27.8.2016
Expedice USA 2016: Rozhovor Na dráze na Mysu Canaveral, na níž přistávaly raketoplány při návratech ze svých vesmírných misí, chce přistát při své současné expedici Around the USA 2016 Jiří Pruša. V plánu toho má ale mnohem více.
V sobotu 27. srpna 2016 kolem druhé hodiny odpolední našeho času (8.00 h času floridského), pokud blížící se hurikán nerozhodne jinak, nabere Cessna 182 s Jiřím Prušou a Janem Čermákem z floridského Orlanda, přesněji z letiště Orlando North Airpark Airport (FA83), kde má mají piloti základnu, směr Mexický záliv. Letecká expedice USA 2016: Cessnou po hranicích Spojených států (Around the USA 2016) se tak přesune z oblasti plánů do reality. Co o expedici říká její hlavní protagonista?
Kdy tě poprvé napadlo uskutečnit oblet USA?
Letos v zimě, když jsem v USA dělal přezkoušení k prodloužení svého amerického PPL kvůli letu do Karibiku. Přemýšlel jsem o tom, jak obnovený průkaz co nejlépe využít. Pár míst jsem V Americe sice už obletěl (např.: Manhattan nebo Los Angeles International Airport, pozn. red.) ale to bylo v době, kdy jsem ještě nelétal s kamerami a tolik nefotil. Takže jsem došel k tomu, že to potřebuje udělat komplexně a v novém pojetí. Tedy i s on line reportáží a vším dalším, co jsme se ve spolupráci s iDNES.cz a webem Flying Revue společně naučili.
Proč oblet?
Nevím, prostě obletět USA se mi zdá ohromně zajímavé. Kolem pobřeží je asi nejvíc zajímavých míst a taky tu jsou majáky, které miluji. Z pobřeží a hranic plánujeme udělat i pár odskoků do nitra území Států na vybraná místa mimo obvod USA, třeba národní parky na západě USA nebo Velké Solné jezero u Salt Lake City.
Na trase v podstatě co bod, to něco výjimečného nebo alespoň pro nás Čechy velmi zajímavého.
To je díky dobře zvolené trase (smích)... Právě na obvodu USA se nachází spousta zajímavých věcí - nejen pro Čechy. Zájem bych ale nečlenil podle národnosti, nýbrž podle zájmu; především na piloty a nepiloty. Pilotům chceme ukázat různá zajímavá letiště, průlety zajímavými místy jako je New York, San Francisco nebo taky továrnu Boeingu v Everettu či ohromná odkladiště letadel.
Videa z expedice USA 2016 zatím mít nemůžeme. Podívejte se zatím třeba na tohle: Alpy 2015
Pro piloty i nepiloty pak budou věřím zajímavé národní parky, extrémní místa USA (nejvyšší, nejnižší body, body ležící nejvíce SV/JV/JZ/SZ USA, přelety zajímavých měst atd. Taky se chystáme přeletět a nafilmovat staré katolické mise v Kalifornii, což je něco, o čem se málo ví. USA si každý spojí s mrakodrapy, ale katolické mise, kostely s velkým zázemím, jsou hodně jiné.
Mně osobně nejvíce vzrušuje plánované přistání na dráze Cape Canaveral, na níž přistávaly americké raketoplány. Nejsem si ještě jistý, jestli nás tam pustí, ale pokud se to podaří, bude to bomba. Taky bych si rád zopakoval přelet přes Holywood a mezinárodní letiště v Los Angeles, což je taky adrenalinová záležitost. K tomu ještě průlet New Yorkem a přelet San Franciska. Kdyby se podařilo tohle všechno a k tomu ještě průlet nad Washingtonem, tak už nemám v USA další pilotní sny. Se vším z toho ale nepočítám – ale doufám, že něco z toho alespoň vyjde. Raději toho plánujeme víc a doufáme, že vyjde alespoň něco….
Je něco, co bys chtěl na expedici pojmout nějak zvláštně, jinak, než ostatní?
