Létající mrňata

Abych upřesnil, nejsou to úplně mrňata, ale skoro. A nejsou úplně létající, i když málem. Už v létě 2019 uspořádali v toužimském aeroklubu docela funkční vynález, týdenní prázdninový kemp pro děti ve věku 8 až 14 let. Program zněl jasně, ukázat dorostencům krásy létání a vstřebat do nich základy kniplování a pedálování. Jenže jak to udělat, když nezletilý sám letadlo řídit nesmí?

Pořídili tedy ze zahraničí svérázné letadélko, docela podobné prvorepublikovým školním kluzákům, a nazvali ho Káně Hugo. Dítě posadili na dřevěné pilotní sedátko, přikurtovali a následovala jakási jízda tažením navijáku přes celé letiště. Když se pilotní mládě začalo trochu orientovat v pohybech stroje, došlo i ke kratičkému odpoutání od země do výšky pár decimetrů, čímž se letadélko stalo opravdu funkčním a zároveň nehrozila letecká katastrofa. Díky rozumné vstřícnosti úředních autorit je u nás i takovéto letectví možné.

Káně Hugo, line-up to runway 08 and roll-off

První kemp se podařil a od roku 2020 to organizátoři Míša Machartová, spolupracující s firmou El Speedo, a toužimský aeroklub rozjeli intenzivněji.

Ráno v toužimském aeroklubu

Mladí adepti létání jsou světlými zítřky našeho letectví

Praktickému výcviku předcházelo podrobné školení od opravdových leteckých instruktorů. Ba co víc, děti musely skousnout i prázdninovou výuku na učebně, kde se procvičily v aerodynamice, navigaci, stavbě letadel i meteorologii. Výklad teorie byl uzpůsoben všem těm osmiletým dívenkám i třináctiletým klukům, plný barviček, mráčků a čar ve vlastních navigačních mapách, které si děti samy nakreslily a zdálo se, že je to náramně bavilo.

Hotel Širák pod letadlem

Ráno a večer, při klidném vzduchu, jezdilo Káně Hugo sem a tam; sem ho táhl jeden naviják, tam ho táhl druhý naviják na protějším konci letiště. Děti se střídaly na kapitánském sedadle a vychutnávaly si nižší pilotáž. Nižší proto, že výška letu obvykle nepřekračovala 20 cm nad zemí. Kdybyste viděli ty jiskřičky v očích, měli byste stejnou radost, jako samotní kadetíci.

Lítá tu všechno možné, třeba i padákové kluzáky, i když jen dospělí piloti

Přes den, v letním vedru, se jezdilo za koupáním nebo na výlety po okolí, úplně stejně, jako na jiných letních táborech. Večery byly vyhrazeny částečně výuce teorie, ale více pak normálním hrám, jako je třeba vybijka. Mimoto se o děti staraly pečlivé manželky místního aeroklubáctva, díky čemuž děti nehladověly ani jinak nestrádaly. Ostatně, do Toužimi si někdy zaleťte — tak přesně má vypadat aeroklub. Vždycky pohoda, letci tam tráví všechen volný čas i s rodinami, manželky nehudrají na to, že hlava rodiny má hlavu v oblacích, a všichni dohromady jsou vlastně taková velká rodina.

Pravidelná aerolinka Rakovník-Toužim-Rakovník

A děti škodné nebyly ani z pohledu opravdového létání. Instruktoři je vyvezli ve větroních po okolí, za využití termiky. Bylo znát, že naše letectvo má nadějnou budoucnost a nezanikne, až to my, piloti gerontologické kategorie, jednou vzdáme.

Instruktoři Míša Machartová a Jirka Procházka

Pilot se připravuje k miniletu

Moje osobní angažmá bylo jen krátké, byl jsem pozván, abych dětem chvilku povídal o počasí. Vydal jsem se proto z Rakovníka do Toužimi stylově letecky, což činím poměrně často a tato trasa je už skoro pravidelnou linkou. Do letadla se vejde několik batohů a taky spacák, protože nocleh zde realizuji v hotelu Širák, který nemá pět hvězdiček, ale rovnou několik tisíc nad hlavou, orosenou trávou pod sebou a letadlem vedle sebe. Večer posedíte u táboráku, aeroklubáci uvaří kotel moc dobrého guláše a aspoň do jedné v noci se vyprávějí historky z létání. Pak se jde spát, abyste se na chvilku probrali někdy v půl čtvrté, kdy obloha na severovýchodě začíná blednout a blíží se svítání. Ale ještě si pak na dvě hodiny dřímnete, aby vás při východu slunce vzbudilo vrčení motorových paragliderů. No tak si prohlížíte jejich vrchlíky na klidném nebi a protože už se nedá zabrat, dáte si rovnou snídani v trávě. Letištní život se pomalu probudí a všechno začíná nanovo.

Jirka Procházka zasvěcuje do tajů létání

Když pak kolem poledne odlétáte, ještě zamáváte křídly a vydáte se na pravidelnou zpáteční linku do Rakovníka. Prožíváte termiku, dohlednost, vítr a všechno to, o čem jste předchozího večera vyprávěli dětem, a říkáte si, že tohle je život v reálu. Tady nemůžete aplikovat žádné fake-news, protože, jak říká Míša Machartová, zákon gravitace neobelžeš.

A to je potřeba učit i ty děti.

Petr Dvořák, meteorolog

Dodatek redakce: podrobněji jsme se tomuto tématu věnovali v tištěné verzi Flying Revue 2/2020