Jak létal MiG-21 - 1. část

Stíhací letoun MiG-21 se právem stal jednou z legend vojenského letectví minulého století.

Mig-21

Sloužil ve výzbroji armád více než 50 zemí a až v letošním roce byl vyřazen z letectva Indie, poslední země, kde tvořil páteř stíhacího letectva. Je proto na místě připomenout si ho nyní především tak, jak ho viděli jeho piloti. A to od jednoho z nejpovolanějších, dlouholetého českého zkušebního pilota VZLÚ Ing. Emila Přádného.

- MB -

V padesátých letech minulého století nastala druhá etapa vývoje vojenských proudových letounů, když se značně zvýšil tah pohonných jednotek, motory dostaly přídavné spalování (forsáž) a stíhací letouny začaly dosahovat nadzvukových rychlostí.

V šedesátých letech už sériové stíhací letouny dosahovaly maximálních rychlostí přesahujících M 2. Takovým byl i sovětský stíhací letoun MiG-21, který se navíc v tehdejším Československu licenčně vyráběl.

Pro piloty přinesl řadu významných změn. První lety ve stratosféře s tímto letounem byly pro tehdejší piloty úžasným zážitkem. V podzvukových letounech, jako byl MiG-15, měl pilot ve výšce 15 000 m dojem, že letí v Piperu, protože letoun doslova visel ve vzduchu. MiG-21 měl v této výšce při letu na dostup na variometru stoupání 55 m/s.

Mig-21

Zavedením MiGů-21 a MiGů-19 do provozu se zároveň musela změnila navigace nad Československem. Lety se plánovaly tak, aby tratě vedly mimo hlavní města, a to kvůli aerodynamickému třesku. Celý provoz nadzvukového létání se přenesl do stratosféry, tedy nad civilní provoz. Pro zálet letounu byla nutná trať minimálně 200 km a výška 20 000 m. Z této výšky, při dobré dohlednosti, byla vidět obě moře. Například poloměr zatáčky při M 1,7 a při náklonu 45° byl 20 km. Větší náklon nebyl při požadavku na udržení výšky během manévru možný, protože těžiště vztlaku se posouvá s číslem M až na 50 % (bude vysvětleno v následujícím textu).

Mig-21F

-boxík Ing. Emil Přádný -

Ing. Emil Přádný, jeden z našich legendárních zkušebních pilotů, se narodil 28. června 1937. Byl absolventem legendární letecké průmyslovky v Praze – Hloubětíně, poté absolvoval pilotní učiliště v Prostějově. Do armády nastoupil jako pilot průzkumných stíhacích letounů na letiště v Mladé u Milovic, kde pak létal jako vojenský pilot. Na vojně absolvoval externím studiem VAAZ v Brně, obor Stavba letadel, což mu následně velmi pomohlo v jeho práci. Na počátku sedmdesátých let v době normalizace se rozhodl odejít z armády a díky svým výborným pilotním i technickým schopnostem našel nové uplatnění jako zkušební pilot Výzkumného leteckého ústavu. Zde létal širokou škálu letounů od L-39 až po MiG-21. Pilotoval rovněž různé civilní stroje přestavěné na létající laboratoře: IL-14, IL-18, JAK-40. P o odchodu do důchodu ještě stačil téměř dva roky vypomáhat jako zkušební pilot L-610 v Kunovicích. V roce 2017 získal spolu s dalšími leteckými odborníky ocenění podvýboru Poslanecké sněmovny za celoživotní přínos svému oboru. I dnes je přes svůj pokročilý věk Ing. Emil Přádný stále velmi aktivní. A je mimochodem i členem Nadačního fondu letadla Metoda Vlacha, kde se činorodě podílí na různých aktivitách mladoboleslavského muzea.

Text: Ing.Emil Přádný

Emil Přádný v kabině letounu Mig-15

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 30-35ve Flying Revue č. 1/2026. Na stáncích je časopis ke koupi od 8. ledna 2026. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.