Expedice DUBAI 2025 - cesta zpět! 1.den

Den 1 - neděle 23.listopadu 2025
Al Maktoum/Dubaj – Thumamah/Saudská Arábie

Stavba druhého palmového ostrova v Dubaji zjevně pokračuje

Na let jsem se začal připravovat už ve čtvrtek. Bylo také potřeba srovnat věci v letadle a také dát letadlo trochu do pořádku po několika dnech intenzivních prohlídek návštěvníků, jejich sedání si do kabiny atd. Další problém byl s palivem. V nádržích jsem sice měl 110 litrů, což by mělo vystačit na 5 hodin letu a plánovaná doba letu vycházela asi na 4 hodiny 20 minut. Netroufal jsem si ale letět s rezervou na pouhých asi 40 minut letu, když se prakticky celý let odehrával nad mořem nebo nad pouští. S pomoci Denise z ABS Jets jsme se začali pídit po někom, kdo by mi natankoval 50 litrů avgasu. Nejdříve vše vypadalo slibně a já jsem chtěl natankovat v sobotu. Ukázalo se ale, že tankování je možné jen od pondělí do pátku. Když jsme to odsouhlasili a požádali o natankování během pátku, tak jsme dostali slib, že to půjde. V pátek dopoledne jsme se pak dověděli, že organizátor výstavy nepovoluje tankování na výstavišti, a tak bude potřeba letadlo k natankování odtáhnout. Neměli jsme s tím problém, ale pak se ukázalo, že organizátor výstavy zároveň nedovoluje odtažení nebo odlet vystavovaných letadel dříve než v 18 hodin. To znamená přesně v čas, kdy končí službu paliváři kteří se  vracejí do práce až v pondělí ráno. Nakonec jsme dostali příslib, že letadlo natankují ještě pár minut po šesté, až bude přetažené na běžnou stojánku. Taky nám slíbili, že u tankování nebudu muset být, což byla výborná zpráva, protože jsem měl domluvenou ještě schůzku ve městě na pátou hodinu.

Luxusní terminál firmy Jetex, která odbavovala letadla účastnící se výstavy Dubaj Airshow 2025

Terminál firmy Jetex  
Terminál firmy Jetex

Ve dvě hodiny jsem vycházel z pavilonu a ještě jsem se díval na indickou stíhačku, která předváděla zajímavé kousky. Pak jsem sedl do taxíku a jel do města. Asi za 15 minut jsem dostal zprávu, že havarovala indická stíhačka. Stroj, který jsem tedy viděl, asi během 2-3 minut od toho, kdy jsem se na něj díval, havaroval a pilot zemřel. Odpolední letecká air show se zastavila jen na 30 minut a pak pokračovala dále. Handlingový agent nám ale oznámil, že v této situaci paliváři odmítli moje letadlo natankovat, aniž bych byl při tankování přítomen. To jsem se dověděl kolem šesté hodiny a dostal jsem instrukci se na letiště co nejdříve dostavit, že paliváři budou už končit. Cesta zpět na letiště by však trvala nejméně hodinu, a tak jsme se s Denisem domluvili, že zkusí paliváře přemluvit, aby mi natankovali bez mé přítomnosti a když to nevyjde, tak že na akci Sand and Sun u Rijádu odletím až v pondělí ráno. Denisovi se paliváře přemluvit podařilo, a tak kolem osmé večer potvrdili, že je natankováno.

Odletů se na sobotu chystalo mnoho, a tak jsem se rozhodl letět raději až v neděli. Během soboty jsme doladili letový plán, Denis dořešil všechna povolení a já jsem se těšil na příjemný let. Odlet z letiště Al Maktoum jsme naplánovali na devátou hodinu ranní. To znamenalo, že musím z hotelu vyrazit nejpozději v 7 hodin, abych byl na letišti kolem osmé a do devíti stačil vše vyřešit a včas odletět. Přesně v 7 hodin jsem sedal do taxíku. Během cesty jsem si prohlédl zprávy, které přišly v noci. V jedné mi Denis někdy kolem třetí ráno napsal, že moje cílové letiště zakázalo přílety po 12. hodině v poledne a že mi tedy musel předsunout letový plán o půl hodiny. Vidina klidného letu se tedy rozsypala a já jsem se hned po trochu komplikovaném příjezdu do terminálu odbavení posádek začal snažit dostat ke svému letadlu co nejdříve. Paní dispečerka mě informovala, že nejdříve musejí zjistit, kde se moje letadlo nyní nachází. Když to po asi deseti minutách zjistila, tak zavolala pro auto, které mě mělo k letadlu odvézt a společně se mnou vyrazila k pasové kontrole.
Odlet z Dubaje

I když jsme byli na pasové kontrole jen dva, tak trvala asi 15 minut, protože pilot přede mnou měl něco komplikovaného s čím si mladý pasový úředník neuměl dlouho poradit. Když jsem pak nastupoval do auta, bylo již asi 8.25 a můj letový plán byl po předsunutí na 8.30. Letadlo stálo na té nejvzdálenější stojánce, a tak jsme k němu dorazili asi v 8.35. Na přípravu jsem potřeboval asi 10 minut, a tak jsem v 8.45 požádal o povolení nahodit motor a vzápětí také o povolení pojíždět. Na ATISu jsem zároveň také zjistil, že dráha v používání je 12, což znamenalo, že ztratím dalších 8-10 minut po vzletu nutností se otočit a letět pak zase zpět, abych se dostal na svou trasu ve směru cca 290 stupňů.

Odlet z Dubaje

Řídící mě dal instrukci čekat na Follow-me auto. To přijelo během asi 2-3 minut a já jsem jen čekal na jeho pokyn k zahájení pojíždění. Za chvíli ale zase odjelo, a tak jsem se zeptal řídícího, co se stalo. Odpověděl mi, že auto muselo odjet, protože má nějaké problémy s vysílačkou. Čekal jsem tedy dalších asi 10 minut, než se auto vrátilo a konečně jsem začal pojíždět. Stál jsem nedaleko prahu dráhy 30, která je dlouhá přes 3km. Žádal jsem sice, abych mohl na dráhu vstoupit někde dřív, ale řídící mě chtěl mít na prahu dráhy 12, a tak jsem si to drncal za Follow-me autem dalších asi 10 minut. Po té, co mě Follow me dovedlo na vyčkávací místo, tak jsem musel ještě čekat na dvě přistání a jeden odlet velkých vojenských strojů. Povolení ke vzletu jsem dostal někdy kolem 9.20, tedy asi 50 minut po plánovaném čase. Neviděl jsem proto možnost, jak se do cíle dostat dříve než kolem 12.30 místo požadovaných cca 11.45.

Situace se začala trochu měnit, když jsem se po asi 15 minutách letu konečně dostal na svou trať a nad moře. Foukal asi 30 km/h boční vítr s asi 5 km zadní složkou. Dal jsem plný plyn, maximální povolené otáčky a rychlost proti zemi se usadila na 285 km/h. Kalkulovaný čas na přistání se ustálil na 11.54, což mi dalo naději. Kdosi z cílového letiště mi ještě poslal sms zprávu, ať letím co nejrychleji, protože po dvanácté hodině mi už nedovolí přistát. Nevím, zda mě chtěl jen znervóznit nebo myslel, že mě svou zprávou zrychlí. Ke zrychlení nedošlo a k zamezení nervozity jsem zprávu prostě ignoroval. Během letu nad Perským zálivem jsem postupně u jednotlivých řídících vyprosil vynechání několika navigačních bodů, což mi zkrátilo cestu asi o 20 minut. Po té, co jsem se dostal zpět nad pevninu a změnil směr více na západ, nabrala složka zadního větru trochu na síle, a já jsem letěl proti zemi kolem 300 km/h. Když jsem pak ještě vyřešil chybu ve své databázi, která uvádí pro cílové letiště špatnou frekvenci, tak jsem požádal o povolení k přistání. Bylo 11.30 (v Saudské Arábii je o hodinu méně než v Dubaji) a já jsem byl na finále, které mi řídící ještě trochu vylepšil tím, když mě informoval, že 400 metrů od prahu dráhy je natažené brzdící lano pro stíhačku nacvičující jeho zachycení pro přistávání na letadlové lodi. Dosedl jsem a asi 300 metrů za prahem jsem už dráhu uvolnil, takže lanu jsem se vyhnul.

Rychlost letu proti zemi se pohybovala mezi 285 – 300 km/h  
Po změně směru se rychlost zvýšila na 300 – 305 km/h

Zpět v Saudské Arábii – město Azirat Jarut  
Letiště Krále Fahda, Damman, Saudská Arábie

Město v poušti  
Na letišti Tumamah

Oproti výpočtu délky letu 4 hodiny 20 minut mi tedy let z Dubaje trval jen asi 3 hodiny a 15 minut. Zdržení jsem tedy předehnal a přistál jsem v rámci povoleného času.

Délka letu: 3 hodiny 29 minut / 950 km

Spotřeba paliva: 86 litrů / 24,6 l na hodinu letu

Průměrná rychlost: 272 km/h

Text a foto: Jiří Pruša