Jak se stát dopravním pilotem - 3.díl

Díl 3.: Na křídlech B737 u Smartwings

Když jsem poprvé usedl do kokpitu dopravního letadla, měl jsem pocit, že se naplňuje můj dlouholetý sen. Po čtrnácti letech v dopravním létání už vím, že létání není jen práce nebo romantika, ale především životní styl. Sen se stal povoláním.

Skupina Trenérů- Zbraslavice

Je to směs radosti, odpovědnosti a rutiny, prokládaná adrenalinovými okamžiky. Každý let je jiný, ať už jde o běžnou linku do evropského města, nebo o exotický charter na druhém konci světa. V následujících řádcích chci popsat, co mě tato profese naučila, jak se letectví dynamicky měnilo, jak jsem se postupně měnil i já sám a proč mě létání stále baví, i když jsem už poznal i jeho stinné stránky.

Každý pilot má svůj vlastní příběh. Ten můj začal v aeroklubu Zbraslavice, kde jsem v šestnácti usedl poprvé do větroně. Okamžitě mě uchvátila svoboda letu, pocit, že jste zodpovědní pouze sami za sebe a za své rozhodnutí. Následovalo několik let aktivního létání, motorový výcvik a přátelství s instruktory, kteří mi ukázali, že bezpečnost a disciplína jsou základem úspěšného pilota. Do Zbraslavic dodnes rád jezdím, pomáhám s provozem a sdílím zkušenosti s mladšími piloty.

K létání mě přivedl rodinný přítel, který byl aktivním plachtařem. Nepocházel jsem z rodiny s leteckou tradicí, takže létání pro mě dlouho zůstávalo volnočasovou aktivitou. Dokonce i během studia přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK jsem nepředpokládal, že by mě někdy živilo. Zlom nastal uprostřed postgraduálního studia. Bavila mě experimentální práce, měření a pozorování mezní vrstvy atmosféry, ale méně samotné publikování výsledků. Touha létat postupně převážila a rozhodl jsem se svou cestu změnit. Studium jsem dokončil, ale brzy po škole už směřovala moje kariéra k dopravnímu létání.

Air Transat ACMI  
Spicejet ACMI

Hokej, zranění a druhý start

Paradoxně mě k profesní dráze dopravního pilota přiblížilo i neštěstí. Od dětství jsem hrál lední hokej, ač neprofesionálně, udržoval jsem se v kondici 2–3x týdně. Během jednoho zápasu jsem utrpěl těžké zranění – při srážce s protihráčem jsem narazil hlavou do mantinelu. Došlo k rozlámání sedmého krčního obratle a lokte pravé ruky. V té době jsem už začínal s teorií ATPL a pomalu plánoval praktické výcviky k získání CPL a IFR. Naštěstí jsem se dostal do dobrých rukou ortopeda MUDr. Pavla Douši, který mne následující den odoperoval a po půl roce rehabilitací jsem prošel ÚLZ bez zdravotního omezení. Tento moment mi ukázal, jak důležité je zdraví a fyzická připravenost – bez medicalu okamžitě pozbývají platnosti ostatní licence. Od té doby se snažím mladším kolegům radit, aby se vyhýbali rizikovým sportům, a osobně jsem si stanovil, že budu k tělu i ke kariéře přistupovat s maximální opatrností.

Bouřky

Text: Martin Civiš

Foto: archiv autora pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 40-43ve Flying Revue č. 6/2025. Na stáncích je časopis ke koupi od 6. listopadu 2025. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.