Nevím, jak to pojímají ostatní piloti, protože jsem zatím létal kromě Karibiku jen sám a upřímně ani nevím o někom, kdo by systematicky létal po různých oblastech světa a pořizoval z letadla videa a fotografie. Obvykle jsou to jednotlivé cesty, ze kterých se najdou nějaká videa na YouTube, ale není to systematicky uspořádané. Takže pokud bych nějak chtěl definovat svůj styl, je to právě asi v té systematičnosti. To vše je ale možné jen proto, že jsme velmi dobrý tým, kdy spoustu po-letové práce (editace videí, články, on-line informace atd.) dělají také moji přátelé a kolegové z teamu Flying Revue.
Z expedice USA 2016 zatím fotky samozřejmě nenáme, nabízíme proto pár fotek a videí z předchozích expedic. Zde letiště na ostrově Svatého Bartoloměje. Jedno z top ten pilotně nejnáročnějších letištť světa. Že ho nevidíte? No právě. To ani pilot.
Jaká bude expedice po pilotní stránce?
Jak vždy říkám – to záleží nejvíce na počasí, které může i z banálního letu udělat velmi nepříjemnou zkušenost. Pilotně nejnáročnější jsou ty úseky, kde je potřeba letět podle přesných pravidel a instrukcí v řízených oblastech s velkou hustotou provozu, což je například Los Angeles, New York nebo San Francisko, nebo kde je navíc ještě nějaký speciální security postup. To je třeba - celkem pochopitelně - Washington.
Je na trase nějaký pilotní diamant, který bys chtěl zasadit do svého pilotního náhrdelníku?
Určitě přelet Washingtonu, přelet sopky Mt. Rainier u Seattlu nebo přistání u nejnižšího bodu USA v Death Valley.
Budeš asi první Čech, který v malém letadle USA obletí. Nebo víš o někom dalším?
Nevím. V USA jistě létalo více českých pilotů, ale o podobné akci nikoho z nich nevím. Nemyslím ani, že takhle letělo i mnoho amerických pilotů – alespoň jsem žádnou takovou informaci na internetu nenašel.
Je ještě něco dalšího, co bys během expedice chtěl pokořit jako první Čech? Nebo tenhle úhle pohledu pro tebe nehraje roli?
Na tohle opravdu nemyslím. Nechci ani nic „pokořovat“, chci prostě přeletět, nafilmovat a nafotit vše zajímavé a pak to zopakovat zase někde jinde. Na všechny ty přelety a cíle myslím do chvíle, než se mi je podaří zvládnout. Když se to podaří, je to fajn, když ne, zůstávají na seznamu, i když na řadu se jen tak už nedostanou, protože jejich místo zabere myšlenka a realizace něčeho jiného. Takže prostě chci udělat maximum, abychom toho v USA nyní zvládli co nejvíc – nevím, kdy a zda budeme mít další šanci.
Po Karibiku opět Cessna a opět ve dvou – tentokrát s pilotem Jan Čermákem.
Cessna je z mé zkušenosti nejvhodnější letadlo pro filmování a focení, protože je hornoplošník a dají se u ní za letu otevřít okénka. Na tuhle cestu se nám podařilo najít Cessnu 182, která je rychlejší a má trochu větší dolet, než C 172, se kterou jsme na jaře letěli s Petrem Nikolaevem Karibikem. S ohledem na délku trasy, což je asi 16 000 km je rychlost dost důležitá.
To, že letíme ve dvou, je spojené taky s délkou trasy – budeme moci plánovat delší denní dávky. Když letím sám, tak průměr 4,5 hodiny na den je asi rozumné maximum, které se dá po dobu 14 dní zvládat. Expedice kolem USA je i s Cessnou 182 naplánovaná na 80 letových hodin – to by znamenalo tak 20 letových dní a k tomu je potřeba počítat tak jeden z šesti dnů neletový kvůli počasí. Tolik času nemohu téhle expedici věnovat a taky ze zkušenosti vím, že po dvou týdnech toho má člověk sám dost.
A ještě jedno video, tentokrát z jarní expedice Karibik 2016.
