Petr Dolejš je nadšeným leteckým filmařem a fotografem. Létá na Tecnamu P2002 Sierra, jeho domovským letištěm je letiště České Budějovice (LKCS), doma se cítí také v Kramolíně (LKKRAM). V civilu je majitelem úspěšné firmy v oblasti vodohospodářství. S Flying Revue spolupracuje od března 2019.
Petr Dolejš u svého Tecnamu P2002 Sierra. Foto: Archiv P. Dolejše
Dlouhé roky jsem se jako dítě narozené a bydlící v Táboře koukal ze zahrádky na břicha startujících letadel hned po vzletu z dráhy 30 LKTA. Nemohl jsem odolat, jakmile jsem uslyšet zvuk startujícího stroje, všeho jsem nechal a zadíval se směrem k letišti. Sám jsem na létání kvůli krátkozrakosti nemyslel - měl jsem za to, že brýle jsou překážkou. Tak jsem si nasadil sluchátka a mládí trávil u telegrafního klíče na krátkých vlnách.
Až o mnoho let později jsem pochopil, že je to přece jen trochu jinak, a protože nikdy není pozdě, čerstvě po šedesátce jsem si udělal v roce 2015 pilotní průkaz UL. Momentálně (2019) létám na Tecnamu P2002 Sierra a brzy snad dojde také na Savage Cub-S. Zatím piluji „domluvu“ se Sierrou, abych jí to moc nekazil. Savage mě teprve čeká, moc se na něj těším.
Mám nálet 680 hodin po získání pilotního průkazu v polovině roku 2015 (jako PIC), přistál jsem zatím na 121 letištích v Česku a na Slovensku. Kromě Slovenska jsem zatím mimo Česko neletěl, ale krásami střední Evropy se určitě už brzy začnu prokousávat všemi směry.
Proč létám? Všichni, kdo létají, vědí, co nás na tom baví. A ti, kdo (ještě) nelétají, to asi někdy těžko chápou. Je to prostě nádhera sama o sobě. A k tomu přináleží ještě dobrá parta na domovském letišti, setkávání s prima lidmi na jiných letištích, posezení, povídání, tu a tam i krásný slet s ostatními nadšenci.
Třeba v Očové - to je zatím moje nejvzdálenější dosažené letiště. Po příletu se zhoršilo počasí a tak jsme museli ještě kamarádem vyčkávat na zlepšení. A ačkoli jsem tam byl poprvé v životě, připadal jsem si tam jako doma. Úžasně přátelská atmosféra a příjemné povídání, že bychom skoro zmeškali návrat.
Létání může být užitečné nejenom pro pilotovu duši a ducha, ale také pro jeho práci. Na pracovní cesty autem po zemi je to po zkušenostech ohromně dlouhé, nudné, vyčerpávající. Když je tedy možné někam zaletět, letím. Jsem všude dřív a ještě si můžu vychutnávat krásu země z nebe.
Létání občas přinese silné okamžiky. Jedním z nich pro mě bylo přistání na letišti Zvole-Western (LKMLYN) na dráhu 35. Je to přistání na „sjezdovku“. Měl tehdy ještě relativně malý nálet, tak jsem si dal záležet a vyšlo to výborně, i když to bylo v horkém, turbulentním dni. Ale finále tam je zážitek sám o sobě. Pak jsem se dozvěděl, že sem létá málokdo, protože mají z přistání tady obavy. Tak jsem se až dodatečně trochu lekl. Ale dostal jsem za to přistání od svého kamaráda instruktora jedničku do žákovské...
-fr-
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »