Roční video seriál z dílny TOM Studio

Vážení čtenáři,

v návaznosti na náš nový seriál o bezmotorovém létání, který jsme začali zveřejňovat v prvním čísle Flying Revue 2026 jsme se rozhodli, že zde, na našich webových stránkách, budeme doplňkově k tomuto seriálu zveřejňovat také krátká tématická videa z dílny pana Tomáše Junga - TOM Studio. Jsme si vědomi, že mnohá videa z této dílny jsou odbornější veřejnosti známa, ale protože jsou svým obsahem “nestárnoucí”, chtěli bychom je postupně představit i zde, pro vás naše čtenáře a příznivce.

autor Tomáš Jung

Programový plán pro rok 2026 je následující:

Téma                                                                                  datum zveřejnění

01. Grunau Baby II                                                                      21.2.

02. Zlín Z 24 Krajánek                                                                 20.3.

03. LG 130 Kmotr                                                                        17.4.

04. LF 109 Pionýr + Olda Pelčák                                                 22.5.

05. VSM 40 Démant poslední na českém nebi                            19.6.

06. L13 Blaník                                                                              21.8.

07. VSB 62 Vega - poslední dřevěná orchidej                              18.9.

08. VSB 66 Orlice                                                                         23.10.

09. VSO 10 Vosa - poslední československý klubový kluzák       20.11.

10. Pardubický sedmi-vlek L13 Blaník - pokus o rekord               18.12.

Dovolte, abychom zde dali místo již panu Jungovi a jeho stručnému představení se:

“Narodil jsem se v roce 1950. A tak by se dalo předpokládat, že si i něco pamatuji. Základní školu se mi podařilo vystudovat na dvou místech Prahy. Tu první část jako Dívčí školu ve Vodičkové a druhou polovinu v základní škole v Hrdlořezech. Každá z nich mi dala něco do života. Ta ve Vodičkové kupodivu kamarády dodnes a ta v Hrdlořezech mě naučila žít v partě.

Z nového bydliště na Žižkově jsem to měl blízko na kopec Balkán, kde jsem s bratrem Rudolfem zalétávali naše modelářské výtvory. Vzhledem k omezenému rozpočtu to byly většinou A1. Většina z nich mi z kopce uletěla někam do vysočanské kotliny a už se nikdy nevrátila. Zde započal hlodat červ myšlenky, jestli by nebylo lepší udělat něco, abych to mohl řídit sám a letět kam chci.

Po neslavné epizodě, kdy mi na vojenské správě slíbili, že mě pošlou do Košic na leteckou školu, skončil jsem u přijímaček v Bratislavě u tankánů, kde se upřímně mému snu o létání vysmáli. Druhým pokusem byl učňák ve Vodochodech. Nevyučil jsem se leteckým mechanikem, protože jsem měl trojku z ruštiny a tak bych neuměl číst tehdejší výkresy. Skončil jsem tedy jako zámečník/nástrojař v pětiletém studiu v ČKD. Dostal jsem se do montáže lokomotiv, kde mě práce bavila a navíc jsem mohl se Čmeláky jezdit do Černej nad Tisou mašiny předávat.

V roce 1967 jsem se dostal k létání na letišti Točná. I přes to, že tramvají číslo 21 z Chmelnice na konečnou v Bráníku to trvalo přes hodinu a pak dlouhou chvíli autobusem do Modřan, jezdil jsem na letiště velmi rád. V této době jsem někde v bazaru přišel k první 8 mm kameře a tak jsem začal zkoušet něco s pohyblivými obrázky. V té době jsem již fotografoval, také mě to bavilo, ale zachycování okamžiku nebylo to pravé. Chtěl jsem zachytit děj, pohyb. Ovšem jen do té doby, kdy moje nastávající žena upustila na Hradě kameru do hrobky králů.

Někdy okolo roku 1971 se na Točnou dostala organizace SSM a KSČ a ta úžasná parta, ta se začala rozpadat. Velká část točeňáků se jako podhoubí rozlezla po aeroklubech ve středočeském kraji. Odešel jsem na vojnu a na Točnou už se nevrátil. Zkusil jsem Vlašim. Zpočátku jsem byl spokojen, že to mám blízko na chatu, k ženě a dětem. Později už méně a tak jsem využil nabídky náčelníka ve

Zbraslavicích, kde v té době nebylo dost instruktorů a přešel jsem asi již do posledního aeroklubu, kde to mám velmi rád.

Moje filmové probuzení se stalo s příchodem dostupné videotechniky, kdy jsem začal, jako snad skoro každý natáčením dětí a rodinných výletů. Začal jsem kameru nosit i na letiště a hledal hezké obrázky. Rodinné výlety nelze točit donekonečna a tak jsem hledal další zajímavé téma k tvorbě. A v tomto čase vznikl i ten nápad začít dělat filmy o československých letadlech, kterých rychle ubývá. A ne každý, který si je pamatuje jako malý, malá, má tu možnost je opět vidět, slyšet a dozvědět se něco z jejich výroby. Obzvláště šťastným jsem když se k letadlu váže pár zajímavých lidských příběhů. Vrcholem štěstí je, když na nějaké soutěži dokáže porota mé snažení hezky ocenit.”

“Jako svůj největší úspěch, považuje to, že jsem vychoval několik desítek pilotů a ani jednomu jsem nemusel jít na pohřeb.”

Ještě pro doplnění několik čísel:

Autor má k dnešnímu dni nálet na větroních téměř 2000 hod. při 5000 startech, 250 hod. na Vivatu, 50 hod. na C-105 (IFH) na Točné a něco kolem 300 hod. na ULL. Momentálně létá GLD/TMG/FI.

Já v Šohaji a Jirka Kraus  
Opuštěným duším jsem rád pomáhal

Navijákový provoz  
TL32 na letu Vlašim-Nymburk

Já v oblíbeném Orlíku

V naší sekci "Seriály a Speciály", v podsekci "Osobnosti" jsme pro vás uložili povídku od pana Tomáše Junga “Jak jsem sbíral Céčka”, která vás volnou formou blíže seznámí s jeho zajímavým osobním a leteckým životem.