Proto, když jsem o téhle cestě s Honzou Čermákem mluvil při našem náhodném setkání na rejstříku ÚCL, tak jsem měl radost, že chce letět se mnou. Honza má s létáním v USA hodně zkušeností, má dobrou angličtinu a do celé akce velkou chuť. Pro mě to bude znamenat možnost si expedici víc užít, protože se prostě budeme střídat. Ten, kdo nepoletí, se tím pádem bude naplno věnovat filmování a focení, což doufám taky zlepší dokumentaci cesty.
Takže abych to shrnul, jsem rád, že jsme v tom s Honzou. Ještě bych měl zmínit, že většinu svých expedic létám s dvoumístným Dynamicem, který vlastně ani expedice ve dvou, zejména při letech nad mořem neumožňuje, protože druhé sedadlo obsadí mám člun a další záchranné pomůcky. Cesta nad USA nepovede ve větší míře nad mořem a Cessna je čtyřmístná.
Jak bylo obtížné domluvit letadlo?
Téhle části se tentokrát věnoval Honza, já jsem jen kibicoval. To byl skvělý začátek. Honza tu leteckou školu, od které si letadlo půjčujeme, zná ze svého výcviku tam.
Ostrov Inishvickillane – západní pobřeží Irska.
Proč jsi zvolil jinou výchozí základnu než Fort Meyers, výchozí základnu při obletu Karibiku?
Právě kvůli tomu, že v North Park u Orlanda je škola, kterou Honza zná a kde mají C 182. Ve Fort Meyers mají jen slabší a tím pádem pomalejší C 172.
Bylo třeba absolvovat nějaké speciální školení, testy?
Jako vždycky bude potřeba udělat „check ride“, což je asi hodinové přezkoušení našich pilotních schopností. Bez toho se v USA (a myslím ani jinde) nedá letadlo půjčit, protože pojišťovny by v případě problému odmítly jakékoliv plnění.
Na co se mohou čtenáři Flying Revue už v průběhu expedice těšit?
Během letu budeme posílat sms do on-line deníku v našem webovém speciálu. Celou expedici poběží satelitní tracker, který vysílá každé 2,5 minuty signál a ten se bude na webu expedice zobrazovat na pohyblivé mapě. Kdokoliv bude mít zájem, může tedy vidět polohu našeho letadla on-line.
Ostrůvky severně od ostrova Svatého Bartoloměje v Karibiku.
Za letu pak budeme natáčet krátká videa, která ihned po přistání na nějakém letišti s internetem stáhneme na web. K tomu pak večer ještě vždycky pošleme na web také tak 20 nejlepších fotek toho dne. Během letu poběží také tři venkovní a jedna vnitřní kamera, ze kterých budeme po skončení expedice editovat komplexnější videa. Navíc každý den napíšeme krátký informační článek z cesty. Myslím, že letecké zpravodajství už máme docela zvládnuté a tak věřím, že to bude zajímavé.
Z nejlepších fotek pak uděláme výstavu, kterou můžeme nabídnout i jako putovní, pokud by o to byl zájem. Ostatně, pokud si na podzim najdou čtenáři cestu na Novou scénu Národního divadla, mohou ve foyer shlédnout výstavu fotek z předchozích expedic. A chystáme výstavy ještě na dalších zajíamvých místech.
Jaké máš zatím nesplněné letecké sny?
Zeměkoule je velká (smích). Ale ne. Nerad mluvím o plánech, které jdou dál, než za příští expedici. Plánů je ale hodně, méně už pak je času…
Na závěr otázka do pranice - neláká tě zaletět si Bransonovým kosmickým speciálem SpaceShip Two zaletět do vesmíru? Pilotovat bys asi nemohl, zkušenost by to ale musela být fascinující.
To je určitě hezká myšlenka – musí být skvělý pocit vidět Zemi kulatou. Cena za místo na letu je ale prohibitivně vysoká, čekací lhůty dlouhé a nikdo neví, kdy se začnou lety opravdu realizovat. Raději budu plánovat svoje vlastní akce, které mohu mít víc pod kontrolou…
Jan Dvořák
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »