Příběh světoběžníka - Zivko Edge 540 V3

Dnes přinášíme příběh plnokrevného závodního letadla, jehož vzniklo v této specializované verzi jen několik kusů a které spolu s ostatními psalo příběh Red Bull Air Race.

Jeho příběh by však nebyl kompletní bez ohlédnutí za jeho kořeny a samozřejmě ani bez přiblížení jeho zatím poslední fáze leteckého života, kterou prožívá s českým akrobatickým pilotem Petrem Kopfsteinem.

V poslední etapě existence světového seriálu leteckých závodů kolem pylonů Red Bull Air Race se letouny Zivko Edge V3 staly vyhledávaným specializovaným a účinným závodním náčiním. Po ukončení této závodní série však právě díky jejich specilizaci většina z nich skončila, alespoň prozatím, rozebrána a uložena v bezpeční hangárů. Ne tak stroj, se kterým závodil Petr Kopfstein. Ten se naopak v posledních létech dočkal pečlivé rekonstrukce a odlehčení a je znovu připraven závodit. Zda někdo dokáže organizátorsky navázat na společnost Red Bull a závody se v nějaké podobě vrátí, není dnes jisté. Ale je důležité být připraven a to Petrův Zivko Edge 540 V3 znovu je.

Pokud bychom chtěli najít kořeny vzniku koncepce těchto mimořádných letounů, museli bychom ale zabrousit poněkud hlouběji do historie. A to právě teď uděláme.

Příběh Billa Zivka a Leo Loudenslagera

Mužem, který přivedl Edge 540 na svět, je William „Bill“ Zivko. Svou kariéru v letectví zahájil jako letecký mechanik ve Wisconsinu a koncem šedesátých let pracoval po boku Jima Bedeho na konstrukci letounů Bede BD-5J Microjets. A právě zde se Bill potkal a následně spřátelil s  Leo Loudenslagerem, jedním z pilotů proslulého letounu BD-5J Bud Light Jet. Při práci pro Jima Bedeho se Bill seznámil také s Burtem Rutanem, pozdějším zakladatelem Scale Composites, který ho ve své firmě zaměstnal. To byla dobrá příležitost seznámit se s kompozitovými materiály. Když pak v roce 1985 Scale Composites koupila společnost Beech Aircraft Corporation v souvislosti s vývojem letounu Beechcraft Starship, v Billovi uzrála myšlenka založit vlastní společnost.

A tak v roce 1987 založil se svou ženou vlastní leteckou konstrukční a výrobní společnost pro navrhování a výrobu kompozitních součástí a letadel. Firma pracovala jak pro vládní agentury, tak pro a soukromý sektor a získala si dobrou pověst díky vysoké kvalitě a důrazu na detail svých výrobků.

Díky některým přátelům, kteří létali akrobacii a především díky Leovi Loudenslagerovi, starému příteli od Bedeho se Bill začal zajímat o leteckou akrobacii a letouny pro ní vhodné.

Teď je vhodná chvíle přeskočit z jednoho příběhu do druhého a věnovat se příběhu Lea Loudenslagera. V roce 1971 se na americkém národní mistrovsví v akrobacii ve třídě Unlimited objevil dosud neznámý pilot. V době, kdy na akrobatickém nebi kralovaly dvouplošníky typu Pitts Special, se tento zelenáč objevil se svým jednoplošníkem Stephen Akro, kterého navíc sám postavil ve svém domě. Umístil se na desátém místě, což byl úctyhodný výsledek, kterým na sebe rozhodně upoutal pozornost. Jmenoval se Leo Loudenslager.

O čtyři roky později se na dalším mistrovství objevil s vysoce modifikovaným strojem, kterému říkal Laser 200. Jednalo se o letoun, který sice měl základ v původním stroji Stephen Akro, ale z toho zbylo snad deset procent. Vše ostatní bylo originální, podřízené jedinému účelu, a to udělat z tohoto stroje ideální akrobatický letoun.

Text: Michal Beran a Petr Kopfstein

Foto: Lukáš Wagneter pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 10-16 ve Flying Revue č. 4/2023. Na stáncích je časopis ke koupi od 29. června 2023. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.