58 Za operou do Duxfordu

Nikdy jsem nebyl muzikální typ. Příroda mi do vínku neudělila nic z hudebních schopností, nebo alespoň zanedbatelné procento hudebního sluchu. Divadlo jsem se „naučil“ až v pozdním věku, a to díky poutavému povídání „kulisáka“ naší národní scény, později kolegy v ČSA, kapitána Tomáše Kořínka. Po celé roky, co jsem se pohyboval po boku jiného kolegy, rovněž kapitána společnosti TVS Tomáše Ratimce, jsem u něj nezpozoroval, že by vzal do ruky kytaru nebo projevil zájem o sólový výstup ve zpěvu na některém z večírků, kterých rozhodně za tu dobu nebylo málo. Posledním z pánů kapitánů nebyl nikdo jiný než Dušan Skála, rovněž z ČSA. Skupinu, jež zatoužila sledovat operu na anglickém venkově, doplňují dva privátní piloti, také hudebně nenadaní, Mirek Petrů a Jirka Hybler.