Embraer 120 Brasilia

fokker-100_f-28-0100_(2).jpg

Základní charakteristiky:

Počet motorů	Typ pohonu	Šířka trupu	Primární určení
1	Pístový	Úzký trup	Privátní
2	Turbovrtulový	Standardní	Regionální
3	Proudový tryskový	Širokotrupé	Pro střední tratě
4	Jiný	Dvoupatrové	Dálkové

Základní údaje:

Výrobce letadla:		Embraer
Země:		Brazílie
Výrobce a typ motorů:	2x	Pratt&Whitney Canada PW118/118A/118B o výkonu 1340 kW
Datum prvního letu:	27.7.1983
Počet vyrobených letadel:	356	Vyráběn do roku 2001, i když poslední dokončen až roku 2006
IATA kód (hlavní, alternativní):	EM2

Rozměry a hmotnosti:

Rozpětí křídel:	(m)	19,78
Délka letadla:	(m)	20,00
Výška (na zemi):	(m)	6,35
Hmotnost prázdného letounu:	(kg)	7 070	Typická, může se lišit dle konfigurace, vybavení a stáří letadla
Maximální vzletová hmotnost:	(kg)	11 500

Provozní vlastnosti:

Maximální počet cestujících:		30	Konfigurace s jedinou přepravní třídou a minimem bufetů, toalet apod.
Nejvyšší praktický dolet:	(km)	1 750
Cestovní rychlost:	(km/h)	552

Provozovatelé:

Největší provozovatelé (stav k 30.3.2016, v závorce počty letadel Embraer 120):

SkyWest USA (26), Brasilian Air Force (19), Swiftair (10), Great Lakes Aviation (6), Air 26 (6), Skippers Aviation (6)

Příklady provozovatelů létajících s tímto typem do/z České nebo Slovenské republiky či okolních zemí:

Swift Air (Španělsko), Budapest Air Service, Air Moldova, dříve např. Sky Europe, Reginal CAE

Další informace:

Dnes privátní firma Embraer (EMpresa BRasileira AERonautica, tedy Brazilský letecký podnik), založená brazilskou vládou v roce 1969, se na trhu dopravních letadel nejprve prosadila dvoumotorovým turbovrtulovým dolnoplošníkem EMB 110 Bandeirante pro 15-21 cestujících (tedy do značné míry konkurentem českého L-410), kterého se do roku 1990 vyrobilo celkem 501 kusů. Právě od modelu Bandeirante měla být odvozena i modulárně pojatá řada Embraer EMB-12X, která měla nabídnout letouny tří velikostí (nakonec byl realizován jen nejmenší EMB 121 Xingú pro 8-9 cestujících, vyráběný v letech 1976-1988). Mezitím totiž bylo rozhodnuto, že model EMB 120 má být podstatně větší než Bandeirante (pro 24-30 cestujících), s mnohem vyšší rychlostí i doletem. Konstrukce byla proto zásadně přepracována, trup se rozšířil pro instalaci 3 sedadel v řadě s jednou uličkou a z modelu Xingú zůsatlo zachováno pouze dolnoplošné uspořádání s dvojicí motorů v křídlech a ocasní plochy ve tvaru písmene "T". Vyšším ambicím odpovídalo i pojmenování letounu "Brasilia".

Nutno podotknout, že letoun, zalétaný v létě 1983, ambice svých tvůrců dokázal naplnit: vznikl elegantní, rychlý a přitom provozně poměrně nenáročný letoun; s přihlédnutím k nabízené kapacitě dokonce i poměrně pohodlný, s relativně velkým zavazadlovým prostorem. To mu zaručilo úspěch především na americkém trhu, kde všechny tyto vlastnosti zúročili regionální dopravci jak na linkách spojujících malá města zejména přes přírodní překážky (hory, jezera...), tak v roli návozu a odvozu cestujících do/z velkých hubů (přestupních center) hlavních amerických dopravců.

Hlavním konkurentem "Brasilie" se stal švédský Saab 340, nabízející mírně větší kapacitu v kombinaci s nižší cestovní rychlostí (i když v praxi byl rozdíl vlivem odlišného chování obou letadel zejména ve fázi přiblížení na přistání většinou zanedbatelný) při vyšší odolnosti vůči extrémním klimatickým podmínkám. K ukončení výroby obou typů nakonec přispěly podobné faktory - nastupující konkurence regionálních proudových letadel v kombinaci s poklesem cen letenek v důsledku začínajícího fenoménu nízkonákladových leteckých dopravců na řadě trhů a v některých případech i rozvoj alternativní pozemní dopravy (zejména rychlovlaků), v důsledku čehož se počet prodaných letenek nutných k zaplacení letu takto malých letadel začal blížit jejich kapacitě (a často ji i přesáhl). Stejně jako Saab se ale Embraer 120 posléze uplatnil i v přepravě menších nákladů a v realizaci letů na zakázku, zejména pro VIP klientelu.