Flying Revue 2/2024: Slovo šéfredaktora

Letectví je na jednu stranu nesmírně pokrokové, na druhou stranu velmi konzervativní.

A tento na první pohled si protiřečící fakt je v okamžiku, kdy se obě ingredience správně namíchají, alespoň pro mne téměř ideálním receptem. Je zajímavé, jakým způsobem se stále míchá staré a nové, jak se starší, ale prověřené konstrukce a nápady, kterým třeba z různých důvodů nepřál čas, vrací zpět, posunuty na novou úroveň. A i v době mířící k bezpilotním prostředkům pokročilé vzdušné mobility je v letectví stále místo také na stará, řekněme klasická letadla, když ne jinak tak pro potěchu těch, kterým pohyb třírozměrným prostorem navždy učaroval.

A tak mezi s napětím očekávanými projekty najdeme zcela nové, jako je třeba britský projekt vrtulníku Hill Helicopters HX50 i ty, které mají své kořeny výrazně hlouběji v letecké historii, jako je například letoun Deutsche Aircraft Do328eco. Pokud se podaří zvládnout výrobu syntetického paliva (i když určitě ne jen z odpadního oleje a určitě ne z vypěstovaných rostlin), může mít tento „staronový“ stroj naději na úspěch. Články o obou těchto projektech najdete v druhém čísle letošního ročníku našeho časopisu. A stejně tak i o velmi zajímavém a možná přelomovém projektu  nadzvukového letadla X-59 pocházejícího ze slavných Skunk Works společnosti Lockheed Martin.

A samozřejmě v duchu onoho „mixu“ starého a nového, který jsem zmínil v úvodu, jsme nezapomněli ani na leteckou historii. V článku od naší spolupracovnice Maryly Boutineau si připomeneme život a rekordní lety slavné novozélandské letkyně Jean Batten a připomeneme si rovněž neméně slavného, byť fiktivního pilota Bigglese, samozřejmě včetně jeho „Velbloudích stíhaček“.

V aktuálním čísle vás toho ale samozřejmě čeká mnohem více.

Příjemné čtení

Michal Beran