Motorizace českého školního větroně Elsnic EL-2M Šedý vlk

Větroň EL-2-M Šedý vlk, jehož podařená a víceméně věrná replika dnes létá převážně v Podhořanech, je pro většinu historie znalých českých plachtařů velkou legendou.

Stal se naším druhým nejrozšířenějším bezmotorovým letadlem před druhou světovou válkou (po školním kluzáku Zlín Z-V) a jedním z prvních motorizovaných větroňů u nás. Stavěl se amatérsky i továrně a výraznou měrou se zasloužil o renesanci našeho bezmotorového létání v třicátých letech dvacátého století. Pro milovníky statistik – v Československu ho bylo postaveno nejméně 50 kusů, spíše ale přes 60, což by znamenalo, že se jednalo o patrně druhý nejrozšířenější dvoumístný větroň v Evropě a zřejmě i ve světě před druhou světovou válkou!

Prototyp EL-2M byl zalétán, jak známo, 16.června 1934. Jeho konstruktér Ludvík Elsnic od počátku připravoval celý projekt tohoto větroně tak, aby byla možná jeho motorizace. Integrovanou součástí trubkového „kozlíku“ křídla byla i čtyři oka, vyčnívající z horního povrchu centroplánu. Do těchto ok se mohlo dodatečně uchycovat jakékoli motorové lože s pohonnou jednotkou umístěnou nad křídlem, ať už v tažném, nebo tlačném uspořádání. Jak sám Elsnic vzpomínal, právě iniciála M v typovém označení EL-2M znamenala, že větroň je od počátku konstruován ke snadné a jednoduché instalaci pomocného motoru.

První pokus o motorizaci absolvoval už prototyp Šedého vlka. V dílně Na Maninách v únoru 1935 dostal motocyklový dvouválec Blackburn. Motor byl instalován na baldachýnu na malé pyramidě z trubkové konstrukce s tlačnou vrtulí na dlouhé hřídeli. V jednom celku byla namontována před motorem i aerodynamicky tvarovaná nádrž na benzin. Prvý neúspěšný pokus o motorový let Šedého vlka proběhl na Rané v druhé polovině února 1935. Po startu se ale dlouhá hřídel překroutila, vrtule odlétla a přitom poškodila trup. Také pozdější pokusné motorové lety ve Kbelích nebyly úspěšné. Motorizace prototypu se v této podobě prostě nepovedla.

Druhým motorizovaným „šeďasem" byl větroň postavený plachtařským (nebo – jak se také tehdy říkalo – plachtovým) odborem MLL v Moravské Ostravě. Stavbu realizovali Ostravští ve Státní průmyslové škole ve Vítkovicích.  Stavbu sponzoroval majitel obchodních domů LASO pan Ander, dřevo dodala stavební firma Gajdovský, povrchovou úpravu provedla autolakovna Peters. Postavený Šedý vlk byl pokřtěn na Masarykově náměstí v Moravské Ostravě 28. 6. 1936 a dostal jméno ESO. K motorizaci nejdříve použili motor Blackburn s tlačnou vrtulí, ani zde se ale tento motor neosvědčil.

Text: Ivo Pujman

Foto: zdroj uveden u fotografií

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 32-37ve Flying Revue č. 6/2021. Na stáncích bude časopis ke koupi od 4. listopadu 2021. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.