TEST SportCruiser

První, co vás na SportCruiseru příjemně překvapí, je prostornost a pohodlnost kabiny. Sedačky jsou veliké a sezení v nich je příjemné. Šířka kabiny 117 cm dalece přesahuje běžný standard nejen u ultralehkých letadel, ale i u většiny běžně používaných čtyřmístných cestovních letounů.

Celá kabina je navržena bytelně, a tak již při nastupování máte pocit, že se jedná o skutečně dospělé letadlo, které něco vydrží. Samozřejmě se tato bytelnost musela projevit v prázdné hmotnosti letadla, a proto SportCruiser již nelze provozovat v České republice v kategorii UL, ale pouze v kategorii VLA. Musím uznat, že SportCruiser je po designérské stránce velice povedený. Linie celého letadla jsou ladné a i barevný marking je velmi zdařilý. Kdysi dávno jsem slyšel povídačku, že letadla, která pěkně vypadají, také dobře létají. Nevím, co je na tom pravdy, ale u SportCruisera to tedy platí. Řízení je velice příjemné a nezáludné, jen si zezačátku musíte zvyknout na mírně citlivější výškovku. Letadlo dobře poslouchá na jakýkoliv impulz do řízení, ale přitom je stabilní a v klidném ovzduší vlastně vůbec nemusíte pilotovat. Pustíte knipl a necháte SportCruisera letět stále rovně. Zároveň pro různé režimy letu skoro nemusíte používat vyvážení, síly v řízení jsou příjemné. Kromě pár funkčních detailů, uvedených dále v textu, bych SportCruiseru vytkl asi pouze horší výhled z kabiny, jelikož pilot sedí v kabině dosti „utopený“.