Expedice DUBAI 2025 - návrat - Thamamah-Káhira

Čtvrtek 27. listopadu 2025

Opět slunce, ale v Rijádu není takové teplo ani vlhkost jako v Dubaji. Když čtu informace o počasí v Česku, tak je to těžko k uvěření. Z hotelu jsme vyjeli po šesté ráno. Na letiště to vezme nejméně hodinu, hodinu potřebuji na přípravu letadla před tímto letem přes poušť a moře a taky musím zvládnout pasovou a celní kontrolu, která mě měla čekat kolem osmé hodiny. Abych to vše složitě nepopisoval, pospojuji tu pár dnešních dialogů, které mě zaujaly.

Po uložení všech věcí do letadla, vyčištění kabiny od zarudlého pouštního prachu kontrole oleje, chladicí kapaliny a všech obvyklých úkonech, jsme vytlačili letadlo na dráhu. Nahodil jsem motor a dojel k pasové kontrole. Otiskl jsem si na snímači palec, protáhl jsem svůj ruksak scannerem a hrnul jsem se do letadla. Bylo 8.15 a letový plán do Káhiry jsem měl na 8.30. Už jsem měl hlavu naštelovanou na další kroky, když ke mně přišel mladý muž.

ON:        „My jsme pro vás dělali služby a teď nevím kam poslat fakturu.“

JÁ:         „Pošlete ji na ABS Jets, jako všechny ostatní, oni s vámi vše domlouvali a oni vědí jaké služby jste nám poskytli. Já o žádných službách od vás nevím.“

ON:        „No, ale já nevím, jestli jim to můžeme poslat“

JÁ:         „Ale můžete, vždyť už jste jim poslali i jiné faktury a všechny bylo vždy v pořádku“

ON:        „No jo, ale já nevím, jestli se na mě nebude šéf zlobit“

JÁ:         „A o kolik jde peněž?“

ON:        „To já nevím, ještě to musím spočítat“

A mladý muž začal cosi matlat na svém iPadu. Z druhé strany na mě tlačil člověk z AFISu, se kterým jsme vedli paralelní hovor v tomto duchu:

ON:        „Kapitáne, už jsou tři minuty po půl deváté a vy máte plán na osm třicet, to může být problém“ 

JÁ:         „No jo, ale vidíte, že mě tady zdržuje tenhle člověk kvůli faktuře“

ON:        „No to vidím, ale jestli chcete odletět, tak musíte spěchat“

V té chvíli jsem tedy požádal Honzu Gazdečka z Shark Aero, aby převzal konverzaci o faktuře za mě a já jsem se začal plně soustředit na hovor s šéfem AFISu, který se staral o můj odlet. Hovor s AFIS člověkem se dál rozvíjel takto:

JÁ:         „Na jaké frekvenci s vámi mám komunikovat? Při příletu jsem chtěl použít 124,4, ale nikdo mi neodpovídal, tak mi pak Rijádu Approach poradili 130.00“

ON:        „Ano, 130.00 je frekvence věže, když pracuje a 124.4 je informační frekvence, která se používá, když věž nepracuje“

JÁ:         „Aha, jenom že publikovaná je jen 124,4, ale to je teď jedno, takže spolu budeme mluvit na 124,4. Potom se mám přeladit na Rijád approach a aktivovat letový plán?“

ON:        „Ne, vy přece musíte zatelefonovat na věž v Rijádu a říct si o instrukce k odletu a aktivovat plán těsně před vzletem“

JÁ:         „Ale já nemám telefon věže v Rijádu, nemůžete mi tam zavolat a říct, že se chystám letět?“

ON:        „No, to byste si měl udělat vy, ale tak teda jo“

JÁ:         „To jste moc hodný, já zatím budu zahřívat motor“

ON:        „Motor nesmíte spustit, dokud vám to nepovolí z Rijádu!“

JÁ:         „Ale Rijád je 50 km odsud a je jim jedno, jestli mám nahozeno nebo ne. A tohle je nyní neřízené letiště“

