Jiří Pruša letí vstříc bájné filmové Středozemi. Expedice Nový Zéland startuje v pátek - kopie

30.1.2018

Expedice Nový Zéland 2018 První polovina února bude ve Flying Revue patřit další první letošní expedici. Povede do Jižního Pacifiku, přesněji na Nový Zéland.

Proč Nový Zéland? Vracíš se do míst, kde jsi expediční sezónu startoval i loni?

Je to jednoduché, Nový Zéland jsem prostě ještě neobletěl, i když jsem tu už kdysi několik letů absolvoval. Začínáme hned v únoru, jelikož na letošek plánujeme ve Flying Revue opět tři nebo čtyři expedice, jedna z nich představuje dokonce 30 letových dnů. Ale o té později, zatím prozradíme, že se týká výročí 100 let československého letectví a že při ní chceme obletět stovku českých a slovenských letišť. Velmi těšíme na spolupráci s těmito letišti - v nejbližší době je chceme oslovit.

Je toho tedy na tenhle rok hodně, a tak je potřeba začít brzy. A protože v zimě se dá létat VFR na delších trasách především na jižní polokouli, tak směřuji tam. A kromě toho, Nový Zéland je překrásná země - má vulkány, ledovce, hory, fjordy a velkou leteckou historii. Volba tedy byla jednoduchá.

Zatím ti na expediční mapě chybí Asie...

Asii si necháme na někdy později. V některých asijských zemích to totiž není vůbec jednoduché. Například Bhutan, Nepál, Čína nepovolují VFR létání vůbec nebo s velkými problémy.

Pro validaci pilotního průkazu některé asijské země také vyžadují komunikační znalost místního jazyka. Například moje japonština není ještě na takové úrovni, abych si troufnul na zkoušky, a tak musím ještě chvíli počkat.

Zéland, to je bájná filmová Středozemě – jak ty se na tohle pro Čechy exotické souostroví díváš?

Zeleň, prostor, hory, moře, krása. A pilotně? Novým Zélandem se hodně straší kvůli větru a jiným problémům. Pro mě to ale po Aljašce zase tak moc překvapivé být nemůže. Budu tam také létat v jejich vrcholném létě a tak předpokládám, že počasí nebude tak nepříznivé.

Z expedičního a fotografického pohledu mi Zéland nabízí možnost věnovat se mým oblíbeným tématům. Najdu tam sopky, hory, majáky, letiště, středy měst, fjordy, ledovce a jiné zajímavosti. Sopek je tam ještě o něco více než jinde. Podle mých zkušeností je tahle ostrovní země ohromně fotogenická.

Čtyři sopky jsou činné. Máš v plánu je přeletět?

Co půjde, přeletím. Některé ty sopky jsou ale v zakázaném prostoru, takže všechno přeletět nemohu, přestože bych rád. Udělám pro to ale rozhodně maximum.

Jaký fotografický úlovek typu Denali* tentokrát chystáš?

Tak asi Mt Cook a jeho okolí. Taky možná některý ze známých fjordů, jimž na Novém Zélandu říkají "sounds“. Napadá mě teď třeba Milford Sound.

Nutno říci, že po naší úspěšné prosincové výstavě leteckých fotek Báječný svět létání budu na Zélandu mít zase trochu jinou motivaci k focení - nové fotky pro další její ročník. A musím dodat, že to je motivace opravdu silná, protože zpětná vazba od návštěvníků výstavy v Karolinu byla opravdu úžasná. Takže budu fotit i pro ně.

* viz Expedice Aljaška 2017

Na co se těšíš nejvíc?

To opravdu nevím - asi na všechno.

Nový Zéland z malého letadla ale neuvidíš poprvé.

Ano, létal jsem tu přesně před jedenácti lety, v únoru 2007. Ale to jsem nelétal samostatně. Tehdy jsem měl piloťák jen na UL a na větroně. Takže trochu jsem létal na světově proslulém plachtařském letišti Omarama a dvakrát jsem udělal oblet zajímavých míst s vyhlídkovým letadlem. S větroněm ASK jsem tu nalétal asi pět hodin. Zažil jsem tu skvělou termiku a díky ní uchvatné výhledy.

Expedice

Rád bych začal v pátek 2. února. Závisí to ale na mé schopnosti vyrovnat se rychle s časovým posunem, počasím i dostupností letadla. Nevím totiž přesně, jak je zarezervované. V plánu mám udělat 4 etapy – dvě dvoudenní až na cípy Jižního i Severního ostrova a dvě jednodenní – přibližně do středu každého z ostrovů. Celkem mi to vychází asi na 25 letových hodin s kroužením na focení. Zpět do Evropy chci odletět ve čtvrtek 15. února, v Praze bych měl být v pátek 16. února.

