Test Pipistrel Taurus

Čas od času lze spatřit nad rozlehlou Hanou elegantní ultralehký větroň, který pohání buď točící se vrtule vyklápěcí pohonné jednotky, nebo jen stoupavé termické proudění. Slušivý kabátek mu střihli konstruktéři slovinské společnosti Pipistrel.

Taurus však není jen o slušivém kabátu, ale i o dobře promyšlené koncepci a detailech. Na první pohled upoutá elegantní bílá barva, zatmavená kouřová kabina a interiér v oranžové kůži. Letoun, navržený týmem Ivo Boscarola, však dostal do vínku při svém vzniku hned několik předností. Již odzkoušená, aerodynamicky skvěle vyladěná křídla, trup tvořící část vztlaku, zatahovací podvozek, solární dobíjení avioniky a krásně instalovaný český vystřelovací záchranný systém Galaxy, to vše je jen část z mnoha jednoduchých, avšak precizně navržených a provedených detailů na tomto krásně vybaveném letounu.

Jak to vlastně všechno začalo

Slovinská společnost Pipistrel vyrábí ultralehká letadla od roku 1987, kdy začala s produkcí motorových závěsných kluzáků, a její historie v mnohém připomíná vývoj, kterým prošla i řada českých firem, vyrábějících dnes špičková ultralehká letadla. Po prvotních úspěších typů Sinus a Virus, jež se vyznačovaly skvělou aerodynamikou a umožňovaly svým majitelům využívat i energií stoupavých proudů, přišel v roce 2004 Taurus. V reakci na přání majitelů obou výše zmíněných typů, kteří kritizovali poměrně špatný výhled vzhůru, důležitý zejména při kroužení ve stoupavých proudech, dostal nový typ konfiguraci klasického kluzáku. Z předcházejících typů převzal motor Rotax 503, tentokráte pohánějící vyklápěcí vrtuli, a pohodlnou kabinu se sedadly vedle sebe, nabízející skvělý výhled.