ON:        „No tak dobře, ale nesmíte pojíždět“

Pak zatelefonoval do Rijádu a po chvíli mi oznámil, že moji žádost teď prověřují a že za chvíli zatelefonují zpět. Nikdo 10 minut nevolal, já jsem se v kabině už dost zahříval a tak jsem mu řekl, ať tam znovu zavolá. On to udělal a konečně jsem dostal povolení odstartovat. Bylo přesně devět hodin místního času a 6 hodin UTC. Tras do Káhiry měřila ???? a letový čas mi vycházel na 8 hodin 30 minut, to znamená přistání kolem 14.30 UTC nebo-li 16.30 místního času v Káhiře. Západ slunce v Káhiře je v tuto dobu kolem 16.55, tak jsem moc velkou vůli už neměl. Byl jsem proto rád, že jsem měl mírný vítr v zádech a letěl jsem kolem 270 km/h. Jelikož jsem ve výpočtu letového plánu počítal s rychlostí 240 km/h jakou jsem dosáhl před dvěma týdny při letu sem, tak se skutečný čas přistání v Káhiře nakonec ustálil na 13.00 UTC/15 hodin místního času v Káhiře. Měl jsem radost, jak cesta skvěle ubíhá.

Pár snímků z letu:

Approach Rijád se se mnou asi po hodině rozloučil a dal mi frekvenci approach Medina. Tam jsem měl dorazit asi až za 2 a půl hodiny. Mezitím ale prý žádná služba není, a tak prostě musím letět bez komunikace. S approach Medina se mi ale bohužel kontakt nepodařilo navázat i přesto, že jsem vystoupal až do 10 000 stop, a tak jsem byl trochu nejistý co dál. Přes pilota dopravního letadla z Káhiry do Mediny jsem požádal o informaci jakou další frekvenci mám použít a dostal jsem odpověď, že 136,4. Tam jsem bohužel taky nikoho další půl hodinu nenašel, a tak jsem začal procházet databázi letišť v okolí a zkoušet jejich frekvence. Celkem asi po hodině se mi podařilo najít info službu na letišti ???, jejíž operátor mi konečně dal frekvenci, na které se mi hned ozvali. Po asi třech hodinách rádiového, pouštního ticha jsem měl radost s někým komunikovat.

Pak na mě vykouklo Rudé moře a já jsem se stočil na sever, směrem k letišti Sharm Al Sheikh na jihu Sinajského poloostrova. Nad mořem jsem přeskočil ze saudsko-arabského do egyptského vzdušného prostoru a komunikoval jsem s přibližovací službou Sharm Al Sheikh. Na cílové letiště Sphinx u Káhiry jsem to měl už jen asi hodinu a půl letu. Asi 100 km severně od Sharm Al Sheikh jsem dostal instrukci přeladit na Cairo radar. Byl jsem nad horami v 10 000 stopách a spojení se mi nedařilo navázat. Asi po půl hodině opakovaného snažení jsem Cairo radar slyšel, ale oni neslyšeli mě. Následně proběhla tato situace a později konverzace:

Cairo Radar:       „OK BUG11, jestli mě slyšíte, dejte squawk ident“

Já:                     „Zapnul jsem identifikaci odpovídače“

Cairo Radar:       „OK BUG11, vaše cílové letiště Sphinx bude od 12.00 UTC do 15.00 UTC zavřené“

Bylo 11. 50 UTC, 13.50 místního času. A já jsem měl do cíle asi 55  minut. Stihnout se to tedy nedalo. Chvilku jsem nevěděl, jak s tou zprávou naložit. Měl jsem správně podaný a odsouhlasený letový plán, ABS Jets zajistili a potvrdili přistávací povolení i handling letadla. Jako první jsem se ujistil, jestli mám dost paliva – měl jsem ho ještě téměř sto litrů, takže jsem měl čas, to bylo skvělé. Navázat komunikaci se mi ale stále nedařilo, což bylo hodně nepříjemné. Na mém smartphone se ale náhle objevil mobilní signál. Okamžitě jsem napsal Denisovi Štefunkovi do ABS Jets, že letiště Sphinx je zavřené. Denis hned odpověděl, že to začíná řešit. Bylo tedy skvělé, že jsem v tom už nebyl sám. Signál ale pak zase rychle zmizel. Následně se mi podařilo navázat komunikaci s Cairo Radar, a proběhla tato zajímavá komunikace:

