Expedice Azorské ostrovy - třetí den

30.8.2026

Vážení čtenáři a přátelé létání,

III. den Expedice Azorské ostrovy dosáhl Jirka po letu trvajícím 7 hod. a 46 min. azorského ostrova Horta. Jak samotný let probíhal a jaké bylo přivítání prvního Čecha s ultralehkým letadlem na tomto ostrově, popisuje Jirka sám:

Jako vždycky před dlouhým letem, i dneska jsem se probudil brzy. Připravil jsem si seznam úkonů před tím, než vyrazím. Je příjemnější si jednotlivé věci odškrtávat a být si pak jistější, že jsem na nic nezapomněl. Jako poslední bod jsem si dal navlečení plovoucího obleku a záchranné vesty.

záběr z letu nad nekonečným Antlantikem

Šéf letiště Benavente - Paulo, který mě slíbil ráno vyzvednout v 8 hodin v hotelu se kvůli nějakému problému doma, zdržel asi 20 minut. Chtěl jsem kvůli tomu plovoucímu obleku vyrazit co nejdříve, než bude příliš velké horko a taky mám rád přesnost. Byl jsem tedy už hodně netrpělivý. Nakonec Paulo přijel a vyrazili jsme na letiště. Když jsme tam dojeli, tak mu správce telefonoval, že musel odjet vyměnit plynovou bombu a že ten obchod, kde by měl dostat novou, otevře dnes výjimečně s asi půlhodinovým zpožděním. Paulo neměl klíče od hangáru, tak to byl další problém. Já jsem už proto musel posunout letový plán o půl hodiny a dát odlet na 8.15 UTC. Pak naštěstí přišel šéf letecké školy a ten už klič od hangáru měl. Za 20 minut jsem všechno podle svých poznámek připravil a nezbylo, než se navléct do plovoucího obleku, nasadit si neoprenové botky, záchrannou vestu a vsoukat se do letadla. Vzlétnout se mi už do celkem silného tepla podařilo v 9.20 UTC, tzn. se zpožděním asi 35 minut. Nahlásil jsem se hned na Lisbon approach a dostal jsem povolení postupně stoupat až do 9500 stop.

pohled na ostrov Horta
přiblížení a přistání na Hortě

Po asi dvou a půl hodinách letu jsem se dostal k 15. poledníku západní délky, kde končí lisabonský FIR a začíná FIR Santa Maria. Odsud je to na ostrov Santa Maria ale ještě asi 1100 kilometrů, takže VHF spojení s ním nemůže v malých výškách fungovat. Lisbon control mě ale odhlásil a já jsem letěl dál. Měl jsem ale předjednané s ATC střediskem na Azorách, že můžeme komunikovat přes satelitní internet Starlink a tak jsem jim hned zavolal. Všechno proběhlo, jak má a já jsem dalších 5 hodin občas trochu mrzutě sledoval, jak původně mírný protivítr zesiluje až na 40 km/h, já se pohybuji dopředu stále pomaleji a palivo mizí stále rychleji. Pak jsem komunikoval s přibližovací službou Ponta Delgada a nakonec s mým cílovým letištěm Horta. Čekal jsem, že to bude malé ospalé letiště bez provozu, ale na přistání jsme šli tři za sebou – já první a za mnou dvě ATR 42 sloužící meziostrovní přepravě. Celkem tu mají prý 14-15 letů denně.

Při mém přistání stáli všichni zaměstnanci venku a když jsem přijížděl na stojánku, tak nadšeně mávali. Připadal jsem si jako pan Blériot nebo Kašpar. Velmi obětavě se mě ujal místní pracovník handlingu, který mi mimo jiné pomohl vyřešit můj největší problém, kterým bylo palivo. Sehnal kanystr, projednal vše se security a já jsem si mohl zajít dvakrát k nedaleké pumpě koupit N95.Oficiálně žádné letiště na äzorách nemá jené palivo než Jet A1, a tak jsem si nebyl jistý jak se mi to s palivem podaří vyřešit. Na zítřejší létání tedy palivo mám a pak se zase uvidí.