Expedice Azorské ostrovy - šestý a sedmý den

Vážení čtenáři a přátelé létání,  

V Porta Delgada jsem měl štěstí na velmi přátelského chlapíka z handlingové firmy jménem Marco, který mi po přistání slíbil pomoct natankovat palivo 95. Ještě večer mi poslal sms, že na mě bude čekat v 8 ráno u benzínové pumpy. Dorazil přesně na čas a v autě měl kanystry na 100 litrů. Ty jsme načerpali a vyrazili na letiště. Vše bylo oficiálně schválené a on na to měl ten správný papír. Prohlédli nás a pustili. Pak jsme to zopakovali ještě jednou a já jsem měl letadlo plné paliva na cestu zpět na mé spřátelené letiště Benavente. Pak za mnou ještě přišel místní, velmi mladý novinář Vasco a udělali jsme interview o mém letu na Azory. Snad nejvíc na něj zapůsobil můj věk. Nebylo to poprvé, takže se za svůj věk přestávám stydět a začínám na něj být hrdý. Večer jsem Marca a jeho ženu Katarínu pozval na večeři, a tak jsem se mohl dovědět o Azorách a životě zde trochu více.

Jirkův Shark na stojánce letiště Ponta Delgada (LPPD)

Ve středu ráno jsme si s Marcem dali sraz na letišti opět v osm hodin. V 7.59 jsme se sešli u security prohlídky, Marco měl všechno připravené, takže celá procedura proběhla rychle a já jsem měl více než hodinu na přípravu letadla. Před delším letem přes moře dělám vždycky důkladnější prohlídku letadla a tak potřebuji trochu více času. Když jsem připravil letadlo, kamery, trochu vody a sáček oříšků na cestu uložil pod sedačku, nezbylo než se navléct do plovoucího obleku a přes něj si nasadit ještě záchrannou vestu. V devět hodin jsem se nasoukal do kabiny a za chvíli jsem už směřoval k ostrovu a letišti Santa Maria, kde mi Marco ještě domluvil letmé přistání. To se po 30 minutách letu podařilo a já jsem před sebou měl asi 6 hodin letu nad Atlantikem. Počasí bylo skvělé s modrou oblohou a jen pár mráčky. Trochu mě zaskočilo, že jsem opět letěl proti větru, protože jsem doufal, že můj let proti větru směrem tam budu mít kompenzovaný při návratu opět západním větrem do zad. Nebylo to tak. Vítr foukal severovýchodní a ubíral mi na rychlosti nějakých 10 km/h. Nebylo to tedy tak nepříjemné jako při letu směrem na Azory, ale asi půl hodiny mě to na celé té trati stálo.

Po asi hodině letu začalo být VHF spojení těžko čitelné, a tak jsem na ATC Santa Maria zavolal na předem dohodnuté číslo prostřednictvím Starlinku telefonem přes Whatsup, abych se jim nahlásil. Domluvili jsme se pak, že s budu ozývat každou hodinu, abych jim sdělil svou polohu a zda je vše v pořádku. To jsem také dělal a při přeletu 15. poledníku západní délky, tedy hranice mezi FIR Santa Maria a FIR Lisabon mě pak předali Lisbon Control. S touto službou jsem už zase mohl komunikovat běžně přes VHF rádio. Pak jsem musel ještě trochu kličkovat kvůli provozu hlavním letišti Lisabon a ve tři čtvrti na pět místního času jsem přistál na dráze 33 Benavente. Po otevření kabiny jsem ze sebe co nejrychleji strhnul plovoucí oblek, protože v poslední fázi letu, tedy asi 40 minut jsem letěl v teplotě kolem 30 stupňů a mně bylo logicky drsně vedro. V Benavente jsem se rozhodl zůstat dvě noci, abych se dal trochu dohromady.

Fotografie a video z Jirkova odletu z letiště Ponta Delgada (LPPD):

článek o Jiřím Prušovi a jeho létání v místním tisku

letiště Santa Maria

Aktuální poloha Jiřího Pruši: