„Můra“ s jihočeským rodokmenem.

Staronový Tiger Moth UL

Nevím proč, ale od mého útlého věku, když jsem ještě jako kluk začínal poprvé nahlížet do tajů letectví, jsem měl létání spojené především s dvouplošníky.

Jak o tom nyní přemýšlím, bylo to možná hlavně proto, že nedaleko našeho domu bylo polní letiště, ze kterého takřka denně vzlétala „Andula“, aby za okamžik vysypala z nebe vojenské „paragány“, a to včetně mého táty. Tento v mých dětských očích idylický obraz ještě doplňoval provoz balonu UBVS-1030, v jehož koši jsem poprvé zažil pohled z trochu větší výšky, než byla výška okolních stromů, jejichž koruny byly druhým domovem většiny kluků z okolí.

Dalším podnětem, který ještě zvýšil můj zájem o dvouplošníky, byly jistě knihy Saint-Exupéryho o začátcích poštovního a dopravního letectví v Africe a Jižní Americe, kde se to dvouplošníky v tehdejší epoše letectví jen hemžilo. Prostě dvouplošník pro mě představoval odmala něco výjimečného.

A nakonec přišel čas si dětské sny naplnit. Jak jsem již psal trochu podrobněji v šestém čísle Flying Revue v roce 2016, poštěstilo se mi získat od otce a syna Bláhových ultralehkou a jemně zmenšenou repliku letadla Tiger Moth, kterou si sami postavili podle svých výpočtů a vlastní stavební dokumentace.

S letadlem jsem létal spolu s Láďou Kudějem necelé dva roky, během kterých jsme se seznamovali s technickými a letovými limity tohoto stroje. Tiger Moth se choval ve třetí dimenzi naprosto uspokojivě a poletování s ním bylo opravdu zážitkem. Nicméně jsem během této doby stále více docházel k závěru, že na stroji je pár detailů, které by šlo udělat trochu jinak, tak říkajíc „vytunit“, případně se trochu i podívat na motor, který měl sem tam svoje vrtochy. Není se čemu divit, protože motor je ročník 1955, tedy o rok mladší než já, a když si postavil hlavu, respektive všechny čtyři hlavy, tak jako již zahřátý ne a ne znovu chytit. Byla to stále se opakující potíž, která podle zákona schválnosti nastávala hlavně tehdy, kdy jsme zrovna pospíchali odněkud odletět, případně někoho s naší „Můrou“ letově seznámit. Sice jsme již měli naučený postup jak na svéhlavý motor vyzrát. Spočíval v okamžitém otevření motorových krytů po přistání tak, aby motor rychleji vychladl. Jenže to si mnozí vykládali tak, že se spíše chlubíme a chceme jim za každou cenu ukázat naši motorovou zástavbu…

Poslední kapkou, která rozhodla o provedení jeho generální opravy, byl let ze Strakonic do Chebu na letecký den, kdy jsme museli asi v polovině trasy kvůli silnému protivětru udělat čelem vzad, protože na GPS byla při „plném plynu“ ground speed 50 km/h a ukazatel paliva v podobě průhledné hadičky vykazoval docela rychlý úbytek paliva.

Takže někdy koncem roku 2017 se sešla u letadla rada těch nejchytřejších a vymyslelo se, že se na náš motor musí někdo odborně podívat a když už tedy bude ten motor dole, že také uděláme i nový potah letadla, hydraulické brzdy, novou palubku a ještě pár detailů.

Text: Miloš Dermišek

Foto: archiv autora, pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 10-16ve Flying Revue č. 2/2024. Na stáncích je časopis ke koupi od 29. února 2024. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.