10.7.2017
Satelitní navigace v IFR i VFR létání 14. Další, již 14. díl vzdělávacího videa, vznikajícího v rámci projektu CaBilAvi (Capacity Building for Aviation), nese název Výcvik GNSS-IFR. Zamýšlí se nad obsahem a osnovami výcviku různých kvalifikací pro lety IFR. Piloti s přístrojovou doložkou IR, EIR či budoucí BIR budou muset v získat dodatečné oprávnění pro lety s využitím PBN (Performance Based Navigation).
Výcvik IFR - GNSS
Není to tak dávno, co jsem při plánování letu z Prahy do Zadaru s údivem zjistil, že nad Rakouskem, Slovinskem a Maďarskem už nejsou žádné letové cesty. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak rapidně pozbývají pozemní radionavigační prostředky na významu. Zatímco dříve publikované letové cesty musely logicky vést od jednoho radiomajáku ke druhému a každý bod na trati musel být definovatelný vzdáleností a směrem od nějakého pozemního radionavigačního zařízení, dnes je vše jinak.
Stará dobrá letová cesta M725 vedoucí od radiomajáku Vožice na radiomaják Deštná nedaleko Znojma končí bodem LANUX na česko-rakouské hranici a dál už nic. Další bod, který je potřeba uvést v letovém plánu, je vzdálen rovných 205 NM, jmenuje se ROKSA a leží na slovinsko-chorvatské hranici.
Radiomajáky, které ještě stále umím vyjmenovat zpaměti – Stockerau, Sollenau, Graz a Dolsko, jako by ani neexistovaly. Tyto radiomajáky jsou sice stále v provozu, ale pro praktickou navigaci přes území Rakouska a Slovinska prostě nejsou potřeba. Návrat do starých časů čeká pilota v Chorvatsku, kde se opět napojí na klasickou letovou cestu L868 vedoucí k radiomajáku Zadar. GNSS navigace v těchto místech samozřejmě funguje. Nemohu se ubránit jakémusi nostalgickému pocitu bezpečí, když kromě fialové šipky GNSS navigace vidím na obrazovce ještě jednu, bledě modrou, neomylně směřující k radiomajáku Zadar.
Z rozjímání mě vytrhne otázka co-pilota: „Čemu se směješ?“ K úsměvu mě přivedly požadavky EASA na dodatečný výcvik PBN. Je totiž nesrovnatelně jednodušší zanést do letového plánu několik bodů pro GNSS navigaci, stejně tak jednoduché je zvolit příletový a přibližovací postup. Na rozdíl od klasické navigace nemusím hledat žádné frekvence radiomajáků či ILS. Zcela intuitivním postupem si zvolím požadovaný postup, který mohu v grafické podobě zkontrolovat na obrazovce. Klasická radionavigace je bezesporu obtížnější.
Ilustrační foto 1: Pavel Valenta
Ilustrační foto 2: Pavel Valenta
Ilustrační foto 3: Pavel Valenta
Všechny díly seriálu Využití satelitní navigace v letectví najdete zde: www.flying-revue.cz/gnss.
„Vlastně by měl být požadován dodatečný výcvik pro klasickou navigaci, nikoliv pro PBN,“ pomyslím si mimoděk. Evropa je v zavádění nových postupů konzervativní, takže k získání oprávnění pro navigaci PBN vznikl nový předpis – Nařízení komise EU 2016/539, ve kterém jsou zmiňovány dodatečné požadavky na výcvik, zkoušky a pravidelné přezkušování pro zanesení záznamu o získání práv pro PBN do přístrojové kvalifikace pro stávající držitele kvalifikace IR. Ale to jsou ta úskalí přechodného období, o kterých se hovoří v právě publikovaném výukovém videu. Jednou to opravdu tak bude. Tvrdá realita chorvatského Zadaru mi dává za pravdu. Zde není žádné RNAV přiblížení k dispozici. Pilot si může vybrat mezi klasickým ILS nebo VOR-NDB přiblížením. Naštěstí to ještě stále umíme, a tak nám přiblížení v Zadaru nečiní žádné obtíže.
Co je EGNOS a jak funguje. Video: GNSS Centrum
Text a foto: Pavel Valenta
.
Kapitola zdarma -
vyzkoušejte »