Ostrovy Jaderského a Egejského moře

  více

Tady je pár fotek z posledního úseku cesty - z letiště Velka Oryahovitsa u Velkého Tarnova bez mezipřistání do Příbramy - 6 hodin letu. více

Ráno svítilo slunce a také moje interpretace předpovědi počasí pro Česko byla lepší než na sobotu a tak jsem se rozhodl vynechat přistání a přenocování v　rumunském Sibiu a letět raději přímo do Příbrami. Touto změnou jsem si ušetřil také další problémy se sháněním benzínu, protože přímo mi benzín vycházel s　půlhodinovou rezervou, jak má být. S　mezipřistáním v　Sibiu by však benzín nevyšel a bylo by potřeba ho někde sehnat, protože ani letiště Sibiu jej nemá. více

Tady najdete vybrané fotografie z cesty mezi Soluní a Velkým Tarnovem v Bulharsku. Chtěl jsem fotit také Bospor a Dardanely, ale to mi bohužel kvůli provozu u istanbulského letiště nevyšlo. více

Na čtvrtek jsem měl naplánovaný přelet nejsevernějších řeckých ostrovů Thasos a Samontraki, průlet nad Marmarským mořem, Princovými ostrovy a Bosporem v Turecku a přes bulharské pobřeží do vnitrozemí na letiště se světovým názvem Gorna Oryahovitsa nedaleko Velkého Tarnova uprostřed Bulharska. Z Turecka jsem měl trochu obavy, protože tam zahraniční sportovní letadla nevidí rádi a tomu také odpovídají jejich předpisy. Proto jsem ještě prověřil, zda byl správně rozeslaný letový plán, který jsem výjimečně podal už ve středu večer přes Prahu. Reakce Prahy byla, že vše je v pořádku. Dříve bych klidně šel do letadla, nahlásil se věži a čekal až mi otevřenou letový plán. To už teď ale zásadně nedělám, protože když v systému plán z nějakých důvodů není, tak to znamená zase z letadla vystoupit, dostat se zpět do věže, podat plán a čekat obvykle hodinu než se plán do systému dostane. Na velkém letišti jako Soluň je problém se i dostat od letadla do věže, protože po ploše samozřejmě sám chodit nesmím… Takže před odletem vždy zavolám na věž nebo tam zajdu a zeptám se, jestli je s mým plánem vše v pořádku nebo jej prostě v té chvíli teprve podávám. Ve čtvrtek jsem tedy dorazil na věž a dověděl se, že v systému žádný plán nemají. Celý, poměrně komplikovaný, letový plán s asi 15 nahlašovacími body jsem měl ve svém chytrém telefonu a tak mi jeho nové podání netrvalo tak dlouho. Byl jsem ale nejistý z toho, jestli Turkům stačí jedna hodina na případné odmítnutí plánu. To už jsem ale nemohl řešit a tak jsem šel k letadlu, vše si připravil a za hodinu odstartoval. více

Ráno na Lesbosu (též Lesvosu) bylo pošmourné a také meteo předpověď pro severní Egejské moře a Soluň ukazovaly, že se počasí horší a na severu že bude dost deště a nízká oblačnost. Podle satelitních obrázků se mi zdálo, že bude nejlepší do Soluně přiletět někdy kolem třetí odpoledne, kdy by snad počasí mohlo být trochu lepší. Byla to sice hodně spekulativní úvaha, ale odlet na téměř tříhodinovou cestu jsem proto stanovil na půl jednou.   více

Devátý den cesty jsem absolvoval předposlední křižování Egejského moře - tentokrát zase z Lesobus na východě do Soluně směrem na západ. Při tom jsem letěl také přes krásné, zelené Sporadské ostrovy, které učarovaly i režisérovi filmu Mamma Mia, který točil zde. Fotky jsou zde. více

