Hahnweide 2013

Hahnweide je pravděpodobně nejhezčí letecký den starých aeroplánů na kontinentě. Možná i proto, že to vlastně ani letecký den není.

Na Oldtime Fliegertreffen Hahnweide jsem se chystal už v roce 2011. Říkal jsem si, že letět tam svým dvouplošníkem by bylo úžasné. Zaregistroval jsem se na „participanstkém“ formuláři na www.oldtimer-hahnweide.de a těšil se. Nakonec přišla nabídka na vystoupení na slovenském SIAFu na Sliači, takže jsem před studenými Němkami a teplým pivem dal přednost Slovensku. Nelitoval jsem ani chvíli, přesto touha letět do Hahnweide zůstala.

Cesta

Jelikož se tato show koná jen jednou za dva roky, musel jsem chvíli počkat, avšak začátkem roku 2013 jsem byl přihlášen jako jeden z prvních. Postupně se ke mně přidal ještě Petr Handlík se svým „Georgem II“ T 131 Jungmann z Mladé Boleslavi a následně i pravidelní účastníci z Německa „the Bücker Formation“: Artur Düsterhöft, Reinhard Rötzer a Markus Gilch. K nim nakonec přibyl ještě Gottfried Pöninghaus, který nedávno přišel o nádherného Bückera CASA 1.131, když mu po vzletu selhal motor a terén před nimi neumožnil bezpečné nouzové přistání. Škoda krásného stroje, ale oba piloti vylezli bez jediného škrábance. Když jsem viděl, v jakém stavu byl vrak, znovu se potvrdilo, co znalci již dávno vědí – jak velmi bezpečné Bückery jsou. Gottfried do Hahnweide letěl svým druhým Bückerem T 131 nové polské výroby.

Odlet byl naplánován na pátek ráno. První skok do německého Beilingers, kde se setkám s ostatními, trval dvě hodiny. Beilingers je nádherné letiště s překrásným okolím. Odtud již letíme v rozevřené skupině, kterou vede Artur. Občas se přiblížíme, aby fotografové na palubě měli také něco do svých aparátů, a jinak si užíváme hodinový let. Přece jen pět dvojplošníků má své neopakovatelné kouzlo. Chce se mi křičet do rádia, jaký to máme „wundršén“ den, a vůbec jaké máme štěstí, že žijeme.

Místo činu

V Hahnweide je velmi čilý provoz a po chvíli vyčkávání jednotlivě přistáváme. Kdo tam byl, tak už ví, že přistávat jako krátký je pěkná blbost, první třetina dráhy je nakloněná a éra s vysokým těžištěm jsou pak špatně ovladatelná. Naštěstí jsem byl varován. Rolujeme kolem nekonečné řady historických letounů a teprve teď začínám tušit, o čem vlastně je HAHNWEIDE.