Tahle expedice bude trochu jiná, než obvykle

To je pravda. Nebude to klasický oblet, jako jsem třeba dělal v USA nebo v Austrálii. Vracím se vždy na stejné letiště, což akci zjednodušuje, protože s sebou nemusím vézt všechny osobní věci a vybavení. Nemusím také kromě těch dvoudenních etap řešit ubytování a další logistiku, což zabere obvykle poměrně dost času. Taky nemusím mít takové obavy, že někde zůstanu viset kvůli problému s letadlem, nemusím řešit pravidelnou údržbu (výměnu oleje), což byl například u Aljašky, Austrálie i obletu USA trochu problém. Mým výchozím bodem bude letiště Nelson na severu Jižního ostrova.

S ohledem na kratší dobu expedice jsem tentokrát nešel do validace svého pilotního průkazu pro Nový Zéland a domluvil jsem se s místní leteckou školou, že budu létat jako sólo student. Má to jedno omezení, že totiž nesmím vozit spolucestující. Což mi ovšem nijak zvlášť nevadí, protože jsem to neměl tak jako tak v úmyslu... (smích)

Logistika byla tím pádem celkově jednodušší než jindy. Zařizovat jsem tentokrát musel jen australské elektronické vízum pro přestup v Melbourne, domluvit pronájem letadla a zařídit si letenky. V Nelsonu pak musím absolvovat přezkoušení z pilotáže, aby mi letadlo vůbec mohli půjčit, a doladit trasu podle doporučení a informací, které získám přímo na místě.

Expedičním strojem bude opět C172?

Ano, bude to Cessna 172. O konkrétním letadle zatím nemám moc informací, takže třeba nevím, jestli bude mít autopilota, ale popravdě příliš jsem to ani neřešil. S ohledem na poměrně krátké trasy a hodně věcí k focení to pro mě není nijak kritické. Takže jsem to ani nezjišťoval. Ale samozřejmě s sebou vezu opět SPOT, tedy zařízení ke sledování polohy letadla - jednak pro můj dobrý pocit, kdybych musel někde nouzově přistát, a také pro on-line mapu s pozicí letadla v našem speciálu.

Čím budeš fotit?

Fotím fotoaparátem Sony Alfa s objektivem Tamron, který mám připevněn na stojánku na pravé straně kabiny. Kamery umístím na vzpruhu Cessny. Na Aljašce jsem kamery připvěňoval zvenčí na kabinu, jenže ve vyšší nadmořské výšce podtlak kameru neudržel. Tak to bych si zopakoval opravdu nerad.

Jaké čekáš počasí?

Počasí je tam touhle dobou podobné jako u nás v létě. Takže bouřky i nízká oblačnost jsou možné. Budu mít ale relativně dost času, tak doufám, že se mi podaří vybrat k létání hezké dny.

Jak je to na Zélandu s letišti, benzínem, poplatky, omezenými prostory etc.

Letišť je dostatek, nad sopkami je několik omezených prostorů, což není příjemné. Celkově na mě ale letecká mapa Nového Zélandu nepůsobí nijak nestandardně.

Speciál Nový Zéland 2018

Každopádně zvu čtenáře Flying Revue, aby moji cestu sledovali jako obvykle ve speciálu Flying Revue, kde jim budeme předkládat deníkové zápisky, aktuální fotografie a videa a také zde mohou sledovat polohu letadla na on-line mapě. Byť samozřejmě s tím, že v Nelsonu, kde mám základnu, je o dvanáct hodin víc než v Česku.

Čili v našem - českém - poledni já budu mít novozélandskou půlnoc a naopak. Starty do jednotlivých etap - pokud bych startoval kolem desáté hodiny místního času - v Česku budete moci sledovat od desáté hodiny večerní, samotné čtyř až pětihodinové lety pak budou trvat do brzkých ranních hodin středoevropského času. A jak už jsme si zvykli, paralelně s českou verzí bude k dispozici i speciál v angličtině, jelikož létání je disciplína mezinárodní, srozumitelná všude na světě.

Jiřího Prušu vyzpovídal Jan Dvořák

Flying Revue > skryté Flying Revue > FR články > Archiv > Jiří Pruša letí vstříc bájné filmové Středozemi. Expedice Nový Zéland startuje v pátek - kopie