Portrét jednoho člena Klubu lovců letišť

9.3.2020

Pilotní zkušenosti se tradičně vyjadřují počtem hodin, které pilot strávil za kniplem.

Takový počet hodin ale může znamenat velmi různé množství zkušeností. Pokud člověk létá jen na pár známých letišť a k tomu používá většinou autopilota, tak zkušenosti budou určitě menší než u pilota, který létá zásadně ručně a přistává na mnoha různých letištích. K síle zkušeností samozřejmě přispívá také zda někdo létá jen po domovských letištích, v nížině nebo horách a také v jakém počasí.

Všechna kritéria rozsahu pilotních zkušeností je ale těžko kvantifikovat. Během našich přednášek pro piloty na různých letištích se v diskusích ukázalo, že zajímavým a jednoduše kvantifikovatelným doplňkovým ukazatelem k počtu hodin by mohl být také počet letišť, na kterých pilot přistál. Abychom ukazatel počtu “prvopřistání” podpořili, vytvořili jsme Klub lovců letišť (KLL), do kterého se může přihlásit každý pilot, který splní stanovené podmínky, které naleznete zde: https://www.flying-revue.cz/pravidla- pro-ucast-v-projektu-lovci-letist .

Dnes vám chceme představit Milana Krištofa, který se nedávno stal také členem KLL.

kll4.jpg
Úsměv k létání patří, i modré nebe je hezčí než to zamračené.

Milane, tvoje domovské letiště je LKPO. Je pro tebe „jen“ bránou k nebi, nebo i něčím víc?

Mé domovské letiště je LKPO Přerov Bochoř. Je to i základna naší skupiny vírníkářů s hangárem pro naše stroje, a samozřejmě i jejich servisem. Jsme zde výborná parta, a kolikrát, pouhá krátká návštěva letiště, se změní v neplánovaný let s kamarády. Zejména s Pavlem Březinou který je nevyčerpatelná studnice nápadu a inspirací kde se jen tak “na chvilku” proletět. Pak volám domu že se to nějako protáhlo o den nebo dva... Doma mám naštěstí u rodiny podporu i pochopení, a snažím se, aby i pro ně byl vírník prostředek k letu, radosti z poznání naší domoviny shora i  rychlé dopravy kamkoliv.

kll3.jpg
Nerozlučná dvojka.

Čím pro tebe létání je, proč vlastně létáš? Jak byste popsal ten pocit tam nahoře? Co a proč tě při pohledu na zemi shora nejvíc nadchlo?

Na létání je fascinující rychlost a lehkost, s jakou můžete překonat vzdálenost. A slovní spojení „vzdušnou čarou“ pro mne přestává být pouhým pojmem. Nejvíce mě uchvacuje pohled dolů...vidět má známá místa z vrchu, sledovat budovy, jak se stávají krabičkami, silnice mozaikou čar a řeky linkami nití vinoucími se krajinou. Podzimní lesy jsou pestrým kobercem, vodní hladiny zrcadlem probleskujícím odrazem slunce a nebe, kdy splývá kde je nahoře, či dole. Znáte to z map, leteckých fotografií krajiny na internetu, kdy si zoomujete, zvětšujete či zmenšujete měřítko. A při letu jste najednou v té nejživější realitě, kdy krajina je vaší mapou a vy fotografem, pozorovatelem té krásy.

Létáte jen jako sportovní pilot? Máte i další plány v tomto směru?

Momentálně jsem sportovním pilotem a ukáže čas, kterým směrem se vydám. Nevylučoval bych do budoucna PPL, a láká mě i plachtění. Letectví je dynamický obor, vyvíji se každým vzletem a přistáním, procházíte školením teorie, ale praxe je nenahraditelná.

kll7.jpg
Pohled do kuchyně, aneb příprava je důležitou součástí pilotů před vzletem.

Od kdy létáte? Kdy, kde a na čem jste absolvoval první sólo?