Ráno v Pythagoreiu bylo krásné. Vyběhl jsem ještě se podívat na idylický přístávek plný restaurací a plachetnic, na konci jehož mola stojí socha věnovaná Pythagorovi. Vyfotit se mi ji podařilo teprve na podruhé, protože při prvním pokusu jsem ji fotil bez karty. Přidávám ji do fotek tedy teprve dneska. více

Osmý den této cesty byl asi nejsilnějším zážitkem - letěl jsem z ostrova Samos přes překrásné ostrovy Fourni, Ikarii, Mikonos, Naxos a super zajímavé Santorini, Milos až na ostrov Syros. Zde najdete fotky jak ostrovů Fourni a Ikarie, tak všech zmíněných Kykládských ostrovů. více

Ráno jsem se pobudil na jižním cípu Rhodosu, kde jsem se po setmění při objíždění ostrova ubytoval, a tak jsem měl na letiště asi hodinu cesty. Hodinku jsem strávil ještě ve městě Rhodos na severu tohoto asi 80 km dlouhého ostrova a v 11 hodin jsem dorazil na letiště. více

Sedmý den cesty jsem letěl z nějvěšíhé ostrova Dodekanéských ostrovů Rhodos na sever na ostrov Pythagorův ostrov Samos. Cesta to byla kouzelná - zde jsou fotky... více

Včera jsem trochu zaspal a pak jsem ještě chtěl vidět trochu z města Heraklion i palác Knossos a tak jsem na letiště dojel až kolem jedenácté řeckého času. Odbavovací hala letiště Heraklion byla k prasknutí plná odlétajících turistů. Sezóna tu končí a tak si pro „své“ turisty přilétají letadla ze všech evropských zemí a to zejména v neděli. Musel jsem se proto dlouho prodírat neuvěřitelnými frontami než jsem se dostal do letištní kanceláře.  více

Šestý den cesty jsem věnoval cestě z Heraklionu na Krétě do Rhodosu na Rhodosu. Nevšiml jsem si změny nastavení fotoaparátu a tak jsou fotky z tohoto dne v trochu jiné kvalitě než u zbytku cesty. více

Ráno přijel pan generál a odvezl mě na letiště. Cestou jsem telefonicky podal letový plán na ostrov Kythira. Připravil jsem ho tak, abych letěl přes Korinthský kanál a několik ostrovů patřících do skupiny Argo-saronických ostrovů ležících jižně od Athén. Musel jsem proto prolétávat koncovou oblast (TMA) athénského letiště a nastudovat proto jejich postupy a hlavně názvy a polohu ohlašovacích bodů. Pan generál se mě zeptal, jestli mému letadlu nevadí ten vítr, ale já jsem jen hrdě a odmítavě zavrtěl hlavou. více

Pátý den jsem vyrazil z Messalonghi Patraským a Kornthským zálivem přes Korinthský průplav a přes Argo-Saronické ostrovy Aegina, Poros a Hydra na Iónský ostrov Kythira. Odtud pak až do Heraklionu na Krétě. Fotky z tohoto skvělého dne jsou zde: více

Ráno na Korfu mě probudil déšť. Trochu jsem znejistěl, jak se další cesta bude vyvíjet – jak kvůli létání tak také kvůli focení. Moře i ostrovy vypadají úplně jinak v šedém podmračeném počasí než ve slunci s modrou oblohou. Pršet postupně přestalo, ale opar a mraky zůstaly po většinu času, kdy jsem letěl a tak některé snímky působí trochu smutněji.
Při podávání letového plánu jsem musel projít školením o vojenských prostorech na jih od Korfu, pak jsem musel v přítomnosti dispečera věže Korfu zavolat vojenskému dispečerovi letiště Andravida a domluvit s ním přesně, jak proletím jejich prostorem. Zajímavé je, že vojáci tu používají úplně jiné navigační body než civilní provoz. Tyto body (názvy a jejich souřadnice) jsou veřejně těžko dostupné, ale od pilotů se očekává, že je budou dodržovat. Domluva byla tedy trochu složitější, ale nakonec jsem si s pomocí obou dispečerů udělal svůj náčrtek a dohodl se, jak poletím – v kolik hodin, kde, jak vysoko a na jakých frekvencích budu s kým komunikovat. I přes tuto složitost se mi podařilo do trasy zahrnout všechny důležité ostrovy na jih od Korfu, které jsem plánoval – Paxi, Anti-Paxi, Lefkada, Ithaka, Kefalonia a Zakynthos. více

