Ženy v oblacích Díl 1.: Průkopnice a pionýrky létání

Ženský prvek byl přítomen v letectví od jeho samotného začátku.

Létání bylo sice doménou mužů, ale odvážné ženy nechyběly. Ale kromě samotné nebezpečné podstaty dobývání vzduchu musely mnohdy bojovat i s nepochopením nebo odmítáním. Jen ty nejsilnější vydržely a začaly již tehdy dláždit cestu ženám, které dnes usedají do kokpitů dopravních strojů nebo kabin raket a raketoplánů.

Hélene Dutrieu, Foto: Musée de l'Air et de l'Espace

Francie

Ženy se zúčastnily dobývání vzduchu od samých počátků balonového létání. Již v roce 1784 se jako první vznesla do vzduchu Francouzka Élisabeth Tible (cca 1760 – po 1784) původem z Lyonu, a to spolu s malířem Fleurantem. Zážitek to byl tak úžasný, že si při něm oba vzduchoplavci podle dobových záznamů zpívali árie z oper.

V roce 1799 pak Jeanne Labrosse (1775 – 1847), provdaná Garnerin, jako první žena „sestoupila“ z balonu za pomoci padáku z výše 900 metrů. Její neteř Élisa Garnerin si ze vzduchoplavectví vytvořila nebezpečnou, ale výnosnou kariéru v letech 1815 – 1836.

Katherine Stinson, Foto: San Diego Air and Space Museum

Sophie Blanchard (1778 – 1819) se ve dvaceti šesti letech stala manželkou známého balonového letce Jeanna-Pierre Blancharda. Létali společně i samostatně, společně například podnikli let z Calais do Doveru. V létání pokračovala i po smrti svého manžela, předváděla s balonem odvážné kousky například i pro potěšení císaře Napoleona. Ve své kariéře pokračovala za krále Ludvíka XVIII až do chvíle, kdy se stala první ženskou obětí této nebezpečné činnosti. V roce 1819 se její balon naplněný vodíkem při letu nad zábavním parkem Tivoli vznítil poté, co dle svého zvyku při podobných příležitostech odpálila z koše ohňostroj. Po pádu na pařížskou dlažbu byla Sophie na místě mrtva.

Louise Poitevin (1819 – 1908), která se neváhala nechat vynést do vzduchu sedíc na hřbetě osla, koně, či dokonce býka, připoutaného pod balonem, se naopak dožila úctyhodných 89 let. Ale podnikala i „seriózní“ balonové lety, například v roce 1857 v Portugalsku, kde se svým manželem uskutečnila řadu letů a stala se druhou ženou (po jisté Bertrande Senges), která se vznesla nad Portugalsko.

Začátkem dvacátého století už dámy z vyšší společnosti zakládaly dokonce ženské vzduchoplavecké kluby, pořádaly závody a lámaly rekordy. Marie Surcouf (1863 – 1928), choť konstruktéra balonů Eduarda Surcoufa, založila ženský klub Stella, kterému věnovala všechnu svou energii. Manželé těchto sportovních dam se často účastnili letu coby pasažéři. A ačkoliv sportovní vzduchoplavectví se na počátku slibně rozvíjelo, 1. světová válka mu zasadila ránu, ze které se vzpamatovalo až po několika desetiletích. Nutno podotknout, že v té době mu již také konkurovala letadla těžší vzduchu.

Francouzská sochařka Thérèse Peltier, vlastním jménem Thérèse Juliette Cochet (1873 – 1926), je obvykle považována za první ženu, která letěla letadlem těžším vzduchu a snad mohla být i první ženou, která letadlo sama pilotovala. 8. července 1908 ji přítel Léon Delagrange vynesl v Turíně několik metrů nad zem při letu dlouhém 200 metrů. Delagrange ji následně učil létat, a přestože nikdy nezískala pilotní průkaz, podle všeho uskutečnila s jeho dvouplošným Voisenem několik samostatných letů. Když však Delagrange zahynul smrtí letce 4. ledna 1910 v Bordeaux, Thérèse skončila s aviatikou provždy.

Text: Maryla Boutineau

Foto: Zdroj uveden u fotografie

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 34-40 ve Flying Revue č. 4/2023. Na stáncích je časopis ke koupi od 29. června 2023. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.