Vzkříšení „Tankeru 101“

Většina letadel z 2. světové války skončila po ukončení konfliktu na šrotištích a posléze ve vysokých pecích.

Někdy se určité typy letadel zachovaly ve větším počtu prostě proto, že se pro ně v míru našlo alternativní využití. Ale i tak je jejich osud většinou neúprosný a končí mnohdy opuštěné na stojánkách v koutech letišť. A jen výjimečně se vrátí zpět na oblohu.
Harpoon na počátku své civilní kariéry. Wenatchee 1962. Foto_P. Bowers

Za 16 let se podvozková kola Harpoonu propadla do země tak, že seděl nádrží přímo na zemi

Někdy v roce 2011 jsem na internetovém fóru narazil na vlákno o záchraně a restaurování bývalého hasicího letadla Lockheed PV-2 Harpoon. Nadšení, se kterým parta kolem Taigha Rameyho dokázala zdánlivě navždy uzemněný letoun zachránit, mne už tenkrát nadchlo. Tím spíš jsem si pak nemohl nechat ujít příležitost vidět zmíněného Harpoona na stojánce historických letadel v Oshkoshi v roce 2013. Ale řadu dalších let trvalo, než jsem se díky Petru a Monice Bezděkovým se zachráncem onoho stroje mohl seznámit a mohl vzniknout i tento článek. Ptáte se, kde je ten chybějící spojovací článek? No přece krásný Beech 18 (tedy správně C-45H Expeditor) Bezděkových a fakt, že Taigh Ramey a jeho společnost Vintage Aircraft sídlící v kalifornském Stocktonu jsou vyhlášenými specialisty na právě tato letadla.
Zrestaurovaný Lockheed PV-2 Ventura startuje k předváděcímu letu

Harpoon si zahrál i ve válečném filmu o osudech křižníku Indianapolis

Letounem, kterého čekala s největší pravděpodobností poslední cesta do pecí, byl Lockheed PV-2D Harpoon. Model PV-2D byl poslední vyráběnou verzí Harpoonu, se kterou se počítalo pro útok proti japonským ostrovům. Později se ukázalo, že Harpoon s výrobním číslem  BuNo. 84062 byl v poslední sérii třetím od konce. Ostatně modelů „D“ vybavených v přídi výzbrojí osmi kulometů bylo nakonec vyrobeno pouze 35, objednávka na zbylých 900 kusů byla po válce stornována. 

Po šestnácti létech se Harpoon zvedá znovu do vzduchu

Na své první cestě do Stocktonu

V roce 2010 dostal Taigh informaci, že v severní Kalifornii je k mání dvoumotorový letoun z druhé světové války přestavěný na vodní bombardér. Sedí již 16 let u soukromého „stripu“ a vzhledem k tomu, že celá nemovitost byla nedávno prodána, čeká ho velmi nejistá budoucnost, neboť nový majitel o něj nemá zájem. A chce ho odstranit. Hned! Harpoon byl příliš velký, než aby bylo možné ho na místě rozebrat a odvézt, takže bylo zřejmé, že buď s ním někdo odletí, nebo bude na místě rozřezán na kusy a poputuje do šrotu.
Osazování hřbetní střelecké věže

Zrekonstruovaný interiér - pracoviště navigátora 

„84062“ byl převzat námořnictvem 9. září 1945 a 11. prosince byl dodán na základnu NAS Terminal Island. Ale stejně jako pro mnoho dalších letounů vyrobených na samém konci války už pro něj US NAVY nemělo využití, a tak byl brzy poté přelétnut k uskladnění do Arizony na letiště Litchfield Park, kde s pouhými sedmi nalétanými hodinami očekával svůj další osud. Ten přišel až v srpnu 1959 v podobě prodeje civilnímu uživateli, který ho přestavěl na vodní bombardér. V roce 1962 už v této nové úloze létal s volacím znakem „Tanker 37“. Prošel několika společnostmi, až se v roce 1976 dočkal další přestavby, po které létal s volacím znakem „Tanker 101“.

Text: Michal Beran

Foto: Jim Dunn, Ian Abbott, Michal Beran

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 58-62 ve Flying Revue č. 5/2020. Na stáncích bude časopis ke koupi od 27. srpna 2020. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.