Avro RJ100

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje: 

Rozměry a hmotnosti:

Provozní vlastnosti:

Provozovatelé:

Další informace:

Avro RJ100 je modernizovaná verze letounu British Aerospace BAe 146 z počátku 80. let minulého století, kterým britský výrobce jednak nahrazoval své vlastní letouny BAC-111 z poloviny 60. let, jednak chtěl zpřístupnit proudovým letounům pro 70-100 cestujících i krátké regionální linky, využívající často malá místní letiště s krátkými dráhami a minimem infrastruktury. Právě proto zvolil pro letoun hornoplošné uspořádání s trupem umístěným blízko u země a s ocasními plochami ve tvaru písmene "T" podobně jako u většiny turbovrtulových regionálních letadel, s vestavěnými nástupními schody a se zavazadlovým prostorem snadno přístupným ze země. Co však je pro regionální letoun naprosto nezvyklé, je pohon čtveřicí motorů namísto obvyklých dvou pro letadlo této velikosti - zde bylo cílem jednak získat dostatek tahu pro vzlet a bezpečné přistání na krátkých vzletových drahách, případně umožnit provoz na letištích s přírodními či stavebními překážkami v okolí (letoun byl dlouhou dobu jediným proudovým typem, schopným provozu na letiště City poblíž centra Londýna, a s úspěchem se uplatňoval i v horách, ve velkých nadmořských výškách, v tropických oblastech apod.), jednak měly malé a jednoduché motory, konstruované navíc jako stavebnice složená ze snadno vyměnitelných modulů, snížit náročnost stroje na údržbu (navzdory dvojnásobnému počtu motorů oproti většině srovnatelných typů). Díky malým (byť čtyřem) motorům také stroj patřil ve své době k nekjtišším proudovým dopravním letounům.

Výchozí typ BAe-146 byl vyráběn ve verzích 100, 200 a 300, lišících se délkou trupu a tím i přepravní kapacitou, pohybující se v rozmezí 70 až 100 míst při uspořádání s pěti sedadly v řadě (což zajišťovalo cestujícím nadstandardní prostor v příčném směru), resp. 84 až 117 míst při alternativním uspořádání se šesti místy v řadě (zde pro změnu na úkor komfortu ve srovnání s běžnými letadly pro krátké či střední tratě). Letoun byl nabízen i jako nákladní s rozměrnými nakládacími vraty na boku trupu, nebo ve verzi QC (Quiet Convertible = Tichý přestavitelný), umožňující rychlou přestavbu mezi osobní a nákladní verzí, díky které mohl stroj typicky přes den vozit cestující a v noci zboží nebo poštu. Navzdory počáteční nedůvěře leteckých dopravců k ekonomice čtyřmotorového uspořádání relativně malého letounu se BAe 146 rozšířil po celém světě, včetně náročného amerického trhu.

V roce 1992 byl letoun BAe 146 modernizován především v oblasti avioniky (letoun dostal např. již víceméně digitální kokpit namísto původního analogového) a pod názvem Avro RJ70, RJ85 a RJ100 (RJ = Regional Jet a číslo značí typickou kapacitu), odpovídající původním verzím 100/200/300, byl nabízen až do roku 2001, kdy byla výroba pro nezájem zákazníků v důsledku jejich orientace na novější proudové regionálními typy (např. Embraer 170/175 či Embraer 190/195) ukončena.