale aspoň nemají „double pardon seats“). Přeborníkem v tomto ohledu je mezi dálkovými letouny dnes již postarší Boeing 767 se sedmi místy v řadě, takže 6 cestujících může sedět u okna nebo v uličce a teoreticky až do téměř 86% vytížení nemusí žádný z cestujících „trpět“ na prostředním sedadle.

Nemá smysl zde rozebírat komfort v obchodní (business) nebo dokonce první třídě, protože u menších letounů pro krátké a střední tratě představuje obchodní třída zpravidla určitý kompromis (často se řeší pouze neobsazováním části sedadel nebo instalací mírně přestavitelných sedaček), zatímco u dálkových je vysoká úroveň pohodlí zajištěna bez ohledu na typ letounu (a odlišnosti mezi dopravci nebo mezi různými letadly ve flotile jednoho dopravce vyplývají spíše ze stáří sedaček, protože sedadla a jejich uspořádání ve vyšších přepravních třídách se neustále vyvíjí, dopravci průběžně inovují uspořádání i ve starších letadlech a záleží spíše na tom, v jaké fázi aplikace nejnovějších trendů se nachází ten který dopravce, než na dispozicích a stáří toho kterého typu dálkového letadla).

Prostor pro uložení zavazadel

Zde platí jednoduché pravidlo – čímž širší trup, tím více prostoru pro uložení palubních zavazadel. Do širšího trupu lze totiž snáze zabudovat prostornější uzavíratelné schránky nad hlavami cestujících (tzv. biny). Největším nedostatkem prostoru pro příruční zavazadla proto trpí letouny s úzkým trupem (kde je např. při uspořádání 1+2 sedadel v řadě malý bin pouze nad dvojsedadlem). Z letounů se standardním průřezem trupu a jednou uličkou mezi sedadly jsou na tom v absolutní hodnotě objemu binů letadla se šesti místy v řadě (např. Boeing 737 nebo A320), ale je nutno vzít v úvahu, že tento prostor se dělí právě mezi těch šest cestujících. V přepočtu na cestujícího na tom někdy mohou být letouny se 4 nebo 5 místy v řadě dokonce lépe, ale na druhou stranu jejich biny mají zase často menší vnitřní rozměry a pojmou tedy menší zavazadla. U široktrupých dálkových letounů jsou biny mnohem prostornější, problémem bývá spíše jejich dosažitelnost (často jsou řešeny jako výklopné ze stropních panelů a po zasunutí na ně cestující menšího vzrůstu obtížně dosáhnou). Je pravdou, že obecně větší úložné prostory pro palubní zavazadla dálkových letadel se zpravidla stejně zaplní vlivem toho, že cestující dálkových letů si s sebou berou na palubu více věcí.

Jako úložný prostor pro příruční zavazadla lze využít i prostor pod sedadlem před vámi (samozřejmě na úkor prostoru pro nohy). Zde se zejména letouny se standardní šířkou trupu od sebe mohou značně lišit, především pokud jde o prostor pod sedadlem u okna – např. trup Boeingu 737 se zde již výrazně zužuje a ve srovnání třeba s Airbusem A320 je zde prostoru méně. V některých typech zase uložení zavazadel pod sedadla brání „nohy“, kterými je sedadlo upevněno k podlaze. Z bezpečnostních důvodů je zakázáno mít zavazadla na podlaze u nouzových východů a před první řadou sedadel v kabině nebo v její části – je dobré si to uvědomit při výběru sedadla, pokud chcete během letu mít například své věci po ruce. 

Typ letadla samozřejmě může ovlivnit i možnost přepravy některých zapsaných zavazadel – zejména typy s nejmenším trupem mohou mít problémy některá rozměrnější zavazadla naložit. U některých regionálních letadel (vrtulových i tryskových) může být problém odvézt dokonce i všechny běžně velké kufry cestujících, pokud je letadlo plně obsazené a každý cestující se pohybuje blízko maximálního limitu povolených zavazadel. Taková situace je samozřejmě problémem dopravce, i když případné pozdní dodání zavazadel samozřejmě zkomplikuje cestu i dotčeným cestujícím.

 

Jak koupit letenku

Na většině trhů jsou dnes nejčastější v zásadě tři hlavní způsoby zakoupení letenky:

  • Na webové stránce letecké společnosti,
  • Na nezávislém internetovém portálu (de facto v online agentuře)
  • Na pobočce cestovní agentury.