Čtvrtý den jsem vyrazil z Korfu přes Iónské ostrovy Paxos, Lefkada, Ithaca a Kefalonia až jsem přistál na překrásném ostrově Zakynthos. Odsud jsem pak pokračoval do městečka Messalonghi v Patraském zálivu. Fotky z celého dne jsou zde: více

Den mi začal v Herzeg Novi, kam jsem večer dojel po hodině a půl trvající cestě kolem Boky Kotorské. Chtěl jsem co nejdříve odstartovat a tak jsem ráno využil ferry, které mi zpáteční cestu na letiště zkrátilo asi jen na půl hodiny.  více

Třetí den jsem nejdříve strávil asi 30 minut létáním a focením v Boce Kotorské a pak jsem pokračoval podél pobřeží směrem na Korfu. Po přistání na Korfu jsem vyměnil baterie u kamer a vyrazil ještě na cestu kolem ostrova a menších ostrůvků severně od Korfu. Fotky z obou částí letu třetího dne jsou zde: více

Druhý den jsem nejdříve musel u pumpy koupit benzin, dovézt ho na letiště a přelít do letadla. Teprve pak jsem mohl odstartovat směrem na Brač. Chtěl jsem fotit a filmovat ostrovy v Kvarnerském zálivu (u Rijeky), ale silný opar mi v tom zabránil a tak jsem se stočil brzy na jih. Tady jsou fotky z celého dne, který jsem po mezipřistání na Brači zakončil v černohorském Tivatu. více

Ráno začalo sháněním benzínu. Taxikáře, který mě vezl na letiště, jsem přemluvil, aby mi pomohl a tak jsme nejdříve zajeli na jeho chatičku, ke které ale neměl u sebe klíče. Museli jsme ji tedy vypáčit (doufám, že byla opravdu jeho), abychom se dostali ke dvou prázdným kanystrům. S těmi jsme dojeli k pumpě. Kanystry byly dost špinavé a tak jsem je raději ještě vypláchl benzinem a pak jsme dorazili na letiště. Policista, který letiště hlídal, sledoval právě něco napínavého v televizi a tak z nás radost neměl. K letadlu mě s benzínem ale nakonec pustil. Po troše bojování se mi podařilo větší množství benzinu z kanystrů nalít do nádrží letadla. Pak jsem podal letový plán na ostrov Brač a v 10.40 jsem mohl vyrazit. více

více

Už asi 10 dní jsem bedlivě sledoval vývoj počasí, protože přelet přes Alpy je vždycky trochu nejistý. Včerejší ranní mlhy i místní nízká oblačnost napětí ohledně odletu udržovaly až do desáté hodiny. Pak se vše změnilo k dobrému a já jsem v 10.40 minut odstartoval z dráhy 24 letiště Dlouhá lhota u Příbrami na poslední etapu expedice Evropské ostrovy z nebe – tentokrát nad ostrovy Jaderského a Egejského moře. Ve skutečnosti těch moří bude více – ještě Jónské a Marmarské, ale to už by název byl moc dlouhý. více

První úsek vedl přes Alpy, které už jsem přelétával i fotil víckrát a tak jsem vnější kamery nenamontoval vůbec a ruční kameru jsem nechal odpočívat. Teprve ve slovinské Portoroži jsem nasadil 3 venkovní kamery na natáčení videa a připravil si ruční kameru na fotografování. Jednu z venkovních kamer jsem na cestě z Portorože na Maly Lošinj bohužel ztratil.... více

Pár fotek z přípravy k odletu na tuto poslední část expedice "Evropské ostrovy z nebe". Odlétal jsem v 10.40 v úterý 30. září. více

  více