Žádná ranvej? Žádný problém!

O létání na severu Kanady. Na kolech, lyžích a na plovácích.

Vítejte na dni stráveném s námi dvěma, Sophií Conyers a Viktorem Babčanem, naplněném létáním v kanadské divočině. Pokusíme se vás seznámit s tím, co děláme, na čem létáme a pevně věříme, že pochopíte, proč jsme si tenhle způsob života zvolili.

Naposledy nakloníš letadlo do zatáčky a bedlivě pozoruješ řeku pod sebou. Už deset minut kroužíš nad tímto místem a tvým pasažérům z toho začíná být trochu nevolno. S pocitem, že sis zapamatoval polohu všech nebezpečných písčin a skal, se otočíš po větru a připravíš se na přistání. Klesáš na finále nad skupinou keřů a následně udržuješ plováky nad vodou, dokud nepřeletíš skalní výběžek. Ubrat plyn, dosednout a udržet letadlo v rovině, zatímco klouže kolem meandru řeky. Před tebou se objevuje písčitý břeh. Vypadá mělce, což znamená, že si budeš muset namočit nohy. Proud je zde pomalý, takže si na chvíli odpočineš a necháš motor běžet na volnoběh proti proudu, zatímco si sundáš boty a s námahou obuješ vysoké holínky, proklínajíc svou nedostatečnou prozíravost, že sis je neobul ještě před odletem z Yellowknife.

Sophie

Vyrůstala jsem na deštivém západním pobřeží Kanady a do Yellowknife jsem se přestěhovala, abych zažila „pravou kanadskou zimu“. Neměla jsem žádnou vytyčenou kariéru, jen touhu žít rok na severu a vydělat si nějaké peníze. Dostala jsem práci pozemní obsluhy u Air Tindi, místní středně velké letecké společnosti poskytující pravidelné lety do odlehlých domorodých komunit, charterové lety a leteckou ambulanci.

Z jednoho roku se staly dva a nevyhnutelně mě to inspirovalo k získání pilotního průkazu. O sedm let později stále pracuji pro Air Tindi, nyní jako kapitánka DHC-6 Twin Otter na kolech v zimě a v létě létám s Cessnou 208 Caravan na plovácích.

Během mé kariéry v letectví jak na odbavovací ploše, tak jako pilotka jsem měla štěstí pracovat po boku místních nejzkušenějších bush pilotů. Díky mé práci kopilota Twin Otteru jsem se seznámila s létáním mimo zpevněné plochy, a to jak na kolech, tak i na lyžích a na plovácích. Zima strávená v pravé sedačce De Havilland Dash 7 a léto s ikonickým DHC-2 Beaver – to vše přispělo k mé lásce k létání v divočině a neobyčejným výzvám, které to s sebou přináší.

Viktor

Narodil jsem se na Moravě a studijní léta si prodloužil na vysoké škole v Žilině a ve francouzském Toulouse. Po dlouhých útrapách se mi podařilo dostat se do společnosti Buffalo Airways v Yellowknife, o kterém jsem se poprvé dočetl právě na stránkách Flying Revue už před více než patnácti lety. V této společnosti jsem si prošel koloběhem typického zaměstnance, kterého můžete vidět v seriálu Ice Pilots. Od původního nadšení až po „nenávidím tuhle práci“ zhruba o dva roky později. Splnil jsem si u toho ale sen létat na Dakotě DC-3 a na „Dakotě na steroidech“, letounu Curtiss-Wright C-46, za což jsem moc vděčný.

Po tomto úspěšném neúspěchu jsem si chtěl vyzkoušet další způsob létání, který doma nemáme, a to létání na plovácích. Udělal jsem si výcvik a začal se živit nejdříve údržbou loveckých chat v Ontariu s Cessnou 180, potom vyhlídkovými lety kolem velryb a ledovců na vancouverském ostrově. No, a nakonec dopravou různorodých výletníků opět z města Yellowknife, tentokrát už ale s již zmíněným Beaverem ve společnosti Ahmic Air.

Text: Sophie Conyers a Viktor Babčan

Foto: Archiv autorů, pokud není uvedeno jinak

Celý článek si můžete přečíst na stránkách 80-88 ve Flying Revue č. 4/2026. Na stáncích je časopis ke koupi 25. června 2026. Pokud se stanete členy Klubu Flying Revue, rádi vám časopis doručíme až domů, navíc za zvýhodněnou cenu. Členem Klubu se stává automaticky každý předplatitel, více zde.