Nákup letenky přes webovou stránku letecké společnosti

Tento první způsob znamená, že už musíte mít vyřešenou volbu leteckého dopravce, protože na webových stránkách dopravců je možné zakoupit letenky zpravidla pouze na jimi provozované lety nebo lety provozované pod označením daného dopravce (tedy v tzv. režimu sdílení kódů, code sharingu) jeho partnerskými leteckými společnostmi. Při nákupu je potřeba zadat odkud kam se potřebujete dostat, který den chcete letět a kdy se hodláte vrátit (pokud tedy nepoptáváte pouze jednosměrnou letenku). Pokračujete výběrem přepravní třídy (pokud samozřejmě daný dopravce nenabízí jen jedinou) a poté již systém vyhledá spojení, které nejlépe vyhovuje vašim požadavkům, a nabídne i nejlevnější dostupnou cenu za takovou přepravu.

 Pokud jste ve svém programu alespoň trochu flexibilní a pokud to prodejní systém dopravce umožňuje, je někdy výhodné zadat i časové rozpětí oproti přesnému požadavku na den odletu či příletu – systém následně nabídne více možností spojení a často především více variant dostupných cen. Některé systémy vám samy nabídnou alternativní spojení v určitém časovém rozptylu oproti vašemu požadavku, včetně cen letenek na takových spojích – mnohdy lze za cenu ústupku z původně plánovaných termínů cesty značně ušetřit.

Po výběru požadovaných spojení v obou směrech je možné si objednat případné doplňkové služby – např. výběr sedadla, předplatné za přepravu zavazadel (pokud ji má daný dopravce zpoplatněnu), různé formy pojištění, příplatků za možnosti změny rezervace po zakoupení letenky apod. – konkrétní výběr závisí na cenové politice daného dopravce a jeho obchodním modelu. Někteří dopravci nabízí i určité zvýhodněné balíčky určitých dodatečných služeb či možností – jejich zakoupení vyjde zpravidla levněji než poskládání požadovaných doplňkových služeb separátně. Je třeba průběžně sledovat výši kalkulované ceny letenky, protože mnohdy není při zaškrtávání určitých doplňkových možností výslovně uvedeno, že jde o zpoplatněnou službu – pozná se to právě až na navýšení výsledné ceny letenky.

Po sestavení letenky (tedy výběru některého z nabízených spojení a případného zakoupení doplňkových služeb) je letenka rezervována a do určitého termínu je nutno provést platbu, jinak bude rezervace zrušena. Platba probíhá při online prodeji zpravidla prostřednictvím kreditní karty, i když jsou možné i jiné způsoby. Před zaplacením letenky je třeba si uvědomit, že zejména u nejlevnějších tarifů v případě klasických dopravců a obecně u téměř všech letenek zakoupených u nízkonákladových (low cost) dopravců není po zakoupení letenky většinou možno ji stornovat (refundovat) nebo změnit termíny cesty – je tedy třeba se seznámit s podmínkami ohledně možností změn či storna letenky a v případě požadavku na určitou flexibilitu toto řešit zakoupením vyššího tarifu nebo tarifního balíčku, jehož podmínky již změny či zrušení umožňují.

