Boeing 737-400

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje: 

Rozměry a hmotnosti:

Provozní vlastnosti:

Provozovatelé:

Další informace:

Boing 737-400 je spolu se starším sourozencem Boeing 737-300 a zmenšeným Boeing 737-500 zástupcem druhé, tzv. klasické generace letadel B737. Výchozí verze -300 této generace z roku 1984 s novými motory, křídlem a primárně digitálním kokpitem prokázala nesporný potenciál pro vývoj dalších odvozených modelů s různou kombinací kapacity a doletu, čímž by Boeing vůbec poprvé nabídl ve svém výrobním programu po vzoru konkurentů - tehdy zejména jeho amerického rivala McDonnell Douglas - ucelenou typovou řadu unifikovaných letadel různé velikosti. A ačkoli toto Boeing nepochybně bral v úvahu již při vývoji B737-300, oficiálně uvedl na trh prodlouženou verzi -400 až v roce 1986, dva roky před prvním vzletem jejího prototypu.

Oproti "třístovce" dostala verze -400 trup delší o 4,05m, což umožnilo zvýšit celkovou kapacitu o další 4 řady sedadel  (část prodloužené délky trupu "spolklo" zdvojení nouzových východů nad křídly, jejichž instalaci si na základě striktních předpisových požadavků vyžádala zvětšená kapacita letadla). Nárůst hmotnosti letadla zhruba o 2,2t si vyžádal zesílení některých částí konstrukce a motory byly samozřejmě naladěny na vyšší tah. Výsledkem byl letoun, který při využití stejných posádek, techniků i většiny náhradních dílů s předchozí verzí "sedm-tři-sedmičky" dokázal ve všech směrech nahradit starší a v té době dosud velmi populární třímotorový Boeing 727 (při ani ne poloviční spotřebě paliva!) a především v ekonomických parametrech překonával největší představitele konkurenční řady MD-80 (konkrétně McDonnell Douglas MD-82/83/88).

Kombinace poměrně velké kapacity B737-400 a ve své době velmi nízkých provozních nákladů zaujala kromě dopravců provozujících pravidelnou transkontinentální přepravu i charterové společnosti, realizující lety na objednávku cestovních kanceláří - ti ovšem požadovali delší dolet. Toho se podařilo docílit jednak zesílením konstrukce s cílem uvézt i při plné obsazenosti větší zásobu paliva (verze "HGW" = High Gross Weight), jednak instalací přídavných nádrží do části podpalubních zavazadlových prostorů letadla, vyvinutých Boeingem i dalšími výrobci letecké techniky.

Klasická generace B737 se udržela ve výrobě až do konce minulého století, přičemž poslední 3 roky byla vyráběna paralelně se svými nástupci - letouny řady B737NG. Poslední dva vyrobené B737 Classic Generation, stroje B737-45S, převzaly počátkem roku 2000 České aerolinie s tehdejšími imatrikulacemi OK-FGR a OK-FGS (dnes tyto letouny slouží ruskému dopravci UTair). B737-400 je i více než 16 let po skončení výroby stále poměrně populární a řadu strojů navíc čeká "druhý život" po přestavbě na nákladní verzi.