Za kniplem

Dlouhodobé zkušenosti, radosti a starosti majitelů a provozovatelů létajících aparátů.

Standard Cirrus

Již delší dobu jsem přemýšlel o pořízení kluzáku vhodného pro soutěžní létání a současně využitelného mým aeroklubem. Aeroklub Strakonice vlastní dva kluzáky VSO-10, které jsou již výkonově za svým zenitem, mají vyšší provozní náklady a provozní náročnost oproti laminátovým typům. Po krátkém průzkumu trhu se nabízela volba ze čtveřice typů, a to: Standard Cirrus, ASW-15, ASW-19 a LS-1. Posledně jmenovaný typ jsem zavrhl z důvodu nevyjasněných požadavků výrobce na některé roční platby spojené s jeho provozem, a navíc jsem s tímto typem neměl žádné zkušenosti. U zbývající trojice to bylo jiné, všechny jsem měl možnost létat. Nakonec jsem se rozhodl pro Standard Cirrus… (více v FR Leden 2011)

Robinson R44

Před dvěma lety se můj táta ve svých 63 letech rozhodl, že začne létat. Objednal si vyhlídkový let Robinsonem R22 a hodně ho to nadchlo. Rozhodl se, že koupí vrtulník a začne létat. Já jsem se vždy výšek bál a bál jsem se i v letadle, ale když táta objednal u NisaAir v Mladé Boleslavi nový Robinson R44 Raven II, překonal jsem se a pánové z NisaAir mě opatrně „svezli“. I když jsem se bál, moc se mi to líbilo.

A začal jsem s tátou výcvik na PPL(H). Nejprve teorii a potom, co v listopadu 2009 dorazil náš nový vrtulník (OK-SVO), jsme na něm zahájili letový výcvik. Po první hodině jsem myslel, že to vzdám – poté, co nám instruktor ukázal, co všechno vrtulník (a instruktor) umí a jak jde létat „bez motoru“. Byl to opravdu šok pro někoho, kdo se bojí. S každou další hodinou ve vrtulníku, což znamenalo vždy úplně propocené triko, a vedle skvělého „Pana“ instruktora Kamila Kolíska jsem propadával létání víc a víc, až se ze mě stal úplný nadšenec. Strach se podařilo zlomit a dnes si opravdu užívám každou minutu ve vzduchu. Výcvik jsme s tátou absolvovali asi za sedm měsíců… (více v FR Leden 2011)