Den 11: Poslední den letu nad Frískými ostrovy a proč mě pan Maňas neotrávil

27.6.2014

jb542a15_01.jpg

Ráno posledního dne cesty v Esjbergu bylo slunečné. Probudil jsem se jako obvykle kolem čtvrté, napsal poznámky z předchozího dne, stáhnul a popsal fotky, prověřil počasí na cestě, připravil a podal letový plán a v diskusi k článku o příletu do Bergenu jsem si přečetl příspěvek pana Maňase, že „člověk si musí umět sednout si k netu a nebýt lenoch“, aby neměl ty problémy, které jsem zmiňoval ve svém článku z předchozího dne. Trošku mě to zaskočilo, ale pak jsem si uvědomil, že pan Maňas nemůže vědět, že si nejsem nikdy tak úplně jistý kam a v kolik doletím. Taky, že udělat si rezervaci znamená, že se tam člověk podvědomě bude snažit dostat, což může být ve špatném počasí při mém létání velmi špatný rádce a tak že prostě rezervace ubytování raději nikdy nedělám – a vozím si spacák, kdyby to opravdu někde nevyšlo. A že i ta nejistota toho, kde a jak budu večer spát, je pro mě součástí radosti z mého stylu cestování.

Ráno bylo ale moc hezké, a tak mi to náladu nezkazilo. Letiště v Esbjergu se ukázalo jako velmi příjemné a vše zde proběhlo během pěti minut včetně prověření letového plánu v systému. Napoprvé tam nebyl, ale pak dispečer z věže zavolal na briefing do Kodaně a odtamtud mu jej hned poslali. Pořád jsem počítal, jak dlouho a kudy poletím, protože jsem chtěl ještě nafilmovat ostrov Helgoland a Fríské ostrovy a zároveň doletět do Příbrami kolem půl druhé, což byl čas, na kterém jsme se domluvili s přáteli. Moc mi to nevycházelo, protože při plánovaném letovém času 6 hodin to při odletu v půl deváté znamenalo 14.30.

Přeletěl jsem Severofríské ostrovy, ostrov Helgoland i jeho menšího souputníka ostrov Dune a dorazil jsem k Východofríským ostrům – nad těmi jsem chtěl letět až k holandské hranici a pak se stočit na jihovýchod směrem na Příbram. A tady se rozhodnutí udělalo samo – směrem na západ se rychle vytvářela bouřka a několik pilotů ve vzduchu si o ní předávalo informace. Svůj záměr jsem tedy zrušil a stočil se směrem na Příbram prakticky u ústí Labe do Severního moře. To cestu zkrátilo o hodinu a já jsem už jen dával pozor, abych nepřiletěl moc brzy. To by znamenalo, že bych nemohl mít z příletu žádné fotky.

Přelet Německa byl hodně dlouhý – asi 3 hodiny v dost silných turbulencích a nad krajinou, která je samozřejmě hezká, ale ne tak spektakulární jako třeba ta kolem Bergenu. Trochu jsem bojoval s únavou a tak jsem byl opravdu rád, když se kolem tři čtvrtí na jednu pode mnou už objevily Karlovy Vary a na kopci nad nimi hotel Imperiál. Ještě jsem musel obletět dva aktivní vojenské prostory – LK R 4 u Karlových Var a LK R 5 zahrnující velkou část Brd – a letiště Příbram se vyhouplo přímo přede mnou. Bylo 13.15, udělal jsem dva průlety nad dráhou a přistál. Další už víte ze včerejší reportáže. Teď připravíme z cesty nad Severním mořem elektronickou knížku a začnu připravovat další etapu expedice Evropské ostrovy z nebe – tentokrát nad ostrovy Baltického moře.

Flying Revue > Expedice > Ostrovy Severního moře 2014 > Den 11: Poslední den letu nad Frískými ostrovy a proč mě pan Maňas neotrávil
.

         Máme pro vás »

Nové číslo právě vyšlo!

The SAFE Guide app

Stylové kryty na mobil

Speciály:

..
12

Knihy:

..
12345

KURZ Listopad 2025:

SkyDemon:

Předplatné + Předplatné jako dárek:

..
1234

Aplikace VFR Comm.:


Kapitola zdarma - vyzkoušejte »

Pojišťovna SV:

Práce v letectví:

Kalendárium:

Dne 18.09.1928 se stalo...
18.09.1928
Německá dopravní vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin uskutečnila svůj první let. Během devíti let hladkého provozu provedla 590 letů, urazila přes půldruhého milionu kilometrů, přepravila 34 000 cestujících a 78 tun pošty.
zavřít

Živě z dráhy 06/24:

Partneři:

..
123456

BETA opět poletí: