Na malé Aerovce žhavou Afrikou aneb Poněkud delší předávací let

Slavné československé malé dopravní dvoumotorové letadlo Aero Ae-45 vzlétlo, jak známo, poprvé v létě roku 1947.

Ae-45 se po svém předvedení ve světě stalo hvězdou tehdejších aerosalónů a díky své eleganci i výkonům a hospodárnosti se na konci 40. let 20. století stalo i velmi žádaným exportním artiklem poválečného Československa.

Bohužel sériová výroba prvé série byla zahájena poněkud nepřipraveně v pražské továrně Aero v roce 1948, takže se první exempláře dostávaly ke svým novým majitelům až v polovině roku 1949. Přesto zájem o ni neopadával. Její noví majitelé po celém světě z ní byli nadšeni a často ji používali i tak, že by její konstruktéři Ing. Němec, Baitler, Bouzek a Vlk byli notně překvapeni.

Jedním ze značně rázovitých majitelů nové Ae-45 se stal v roce 1949 pan Marcel Joseph Riebel, majitel velké textilky v Mylhúzách. V roce 1949 byl u předvedení prototypu Ae-45 na Aerosalónu v Paříži a hned si ji závazně objednal. Sám aktivně létal již více jak dvacet let, a nová aerovka jej doslova nadchla. Na dodávku si však musel počkat na samý závěr roku 1949 jako na opožděný vánoční dárek. K předání letounu tomuto zákazníkovi byl v Aerovce o Vánocích 1949 určen pan Jan Anderle, mimo jiné i proto, že počasí nebylo právě nejlepší, a Anderle byl znám tím, že létal často i v podmínkách, eufemisticky řečeno, poněkud neletových.

Legendární zalétávací a vojenský čs. pilot létající od 20. let se po druhé světové válce stal zalé­távacím pilotem Aero Praha a příležitostně i ostatních leteckých továren v Praze. Byl mimo jiné hlavním zalétávacím pilotem programu Aero Ae-45 v pražské Aerovce, ale zalétával například i prototyp LF-107 Luňáka, apod. Byl to člověk s velikou technickou erudicí, který nejenom oplýval citem zkušebního letce a dokázal vyhmátnout všechny nedostatky i přednosti jím zalétávaného prototypu. On dokázal při zalétávání prototypů i navrhovat kon­struktérům různá vlastní technická řešení pro eliminaci zjištěných problémů, která měla hlavu a patu. Byl to člověk velmi svobodymilovný, ale určitě netušil, když přelétával po Vánocích 1949 do Francie objednanou aerovku, co ho vlastně čeká za dobrodružství.

Přelet z Prahy novou Ae-45 do Mylhúz sám Anderle ve svých vzpomínkách označil jako návrat starých leteckých časů, kdy se létalo bez rádia a na vlastní pěst. Po celou dobu letu dodržoval rádiový klid a plížil se mezi mraky přes Německo až do Francie bez radiového kontaktu se zemí, často letěl jen podle přístrojů. Po přistání v Mylhúzách si jen trochu postěžoval na špatnou dohlednost, která ho prý donutila prolétávat údolími pohraničních hor na spodní základně mraků v úrovni vyšších stromů.

Jak známo, nejlépe se průšvih zakamufluje tím, že se z něj udělá úžasná událost. To se podařilo i panu Anderlemu při líčení přeletu novému majiteli Ae-45 při předávání stroje. Pan Marcel Riebel tak úspěšný přelet považoval za další doklad výjimečnosti svého nového letadla a skvělých schopností pilota. Letadlo si podle původní přeletové imatrikulace OK-DDA v. č. 4927 pojmenoval jako „malou dakotu DDO 03“, i když letoun pak obdržel ve Francii novou značku F-BGQF (africký let však letoun absolvoval s československou poznávací značkou OK-DDA). A protože měl právě naplánovanou obchodní cestu po Africe, rozhodl se, že jako jakýsi předávací zálet a zaučení se na Ae-45 provede let z Mylhúz do africké Casablanky. Bral jako samozřejmost, že jej bude v letadle doprovázet předávající pilot firmy Aero, pan Anderle. Odlet hned naplánoval na 6. ledna 1950!

Text: Ivo Pujman

Foto: archiv autora

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 30-37 ve Flying Revue č. 6/2022. Na stáncích je časopis ke koupi od 3. listopadu 2022. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.