Zlín Z-50 a Škoda 130 RS

Koncem šedesátých let minulého století počalo být jasné, že mají-li naši do té doby velice úspěšní reprezentanti v letecké akrobacii navázat na dobyté vavříny, je nutné zkonstruovat zcela nový akrobatický letoun. Konstrukční potenciál letounů řady Trenér byl již vyčerpán a na mezinárodní kolbiště se tlačily speciály s výhodnějším poměrem tahu vrtule k vlastní hmotnosti, schopné složitějších figur. Také počet obratů ve vymezeném prostoru hodnocených podle Arestiho soustavy hrál velkou roli při hodnocení rozhodčích.

Vlastním konstrukčním pracím na novém projektu předcházela poměrně rozsáhlá anketa mezi piloty akrobaty, pracovníky v leteckém průmyslu a odborníky na letecké zdravotnictví. Koncem roku 1973 počal kolektiv tehdejšího n. p. Moravan Otrokovice pod vedením Ing. Jana Mikuly s vývojem zcela nového akrobatického letounu, který měl v sobě sladit některé poměrně protichůdné požadavky. První návrhy budoucího Zlínu Z-50 ještě počítaly s upraveným motorem M-337 a automatickou stavitelnou vrtulí Avia V-503 A, ale poměr jeho hmotnosti k předpokládanému výkonu nedával uspokojivé výsledky. Protože v té době nebyl u nás k dispozici jiný vhodný motor, bylo rozhodnuto stroj osadit americkým Avco Lycomingem AEIO-540-D4B5 o výkonu 260 k (191 kW) s německou třílistou stavitelnou vrtulí Hoffman HO-123K-F/200 AH.