Přes Atlantik napodruhé. Tentokrát s Cirrusem SR-22

S Cirrusem SR-22 přes Atlantik   Koncem října 2017 jsme pro našeho klienta zajišťovali přelet zbrusu nového letadla Cirrus SR-22. Byl to můj druhý přelet Atlantského oceánu severní cestou a opět se jednalo o jednomotorové pístové letadlo. Cirrus SR-22 šesté generace je sice jedním z nejmodernějších typů na současném trhu, nicméně oproti letadlu, se kterým jsem absolvoval první přelet, nebyl vybaven přetlakovou kabinou.

Celá akce navazovala na naše další úspěšné podzimní létání na Floridě, kde jsme létali s našimi již stálými klienty se známou „expediční“ Cessnou 182 (N24685) a poté s propůjčeným, letos na jaře vyrobeným Cirrusem SR-22 (N8851L), který byl kompenzací za o jeden den zpožděnou dodávku nového stroje. 

Vše dobře dopadlo, a tak jsme mohli vlastní letadlo převzít hned následující den v dopoledních hodinách. Avšak studená fronta tvořící pás od jihu až k severu USA znemožnila pondělní odlet, jak bylo původně plánováno, a tak po předání došlo jen na krátký zálet. Počasí na studené frontě bylo opravdu IFR, intenzita srážek, nízká oblačnost a turbulence v IMC podmínkách nebyly nic příjemného. Dalšího dne ráno jsme již měli letadlo nachystané a dotankované po „špunty“. 

Den 1. Z Knoxville do Oshawy

Flying Revue 2/2018

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 84-91 ve Flying Revue č. 2/2018. Na stáncích časopis koupíte od 22. února 2018.

Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Jak se stát členem Klubu Flying Revue?

Slunečný den na regionálním letišti Knoxville, McGhee Tyson (KTYS), se svěžím větrem (naštěstí ve směru našeho letu), roztrhanou oblačností a téměř neomezenou dohledností jen potvrzoval nedávný přechod studené fronty. Letadlo jsme měli přistavené u místní FBO, kterou je společnost TAC-Air, zajišťující bezproblémový provoz všeobecnému letectví a korporátnímu provozu pro celé Knoxville. 

Letiště McGhee Tyson je do velikosti o něco větší než naše Tuřany, nicméně se jedná o důležitý uzel regionálních linek společností American, Delta, United, zásilkového FedExu a mnohých dalších. Pohybů dopravních letadel zde mají desítky denně a provoz korporátních letadel od Citationů, přes Falcony po Gulfstreamy byl rovněž ohromující. Navíc letiště využívá zde bázovaná Národní garda, díky které je tu velmi rušný provoz různých vojenských typů, F-5, F-18, Herkulesů, tankovacích KC-135 atd. Letiště má dvě paralelní dráhy, z nichž ta severní právě prodělávala kompletní rekonstrukci. 

Odstartovali jsme s naším Cirrusem před 8. hodinou ranní a pokračovali přes Kentucky, Západní Virginii do Pensylvánie na letiště Erie (KERI) na břehu stejnojmenného jezera. Původně plánovanou zastávkou bylo letiště Niagara Falls, které ale bylo tento den, pro nás z neznámých důvodů, zavřené. V Erie jsme po našem 2,5 hodiny trvajícím letu využili pro dotankování služeb místní FBO North Coast Air.

Text a foto: Jan Čermák