Létám od roku 2018 a moje první sólo proběhlo s vírníkem Cavalon. Jistě pro každého, tedy i pro mě, byl první let nezapomenutelný, pocity nepopsatelné. Najednou pojem důvěra a odhodlání získávají hmatatelné obrysy, a jste toho plný. Jste tam pouze vy a stroj, který máte ve svých rukou...a tím i sebe...

Na jakém letadle (jakých letadlech) létáte dnes a jak se vám na něm (na nich) létá?

Znám pouze pilotáž vírníku MTO sport, se sedadly za sebou, bez uzavřené kabiny, takový kabriolet mezi vírníky, a Calidusem a Cavalonem, jež mají kabinu uzavřenou. Pouze s rozdílem u Cavalonu, ten má sedadla v kabině umístěná vedle sebe, což je podobné automobilu a dle mého názoru i pohodlnější. Tudíž jako jeho pilot jsem s ním spokojený nejen já, ale i spolucestující, kteří již se mnou mnohokrát letěli. Možnost přistání „na pětníku“, a s širokou možností letištních ploch je úžasná.

kll1.jpg
Slovinské malé letiště Kamnik Duplica, které jsme navštívili při letu do Lublaně, v pozadí Savinjské Alpy.

kll2.jpg
Stroje zarovnané pěkně v řadě, a příprava na parking. Zde jsme vírníky uložili po dobu našeho pobytu ve Slovinsku. 

Kde jste byl jako pilot od domovského letiště nejdál? Při jaké to bylo příležitosti?

Nejdále jsem doletěl se svým vírníkem do severní Francie, na letiště malého městečka Saint Denis de  ´hotel, což je pár kilometrů od Orléans. Bylo to součástí expedice letecké školy vírníků Flyway po zámcích na Loiře. S mezipřistáními v rámci letu formace šesti vírníků to byl taktéž můj nejdelší let.

Z tvých dosažených letišť, která považuješ za nejoblíbenější a proč?

Mé nejoblíbenější letiště v Česku je to domovské v Přerově, přece jen betonová dráha není všude samozřejmostí, navíc o délce 2500m a šířce 60m si můžu dovolit udělat 3x touch and go. Druhým důvodem je i to, že mi tohle letiště přirostlo k srdci, bylo první, kde jsem letěl samostatný let a mám zde již i spoustu přátel.

kll5.jpg
LKPO Přerov Bochoř - naše domovská základna. Tak kam tentokrát poletíme? 

Na Slovensku bych vybral LKPT Partyzánské. Zaprvé tam mam výborného kamaráda, srdcaře a úžasného člověka Marka Kvasnicu a zadruhé je hned vedle letiště welness a termální koupele pro relaxaci po náročném letu. Tohle místo mám i spojené se svým prvním mezinárodním navigačním letem. A je to zase o emocích, které se na jednu stranu snažíte při letu odsunout stranou a na stranu druhou je to přesně to, co vás táhne zpět nahoru a zpět na místa, která máte rádi.

V Německu mě oslovila organizovanost a německá pečlivost a preciznost na letišti EDTY  Schwabisch Hall – Adolf WURST. Sledovat tuhle dokonalost naživo byla poutavá i obohacující zkušenost.

Při této příležitosti mě napadá jedna historka z jednoho letiště, kde jsem přistál a zaparkoval v blízkosti hangáru. Zanedlouho mě jeden člen aeroklubu upozornil, že tak se parkovat nemá a že je na to vyhrazena travnatá plocha u rukávu. Omluvil jsem se, že to bohužel v VFR příručce není uvedeno. On tvrdil, že to není možné. Tak jsme se na to schválně společně podívali, a ejhle, parkovací plocha tam vážně zaznačena nebyla.

Tím chci říci, že příprava je důležitá věc, díky které se vyhnete spoustě zbytečným komplikacím na letišti, ale stále platí, že letiště je prostor pro lidi, o lidech, o jejich setkáváních... Že letiště je jako živá bytost, která se den za dnem stále učí novému. A že VFR příručka je jako napsaná knížka a letiště naživo je ztělesněním této příručky.