Pozor – pokud mezi počátečním a koncovým bodem vaší cesty nenabízí daný dopravce přímý let, ale pouze spojení s přestupem v některém mezilehlém bodě, je zásadní rozdíl mezi nákupem u klasického (tzv. síťového) leteckého dopravce a nízkonákladové (low cost) letecké společnosti! Spojení s přestupem mezi dvěma na sebe časově navazujícími lety vám obvykle nabídnou oba dva, ale zatímco klasický (síťový) dopravce – jak už právě ze slova „síťový“ vyplývá – nabízí spojení s přestupem jako ucelený produkt a při prodeji letenek na takový spoj bere na sebe odpovědnost, že vás i v případě komplikací s přestupem v mezilehlém bodě (např. vlivem zpoždění) dopraví až do cílové destinace (a pokud by vám vlivem např. zpoždění příletu prvního letu navazující let přesto uletěl, nabídne vám v rámci původní ceny nejbližší možné alternativní spojení a pokud v rámci daného dne již takové spojení není, je povinen vám zajistit i ubytování), jedná se v případě low cost dopravce většinou o prodej dvou na sobě naprosto nezávislých letenek, takže pokud se v přestupním bodě nedostavíte včas na odlet navazujícího letu (i kdyby to bylo způsobeno zpožděním příletu předchozího úseku vaší cesty z důvodů zaviněných samotným dopravcem), tak vám letenka na navazujícím letu propadne a na nejbližší další spoj si nejen musíte zakoupit novou, ale často musíte na své náklady řešit i např. neplánovaný nocleh v mezilehlém bodě cesty! U spojení vyžadujících přestup mezi dvěma či více lety (tzv. transferových spojení) je proto v případě nízkonákladových dopravců počítat s určitou časovou rezervou mezi návaznými lety nejen na samotný přestup (který se podle složitosti letiště dá zvládnout typicky mezi 45-60 minutami), ale i s rezervou na eliminaci dopadů případných zpoždění. V Evropě lze za bezpečný přípoj mezi dvěma lety nízkonákladového dopravce považovat zhruba dvouhodinovou prodlevu. U klasických dopravců tento problém do jisté míry odpadá – dopravce sám vám nabídne pouze spojení, které je technicky a organizačně schopen zajistit, a případné zpoždění vedoucí ke zmeškání přípoje znamená sice bezesporu značnou nepříjemnost (proto je i zde vhodné vyhnout se spojům s extrémně krátkými časy na přestup, zvláště na největších letištích), ale nikoli vaše zvýšené náklady v souvislosti s cestou.

Po zakoupení obdržíte do e-mailu elektronickou letenku, jejímž nejdůležitějším prvkem je přidělený rezervační kód a číslo letenky (zpravidla ve formě čárového nebo QR kódu), pod kterými je vaše objednávka vedena v rezervačním systému leteckého dopravce. Tato čísla jsou následně důležitá pro odbavení na let při vlastní cestě nebo pro řešení případných změn či reklamací (přičemž systém si vás samozřejmě dokáže najít i podle jiných údajů – např. e-mailu, čísla osobního dokladu apod.). Takže ačkoli řada lidí chce po uskutečnění nákupu „mít něco hmatatelného v ruce“, není třeba si elektronickou letenku tisknout – pro veškeré další možné kroky s letenkou jsou podstatné zmíněné jednoznačně přiřazené identifikační kódy.

Při zakoupení letenky přímo na webových stránkách dopravce je vaším partnerem pro případ jakýchkoli změn, reklamací apod. přímo letecká společnost – jednodušší změny (jsou-li možné) si dokážete provést sami opět přes dialog s prodejním systémem na webových stránkách dopravce, složitější vyřešíte zpravidla se zákaznickým centrem či po telefonu s call centrem dopravce.

Nákup letenky na nezávislém internetovém portálu (v online agentuře)

Oproti webovým stránkám leteckého dopravce má internetový portál online agentury jednu zásadní výhodu: nabídka spojení zde není omezena pouze na jednoho dopravce (či nanejvýš jeho nejbližší partnerské letecké společnosti), ale systém vám vyhledá všechny možnosti spojení (přímých i s přestupem), nabízených dopravci, na jejichž lety je daná online agentura schopna vystavit letenky (v principu jde o dopravce, kteří využívají danou agenturu jako svého distribučního partnera a zároveň k prodeji svých letenek jsou technicky schopny využít stejný počítačový globální distribuční systém, jaký využívá i daná online agentura – v praxi jde však o drtivou většinu klasických leteckých dopravců celého světa a dokonce i některé nízkonákladové společnosti). Jako zákazník tedy nemusíte mít předem určitou představu, který dopravce by asi mohl „umět“ nabídnout vám spojení, které požadujete – systém vám sám nabídne, kteří dopravci, v jakých časech a za jakou cenu dokáží vyhovět vašim cestovním požadavkům, a zákazník si pak může vybrat dopravce a jím nabízený spoj dle svých vlastních preferencí.

V případě spojení s přestupem vám systém online agentury nabídne nejen lety realizované jediným dopravcem (ať už jeho vlastními letadly nebo na základě codesharové spolupráce s jeho partnerskými dopravci), ale dokonce i kombinaci různých dopravců, pokud jejich lety na sebe v přestupním bodě navazují a pokud je technicky možné na takové spojení vystavit letenku (byť její cena bude v takových případech zpravidla vyšší). Naopak i v případech, kdy online agentura nabízí prodej letenek na nízkonákladové dopravce, tak jejich lety obvykle nebudou součástí transferových spojení, která vám systém vyhledá – pokud nízkonákladoví dopravci využívají ke své distribuci online agentury, pak jen k prodeji přímých letů, bez možnosti propojení s jakýmikoli dalšími lety. Zákazníkům tak do jisté míry odpadá starost popsaná v předchozím bodě o to, zda je nabízené transferové spojení skutečně garantováno.

K letence je někdy možné zakoupit další produkty související s cestou, jejichž škála bývá širší než v případě webových stránek dopravce (např. hotelové ubytování, půjčení automobilu, pozemní doprava apod.).

Vlastní postup zakoupení letenky na zvolené spojení je pak podobný jako v případě webových stránek dopravce. Partnerem pro řešení případných změn či reklamací je online agentura, na jejímž portálu jste si letenku zakoupili – je samozřejmě možné se obrátit přímo i na dopravce, na jehož let je letenka vystavena, ale zvláště v případě spojení kombinujících více dopravců je řešení přes agenturu pohodlnější.

Nákup letenek přes portál online agentury tedy dává na výběr více možností zajištění spojení, zákazník tak má větší šanci nalézt optimální řešení svých cestovních plánů z hlediska kvality spojení i ceny, daní za tuto přidanou hodnotu je však obvykle mírné navýšení ceny v důsledku poplatku účtovaného agenturou za zprostředkování prodeje.

Nákup letenky v „kamenné pobočce“ cestovní agentury

Jde sice o technicky nejstarší, stále však využívanou alternativu. K výhodám online portálu v podobě mnohem komplexnější nabídky možných řešení cestovních plánů oproti nákupu na webu předem zvolené jediné letecké společnosti přistupuje v případě „kamenné pobočky“ i možnost osobně probrat své potřeby s pracovníkem agentury. Díky tomu lze najít i nestandardní řešení, která by automatizovaný systém online portálu nedokázal nabídnout, či eliminovat díky kvalifikaci a zkušenostem prodejce hrozby nejrůznějších dodatečných poplatků či jiných komplikací, na které by nezkušený letecký cestovatel při využití online prodejních kanálů mohl narazit. Další výhodou může být pro někoho větší škála možností úhrady, včetně platby v hotovosti. Naopak nevýhodou kromě již v předchozím bodě zmíněných servisních poplatků agentuře za její služby (které jsou v kamenné pobočce pochopitelně typicky vyšší) může být v některých případech zainteresovanost agentury či dokonce osobní zájem prodejce preferovat při prodeji určité letecké dopravce, a pochopitelně také nutnost osobní návštěvy pobočky agentury na rozdíl on zmíněných dvou variant nákupů přes internet, které lze uskutečnit z pohodlí domova či kanceláře.

Partnerem pro řešení změn cestovních plánů či reklamace je opět primárně agentura, která letenky vystavila.

 

Jak si „šikovně sbalit“ zavazadla na cestu

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času.

 

Jak se odbavit na let

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času.

 

Jak se „zbytečně nebát“ během letu

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času.

 

Co mne čeká po vystoupení z letadla na cílovém letišti

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času.

 

Jak přestoupit mezi dvěma lety

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času.

 

Co když je můj let zpožděn, zrušen nebo v něm pro mne není místo

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času.

 

Jak reklamovat ztracené či poškozené zavazadlo

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času.

 

Jak využívat věrnostní programy leteckých dopravců

Na tomhle tématu ještě pracujeme. Dopřejte nám chvilku času. 

 

 

 

Flying Revue > Letecká doprava > Jak na to - rádce leteckého cestujícího
.

Flying  Revue 5/2017:

Novinka: Palubní desky

Novinka: Kalendáře 2018

Klíčenky pro piloty

Trička pro piloty

Speciál pro piloty:

Edice Flying Revue:  

..
12345

Gordon Bennet Cup s FR:

Inzerce: 

..
12345
Reklama

Kalendárium:

Dne 20.09.1904 se stalo...
20.09.1904
Wilbur Wright provedl se strojem Flyer II první úspěšný let po uzavřené dráze.
zavřít

Živě z dráhy 06/24:

Práce v letectví:

Předplatné:

..
1234

Přednášky, kurzy FR:

Knihy:

..
12

Naši partneři:

..
12345