21.12.2014
Životní cesta Roberta Lavacka začala u RAF za druhé světové války a provedla ho mnoha nebezpečími v zemích celého světa. Jak skromně říká, pokud žijete dost dlouho, stáváte se automaticky „one of the few“.
Robert Lavack je dnes stále svěžím jednadevadesátiletým gentlemanem plným elánu a jeho životní příběh by vydal na dlouhou a napínavou knihu. Byl pilotem stíhacího Hurricanu v Západní poušti, absolvoval dva operační turnusy jako příslušník Bomber Command a ještě na konci války stihnul výcvik stíhače pro letadlové lodi britského námořnictva. Létal jako bush pilot na mrazivém kanadském severu i v horkách afrického kontinentu. Dnes žije jako švédský občan v Praze.
Jako mladík jsem o létání nikdy nepřemýšlel. Byl jsem dítě hospodářské krize třicátých let a jako mnoho dalších jsem hledal útěk z bídy na moři. Na nákladní lodi jsem zažil hrůzy čínsko-japonské války i počátek druhé světové. Naše loď se připletla přímo do námořní bitvy u La Plata, kde se utkaly britské křižníky s německou korzárskou kapesní bitevní lodí. Tohle všechno způsobilo, že jsem se stal pacifi stou a netoužil po ničem jiném, než se vrátit do rodné Kanady. Ale při plavbě, která měla být mou poslední, potopilo v Atlantiku naši loď torpédo německé ponorky. Na pusté hladině nás zůstalo v člunu sedm. Občas nad námi přelétla letadla, bohužel si nás dlouhou dobu nikdo nevšiml. A tehdy jsem se zařekl, že pokud přežiju, stanu se letcem, abych mohl zachraňovat ztroskotané námořníky. Nakonec nás skutečně objevili a zachránili a já se ocitl ve válčící Anglii.
Samozřejmě že věci nemohly jít podle přání bezvýznamného mladíka. Ale pilotem jsem se stal. Kupodivu mi pomohlo, že jsem byl námořníkem. Člen náborové komise měl zřejmě námořnictvo ve veliké úctě, protože rozhodl, že pokud jsem námořníkem, jsem něco jako navigátor a jako takový můžu jít ke stíhačům. Přitom jsem coby chudý kanadský kluk vlastně vůbec neměl potřebné vzdělání…
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »