Expedice Dubai 1.den

Let do Dubaje

Marketingový ředitel Shark.Aero, Petr Hýl mi před měsícem zavolal a zeptal se, jestli bych byl ochotný letět Sharkem do Dubaje a tam ho předvést na výstavě Dubai Airshow 2025 (dubai airshow 2025 - Google Search). Rozhodl jsem se během minuty. Pak už nastaly přípravy. Letět do Dubaje malým letadlem není vůbec jednoduché. Sýrie a Irák není radno přelétávat, přes Izrael a Jordánsko to nejde a na Sinajském poloostrově prý stále řádí nějací bojovníci a čímsi se snaží sestřelovat letadla. Navíc tu občas ruší GPS signál. Naplánoval jsem si tedy trasu přes Kypr, Egypt, Saudskou Arábii, Bahrajn. Z Kypru do Egypta je to na jihozápad a z Egypta pak zase na jihovýchod. Tenhle oblet prodlouží cestu asi o 5 hodin, takže z kyperské Larnaky by to do Dubaje bylo skoro 15 hodin letu bez mezipřistání. Takovou vzdálenost jsem sice už jednou uletěl, ale něco jiného je letět ji nad obydlenou Evropou než letět hodiny nad pouští a mořem. Stačí trochu silnější protivítr a palivo dojde dříve než bych doletěl do Dubaje. Kromě paliva je tu v listopadu ale ještě jeden problém – dny jsou krátké, a tak lze plánovat let maximálně o délce 10 hodin. Ve spolupráci s přáteli v ABS Jets jsme tedy připravili trasu s mezipřistáním/přespáním v Saudsko-Arabském Ryiadhu. Z Larnaky do Ryiadhu je to asi 10 hodin a pak ještě 5-6 hodin další den do Dubaje.

Trasu jsme tedy našli. Egypt nám dal povolení k přeletu, ale v minimální výšce 9500 stop. To je zvladatelné, a tak jsem neprotestoval. Problém ale připravila Saudská Arábie, kde mají pravidlo minimální výšky na plánované trati 18000 stop. Jednak je to nad maximální dostup mého stroje a jednak bych tam neměl bez kyslíku co dýchat. Trvalo prakticky celý ten měsíc dostat povolení přes Saudskou Arábii letět ve výšce dle mých možností. Další problém se ukázalo palivo. I když se to zdá neuvěřitelné, že v Saudské Arábii je palivo problém, tak tam ale opravdu je. Na letišti v Ryiadhu nemají Avgas ani Mogas. Asi 3 neděle jsme strávili snahou zajistit si dodávku Mogasu na letiště, ale nedostali jsme povolení. Jediné řešení se ukázalo přistát večer v Ryiadhu, ráno přeletět na 5 minut vzdálené místní letiště, tady natankovat, pak se vrátit na letiště Ryiadh, nechat se tu pasově odbavit a odletět do Dubaje. O tom, jak to vše proběhne, vás budu informovat.

Dneska mám za sebou 1. část letu z Příbrami do Soluně. Moje poznámky následují:

Den 1 – pátek 7. listopadu 2025

Odlet z Příbrami jsem naplánoval na 8 hodin UTC. Letadlo jsem naložil, natankoval a prohlédnul už ve čtvrtek odpoledne, takže jsme jen vše doladili, vypil jsem kávu a vyrazil. Počasí nad Českem, Rakouskem a Maďarskem bylo skvělé, ale byl protivítr kolem 40 Km/h. Nad Srbskem se k protivětru přidal déšť a snižující teplota i základny oblačnosti. Let už nebyl moc příjemný a hlavně palivo ubývalo podstatně rychleji, než jsem původně kalkuloval. Původně jsem plánoval, že na Kypr doletím s palivem z Příbrami, protože vím, že v Soluni mají jen Jet A1. Přímo na Kypr jsem ale letět nemohl, protože dny jsou krátké a směrem na východ se ještě jedna hodina ztratí. Celkem by takový let trval 10-11 hodin, což se už nedá při letu za vidu ve dne zvládnout. Protivítr mě připravil asi o 20 litrů paliva a na Kypr bych tedy letěl bez jakékoliv rezervy, což není možné riskovat a nad mořem už vůbec ne. V sobotu tedy musím přistát na nějakém ostrově, kde mají palivo i celní odbavení, a pak pokračovat na Kypr. Zdá se, že nejlepší bude letiště Sitia na Krétě. Cestou chci ještě nafilmovat pár ostrovních letišť pro Průvodce po evropských letištích SAFE.

Dnešní cesta v číslech:

Délka letu: 1260 km/ 5 hodin 39 minut

Průměrná rychlost: 229 Km/h

Celková spotřeba paliva: 118 litrů

Trasa letu 7.11.2025

Krátké video: příjezd tankovacího vozu v Soluni, kterého pozval pracovník handlingové firmy SkyServ, který nevěděl, že paliva jsou různého typu. Jediné dostupné palivo tu je Jet A1 a tak řidič cisterny cosi nesrozumitelného zabručel a rychle zase odjel k nějakému dopravnímu letadlu. :-)

Fotky z letiště v Soluni. 

Text a foto: Jiří Pruša