Jakovlev Jak-24

Dvourotorový obr z dílny Jakovleva

Jak-24, který při svém prvním předvedení v Tušinu překvapil mnohé západní pozorovatele, nebyl neúspěšným vrtulníkem proto, že by měl špatnou koncepci. Byl strojem, který předběhl možnosti tehdejší sovětské technologie.

Jak-24a

Když se v létě roku 1955 nad letištěm v Tušinu poprvé objevil rozměrný dvourotorový vrtulník Jak-24, vzbudil zaslouženou pozornost domácích i zahraničních pozorovatelů. Sovětský svaz tehdy představil stroj, který se svým uspořádáním výrazně odlišoval od většiny tehdejších vrtulníků. Dvojice tandemově umístěných nosných rotorů, prostorný trup a schopnost přepravit dvacet plně vyzbrojených vojáků nebo až dvě tuny nákladu představovaly ambiciózní pokus vytvořit transportní vrtulník nové generace. Přestože jeho služba nebyla dlouhá, zůstává Jak-24 jedním z nejzajímavějších vrtulníků, které kdy v Sovětském svazu vznikly. Nebyl totiž neúspěšný proto, že by jeho koncepce byla chybná, ale proto, že výrazně předběhla možnosti tehdejší sovětské konstrukční školy i průmyslu.

Počátkem padesátých let se vrtulníky začaly rychle prosazovat nejen v civilním provozu, ale především ve vojenství. Korejská válka ukázala jejich mimořádný význam při evakuaci raněných, zásobování jednotek i přepravě vojáků do míst, kam se klasické letouny nedostaly. Zatímco ve Spojených státech již sériově vyráběly úspěšné stroje společnosti Bell, Sikorsky nebo Piasecki, sovětský vrtulníkový průmysl teprve hledal svou cestu. Jediným skutečně zavedeným typem byl lehký Mil Mi-1 a armáda stále naléhavěji požadovala výkonnější transportní stroje.

Jak-24 upravený pro dopravu a kladení potrubí  
Jak-24a

Jak-24

Rozhodující impuls přišel v roce 1951, kdy sovětské vedení zadalo vývoj dvou nových vrtulníků. Menší transportní typ připadl konstrukční kanceláři Michaila Mila a později vstoupil do historie jako slavný Mi-4. Druhý úkol získala kancelář Alexandra Sergejeviče Jakovleva. Jejím cílem bylo navrhnout výrazně větší vrtulník schopný přepravit dvacet vojáků nebo dvoutunový náklad při cestovní rychlosti okolo 180 km/h. Po prvních výpočtech konstruktéři zavrhli klasické uspořádání s jedním rotorem a vyrovnávací vrtulí a rozhodli se pro tandemovou koncepci inspirovanou americkými vrtulníky společnosti Piasecki. Dvojice protiběžných rotorů slibovala vysokou nosnost při zachování kompaktní délky trupu a zároveň odpadala potřeba výkonově náročného vyrovnávacího rotoru. Šlo však o řešení technicky mimořádně náročné.

Jak-24 
Jak-24 na leteckém dni v Tušinu

Text: Lubor Obendrauf

Foto: sbírka autora

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 54-60 ve Flying Revue č. 5/2026. Na stáncích je časopis ke koupi 27. srpna 2026. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.