Na kterém letišti, na němž jste ještě nebyl, byste rád přistál? Můžete jich říci i více. A proč právě tam?

Láká mě navštívit co nejvíce letišť u nás i na Slovensku. Rád poznávám nové lidi, místa, která mají každé své kouzlo, specifika, typická pouze pro ně. A navíc budu sbírat body k stříbrnému odznaku klubu Lovců letišť.

Jaké to bylo, když jsi se poprvé vydal mimo vzdušný prostor ČR? Co tě překvapilo, Co tě nadchlo, co vás zklamalo, co bylo náročné?

Při prvním letu mimo ČR, na Partyzánské, jsem byl unesen z krás přírody. Na letištích jsem byl mile překvapen, že po mně, ve většině případů, nevyžadovali letištní poplatek. Ve sluchátkách jen zazní zpráva: „...dajte si u nás kávu a užívajte...“.

Do jaké země nebo oblasti vás pilotní srdce nejvíce táhne a proč?

Mám touhu zaletět si do Chorvatska, na víkend, k moři za sluncem...jen triko, plavky, vzdušný koráb a jeho kapitán...no není to ta pravá představa romantiky?                            

Jakmile se člověk rozlétá tzv kolem komína, už ho to láká objevovat vše okolo ostatních komímů U mě je to možná dáno i rodným příjmením, kdy Kryštofa mají
za patrona nejen poutníci, ale i letečtí záchranáři.

Rozletěl jsem se s nadšením po celé naší krásné republice, našel spoustu nových nádherných míst a vím, že spousta mě stále objevit čeká.Proč jste se zapojil do projektu Klub lovců letišť? Jaké jsou vaše cíle v létání? 

Takže zúčastnit se KKL bylo a je logickým vyústěním téhle touhy. A každé prvopřistání je o to radostnější, že jste blíž ocenění odznakem.

kll6.jpg
Zátiší v závětří hangáru...

Cokoli dalšího byste chtěl říci: …

Od té doby, co mě políbila múza avioniky, si mé okolí všímá, že více hledím vzhůru, do oblak. Nemine jediné letadlo, které by nepřitáhlo můj pohled, a já se nevžil do jeho pilota, nezasnil se... Navíc na sobě pozoruji abstinenční příznaky, když mi chybí létání. Zamiloval jsem si to.

Tak, a nyní mě omluvte, sedám do auta a hurá na letiště...

Otázky pokládal: Jan Dvořák

 Milan Krištof 
 Narozen 24.4.71 Zlín , Vystudoval SPŠ Elektrotechnickou ve Zlíně a pak VUT BRNO obor Elektrické stroje a přístroje.   Od dětství se věnoval modelaření. Létat na vírníku začal až v roce 2018 a velmi lituje, že mu začal tak pozdě. Živí se   podnikáním s elektromateriálem pro průmysl a IT. K létání ho dovedl jeho společník, kterého přestalo bavit jezdi po dálnici   D1 do Prahy. Když se pak dostal do rukou Pavlovi Březinovi, propadl vášni létání a nevidí ani nechce vidět cestu zpět. 

 

 

 

Flying Revue > Pro piloty > Klub lovců letišť > Portrét jednoho člena Klubu lovců letišť
.

         Máme pro vás »

FR 5/2020: Už máte?

Letecký cestopis pro vás:


První český letecký cestopis » 

Pojišťovna Ergo:

Předplatné + Předplatné jako dárek:

..
1234

 

Knihy:

..
12345

Aplikace VFR Comm.:


             Kapitola zdarma - vyzkoušejte »

Tracker Trexee


    » Další rozměr létání i pomoc v nouzi
 

Kalendárium:

Dne 19.09.1921 se stalo...
19.09.1921
Kolumbijské aerolinky SCADTA zahájily provoz na první pravidelné lince v Jižní Americe. Plováky vybavené stroje létaly mezi městy Barranquilla and Girandot.
zavřít

e-Shop FR:

Živě z dráhy 06/24:

Partneři:

..
123456