Airbus A330-300

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Rozměry a hmotnosti:

Provozní vlastnosti:

Provozovatelé:

 
Od roku 2013 si jeden letoun A330-300 pronajímají od společnosti Korean Air i ČSA.

Další informace:

Airbus pracoval již od poloviny 70. let minulého století na velkém dvoumotorovém letounu, který by byl logickým větším pokračovatelem jeho prvního modelu Airbus A300 na středních tratích, díky zvýšenému doletu by však mohl proniknout i na dálkové linky, kde by mohl díky dvoumotorovému uspořádání a modernější konstrukci nahradit i tehdy populární třímotorové velkokapacitní letouny McDonnell Douglas DC-10 nebo Lockheed L-1011 TriStar. Vzhledem k tehdy platným restrikcím pro provoz dvoumotorových letadel nad oceány a neobydlenými oblastmi se však Airbus rozhodl na některých trzích nabídnout i čtyřmotorový letoun, přičemž kvůli úspoře nákladů na vývoj a výrobu pracoval na dvoumotorovém i čtyřmotorovém modelu současně tak, aby oba letouny využívaly řadu společných konstrukčních prvků i technologických řešení.

Projekt získal konkrétnější obrysy v roce 1986, kdy došlo zároveň k přiřazení označení A330 pro dvoumotorový model a A340 pro čtyřmotorový typ. Oba typy se měly vyrábět ve dvou provedeních lišících se délkou trupu (a tedy celkovou přepravní kapacitou), přičemž podstatná část konstrukce trupu byla převzata z původního letounu Airbus A300. Zůstal tedy zachován kruhový průřez trupu o průměru 5,64m, který umožňuje instalovat na hlavní palubu 8 (a za cenu snížení komfortu i 9) sedadel ekonomické třídy v řadě a do podpalubí umístit dva standardní kontejnery LD-3 vedel sebe. Trup byl oproti A300 prodloužen, zcela nový je centroplán a křídlo s výrazně větším rozpětím a velkými, šikmo vzhůru směřujícími winglety na koncích. Zajímavostí je, že dvoumotorová A330 je konstrukčně téměř shodná se čtyřmotorovou A340, a to včetně tvaru a konstrukce křídla - odlišnosti se týkají vlastně jen způsobu uchycení jednoho či dvou motorů na každém křídle a z toho vyplývajících rozdílů v instalaci příslušenství motorů. Shodný je i tehdy v dopravním letectví revoluční elektroimpulzívní systém řízení "po drátě" (fly by wire) a uspořádání kokpitu se šesti primárními displeji namísto analogových přístrojů - obojí bylo převzato pro změnu z Menšího stroje Airbus A320 pro střední tratě, jehož vývoj začal o něco dříve. Díky tomu mohou letouny Airbus A330, A340 i stroje řady A320 po absolvování příslušných rozdílových školení řídit stejní piloti a navzdory jinému počtu motorů A340 a rozdílné velikosti A330/A340 oproti řadě A320 plynule střídat tyto typy mezi sebou, což byl ve své době opět revoluční přístup.

A330-300 byl zalétán v listopadu 1992, zhruba rok po svém stejně velkém čtyřmotorovém bratrovi. Díky zdokonalování velkých motorů a růstu jejich spolehlivosti se dvoumotorovým letounům postupně dařilo plnit i nejpřísnější v mezičase stanovená pravidla pro jejich bezpečné nasazení na transoceánských letech, díky čemuž dvoumotorový A330 nakonec zvládl s nižšími náklady i tratě, kvůli nimž byl zkonstruován čtyřmotorový A340. Takže zatímco výroba srovnatelně velké A340-300 skončila již v roce 2008, A330-300 zůstává ve výrobě a navzdory zahájení výroby zcela nového typu Airbus A350, který byl od počátku konstruován jako společný nástupce A330 i A340, se dokonce připravuje modernizovaná verze A330-300 pod označením A330-900neo s novými motory a řadou vylepšení, slibující úsporu až 14% paliva.

Od roku 1997 se vyrábí i kratší letoun A330-200 s menší kapacitou, ale větším doletem.