Cairo Radar:      „OK BUG11, letiště Sphinx je na tři hodiny zavřené. Co budete dělat?“

Já:                     „Zatím nevím co mám dělat. Můžete mi poradit?“

Cairo Radar:     „Já nemám čas, musíte se rozhodnout a dát mi vědět“

Já:                     „Dobře, nasměrujte mě nad nějaký vyčkávací bod, kde budu moct vyčkávat dokud nenajdu řešení“

Cairo Radar:     „Leťte kurzem 270 nad bod CRS, tam vyčkávejte a dejte mi vědět až najdete řešení“

Na mobilu mi vyskočila sms od Denise: „Leť na HECP,  já tam zatím vše zajistím. Věděl jsem, že nemá cenu čekat až se  moje původní letiště otevře, protože v tu dobu už stejně bude tma a tak jsem svoje myšlenky přesměroval na hledání vhodného letiště. Mobilní signál se hned ztratil a já jsem proto zavolal na Cairo Radar:

Já:                     „Cairo radar, žádám o přistání na letišti HECP“

Cairo Radar:     „OK BUG11, můžete přistát na hlavním letišti HE???“

Přistávat na velkých mezinárodních letištích je obvykle nekonečná záležitost, protože na malá letadla prostě nejsou připravení a každý tam pak cosi musí vymýšlet. I dostat se zpět k letadlu na odlet je obvykle nekonečný proces. Taky jsou takováto letiště nesmírně drahá na přistání a odbavení. Ta varianta se mi tedy vůbec nelíbila.

Já:                    „Cairo radar, můžu přistát na HECP?“

Cairo Radar:    „Zeptám se na službě Director“

Po chvíli:

Cairo Radar:    „Director to nepovolil, musíte na Cairo International“

Já:                    „Můžete mi dát frekvenci na Cairo Director? Já s ním promluvím“

Cairo Radar:    „Když myslíte, zkuste to. Frekvence je ???“

Přeladil jsem na Cairo Director a tam jsem konečně našel někoho přemýšlivého:

Já:                   „Cairo Director, mám problém, protože letiště SPHINX zavřelo a já potřebuji přistát na letišti HECP“

Cairo Director:  „Rozumím, a máte povolení od letiště?“

Já:                     „Zatím nemám, ale pracuje se na tom“

Cairo Director:  „Dobře, tak dál vyčkávejte a až budete mít povolení k přistání na HECP, dejte mi vědět a já vás tam pustím“

okolí letiště Capital  
Stavba nového hlavního města Egypta v blízkosti letiště Capital

Takže tenhle problém jsem vyřešil, ale nedařilo se mi nikde znovu naletět do mobilního signálu, a tak jsem nevěděl, jak to vypadá s povolením. Naštěstí jsem si uvědomil, že mám ještě satelitní telefon, a tak jsem ho aktivoval a Denisovi napsal přes něj. Po chvíli jsem se mu dokonce i dovolal. Téměř jsme se kvůli hluku z motoru neslyšeli, ale pochopil jsem, že povolení právě přišlo. Zavolal jsem na Cairo Director a ten mi dal kurz na asi 20 minut vzdálené letiště HECP. Celá ta akce trvala asi hodinu a musím přiznat, že jsem byl po přistání hodně vyšťavený.

Na letišti se na mě vrhlo asi 10 lidí, z nichž každý chtěl něco kontrolovat. Byl jsem tam jediné letadlo, a tak jsem byl pro ně asi příjemným rozptýlením. Dostat se z letiště mi proto trvalo skoro dvě hodiny. Na posledního kontrolora jsem musel čekat asi půl hodiny – byl to celník, který musel přijet odněkud z dálky, aby si prohlédl můj splasklý ruksak.

záznam letu z Flightradar24

Následné moje pátrání po tom, co se stalo, mi ukázalo, že kdosi v noci rozhodl, že na letišti SPHINX proběhnou odpoledne vojenské manévry a zřejmě i střelba. Informace o tom, že se letiště odpoledne zavře, mě už ale před odletem nedostihla a bohužel mi to neřekl nikdo ani cestou, abych měl na hledání řešení trochu více času.

Text a foto: Jiří Pruša