Test CH-77 Ranabot

Ultralehký vrtulník CH-7 Kompress si díky svým kvalitám vydobyl ve své kategorii nejen v Evropě, ale dá se říci i celosvětově dominantní postavení. Nyní přichází jeho nástupce CH-77 Ranabot.

Na začátku stáli tři italští bratři Barberové, Igi, Claudio a Josi. Létání jim učarovalo poměrně záhy a s postupem času létali nejen větroně, ale i motorová letadla. Když se v osmdesátých letech s nástupem ultralehkých strojů oživil zájem o létání, založili nejprve leteckou školu a poté i vlastní firmu, která se zabývala kompletováním ultralehkých strojů ze stavebnic. Zásadní změnu v jejich životě přineslo seznámení s argentinským konstruktérem lehkých vrtulníků Augustem Cicarém. Bratři nejprve získali v roce 1989 práva na výrobu jeho jednomístného typu CH-6, ze kterého následně Claudio a Josi vyvinuli s pomocí automobilového designéra Marcella Gandiniho vlastní jednomístný kabinový CH-7 Angel. Ten uvedli na trh v roce 1992. Jeho značný komerční úspěch, příchod nových, výkonnějších variant motorů a konstrukční rezervy vrtulníku je přivedly k myšlence postavit i dvoumístnou variantu, charakteristickou tandemovým uspořádáním sedadel. Nový CH-7 Kompress se na trhu objevil v roce 1996, jeho vylepšená varianta CH-7 Charlie pak v roce 2005.

Vrtulníky CH-7 zaznamenaly velký komerční úspěch, ale tandemové uspořádání kabiny přece jen nebylo ideální. Bratři Barberové tak začali v tichosti pracovat na zcela novém vrtulníku, který měl z CH-7 převzít léty provozu ověřené konstrukční prvky a spojit je s novým, výkonnějším motorem a dvoumístnou kabinou s uspořádáním sedadel vedle sebe.

Side-by-side

Tak se zrodil dvoumístný Heli-Sport CH-77 Ranabot (mimochodem, tohle slovo v piedmontském dialektu znamená pulec). Široká kabina se sedadly vedle sebe je skutečně tím, co vás na novém vrtulníku na první pohled upoutá. Zbytek připomíná celkem pochopitelně starý známý Kompress, i když se mnohdy jedná jen o podobnost na první pohled. Je ostatně zákonitá, neboť právě technické kontinuitě konstrukcí bratří Barberových vděčí jejich vrtulníky v mnohém za svůj úspěch. V konstrukci CH-77 je použito řady komponentů a technických řešení, které byly vyzkoušeny v reálném provozu na jeho předchůdcích, jiné pak bylo možné odzkoušet během dlouholetého předsunutého provozu u výrobce. Typickým příkladem jsou listy hlavního rotoru, které byly odzkoušeny na typu Charlie.