Vírníkem z Brazílie do Surinamu – 1. část

Brazílie, největší a nejlidnatější stát Jižní Ameriky, není určitě z pohledu českých pilotů zemí, kde by často létali.

V Kostarice už jsem létal a zalétat si nad Brazílií a některými dalšími státy Jižní Ameriky bylo pokušení, kterému se nedalo úplně odolat.

Začalo to jako obvykle jedním zcela „nevinným“ telefonátem. „Nechceš letět se skupinou vírníků z jihu Brazílie zpátky do Kostariky?“, zeptal se mne jednoho dne po telefonu Guido, náš kamarád, který pořádá již hezkou řádku let cesty vírníky Autogyro MTO po Kostarice. V této krásné zemi jsem už s ním byl mnohokrát a několikrát i s celou rodinou. Prolétali jsme tuto přitažlivou zemi křížem krážem. Ale letět tam z Brazílie? To byla lákavá nabídka. Ale má to jeden drobný háček. Na dvouměsíční cestu prostě aktuálně určitě vyrazit nemohu, a tak s těžkým srdcem odmítám.

Ale Guido není člověk, který by se jen tak vzdal. O měsíc později se nabídka od něj opakuje, ale tentokráte už jde „jen“ o to přeletět dva vírníky z Recife v Brazílii do Surinamu. O Surinamu jsem snad ještě neslyšel a upřímně řečeno, v prvním okamžiku ani přesně nevím, kde leží. Na mapě zjišťuji, že to není tak daleko od bodu startu a na cestu by v pohodě měly stačit dva týdny. Takže potvrzuji svou účast a předhazuji nápad na polétání nad Brazílií a Surinamem Matúšovi, který souhlasí bez dlouhého rozmýšlení. Vida, že jsme se chytli drápkem, nám Guido vzápětí ještě zkouší jednak nadelegovat pasažérku na cestu a přidává možnost protáhnout si cestu skoro na měsíc a letět společně s pilotem, který s ním absolvoval celou jihoamerickou túru. Tím pilotem je Beat ze Švýcarska. Jenže to by už byl zase delší výlet, než si my můžeme před Vánocemi dovolit.

Nakonec se ale domluvíme tak, že Beat vyrazí týden před námi a my jej budeme pronásledovat zrychleným letem po přímější trase a bez výletů do měst, která má on v plánu. Zastavíme se jen v místech, která se nám cestou zalíbí.

S Guidovou pomocí si necháváme verifikovat pilotní průkazy a získáme od ANACu (Agência Nacional de Aviação Civil – tedy brazilský úřad pro civilní letectví) povolení k létání a pobytu v Brazílii.

Letíme přes Amsterdam a Rio de Janeiro do Recife, kde přespíme v hotelu kousek od letiště. Ráno si chceme půjčit motorky nebo skútry a vydat se podívat na místo, kde jsou zaparkovány vírníky a připravit si je na cestu. Letiště Coroa do Avio (SIFC) je vzdáleno asi 40 km od našeho hotelu v centru Recife, a tak, pokud vše půjde dobře, plánujeme potom zajet někam na pláž vyzkoušet teplotu vody v moři.

A co bylo pak …. to už si přečtete v časopisu :-)

Text: Pavel Březina

Foto: Pavel Březina

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 82-88 ve Flying Revue č. 4/2025. Na stáncích je časopis ke koupi od 26. června 2025. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.