Historie a rozvoj palubních přístrojů – část 3

Rychlý vývoj elektroniky v posledních třech desetiletích a rovněž možnost reálného využití kosmické techniky přinesly do leteckých palubních systémů skutečnou revoluci. Zásadně se totiž změnil především princip práce palubních přístrojů.

Poslední desetiletí přinesla do palubních leteckých systémů řadu skutečně dramatických změn. Představme si tedy v dnešní závěrečné části velmi stručně ty nové systémy, které výrazným způsobem přispěly ke snížení zátěže na pilotní posádky letadel.

GPS

Satelitní navigace (Global Positioning System) je navigační systém, který pro přenos dat využívá soubor umělých družic, obíhajících kolem Země. Paradoxní je, že jedna z původních metod určování pevného bodu (letadla, lodě) na zemi byla astronavigace, tedy navigace pomocí hvězd. Díky spirále času se dnes k navigaci pomocí nebeských těles opět vracíme. Má ovšem jinou kvalitu. GPS využívá 27 umělých družic, z nichž je 24 neustále v provozu. Obíhají po šesti oběžných dráhách (OD), které svírají s rovníkem úhel 55 stupňů, tedy inklinace OD je 55. Na každé oběžné dráze se pohybují čtyři družice. Všechny OD jsou vzdáleny od povrchu Země 20 198 km a protínají se mezi sebou pod úhlem 60 v pólech oběžných drah. To znamená, že družice nejsou geostacionární, protože jinak by se nemohly pohybovat 1× denně nad stejným bodem. Vzhledem k tomu, že určování polohy hmotného bodu na zemi pomocí umělých družic má vysokou přesnost, hrozí vojenské zneužití. Proto jsou do systému záměrně zavedeny chyby, které tuto přesnost snižují.

Y kód: nejvyšší přesnost, využití výlučně pro potřeby armády a námořnictva USA P kód: snížená přesnost, použitelný aliančními partnery USA C/A kód: nejnižší přesnost, použitelná pro civilní účely