Boeing 777-200

   Tabulky                                            Další info                                            Víte, že...?  

Základní charakteristiky:

Základní údaje:

Rozměry a hmotnosti (není-li uvedeno jinak, platí údaje pro nejrozšířenější verzi B777-200ER):

Provozní vlastnosti (není-li uvedeno jinak, platí údaje pro nejrozšířenější verzi B777-200ER):

Provozovatelé:

Další informace:

Boeing pracoval na letounu, který by vykryl mezeru v nabízené kapacitě mezi jeho největším typem B747 a dvoumotorovým Boeingem 767, již od 70. let minulého století (tedy v době, kdy i Boeing 767 byl pouze "na papíře"). Zprvu mělo jít o třímotorový letoun, který měl konkurovat obdobným strojům McDonnell Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 TriStar, posléze - o dekádu později - se již úvahy točily okolo dvoumotorového letounu, který by měl mezitím zastarávající zmíněná třímotorová letadla překonat a nahradit.

První podoba projektu po přechodu na dvoumotorové uspořádání počítala s výrazně prodlouženým trupem Boeingu 767 (proto nhesl projekt zpočátku označení 767-X) s novým křídlem o výrazně větším rozpětí (přičemž ve snaze umožnit využívání stejných stojánek u terminálu jako menší letouny dokonce Boeing po jistou dobu zvažoval sklopné konce křídel pro úsporu místa podobně jako u palubních letounů na letadlových lodích!), potenciální zákazníky z řad hlavních uživatelů letadel Boeing však takový model příliš nezaujal. V roce 1988 proto Boeing začal pracovat na zcela nové konstrukci, označené již jako Boeing 777.

Výsledkem se stal v roce 1994 největší dvoumotorový letoun světa, s trupem o přesně kruhovém průřezu šířky 6,2 metru (o 18cm více než DC-10 či její nástupce McDonnell Douglas MD-11). Boeing si dal na letounu s "kulatým" označením ze samých sedmiček opravdu záležet: Jde o první dopravní letadlo světa kompletně navržené výhradně za pomoci počítačových systémů (včetně 3D technologií - již tenkrát!), o první Boeingův model s elektroimpulsním řízením "po drátě" (fly by wire - ačkoli na rozdíl od Airbusu, která drží s A320 prvenství při aplikaci této technologie u dopravního letadla, zachovává Boeing ovládání prostřednictvím klasických "beranů" a nikoli postranními řídícími pákami jako Airbus) a jediný dvoumotorový letoun s šestikolovými vozíky na nohách hlavního podovozku (díky čemuž bylo dosaženo přijatelného plošného zatížení i při velké hmotnosti letounu, aniž by bylo nutno použít tři či dokonce čtyři nohy hlavního podvozku jako u většiny ostatních srovnatelně velkých letounů).

Prvním provozovatelem Boeingu 777-200 se stala v květnu 1995 společnost United Airlines, následovaná v listopadu téhož roku British Airways. Ta se stala v únoru 1997 prvním uživatelem nejrozšířenější verze "dvoustovky" s prodlouženým doletem díky zvýšené vzletové hmotnosti a vyšší kapacitě nádrží pod označením Boeing 777-200ER (Extended Range).
Boeing 777-200ER izraelské společnosti EL AL při přiblížení na přistání v Londýně.

V létě 1997 byla zalétána verze Boeing 777-300 s trupem prodlouženým o více než 12 metrů s kapacitou zvýšenou o zhruba 100 míst, jejíž zlepšená verze 777-300ER je vybavena křídlem s o téměř 4 metry větším rozpětím. Právě toto křídlo z B777-300ER pak v kombinaci s kratším "dvoustovkovým" trupem posloužilo jako základ pro Boeing 777-200LR (Long Range = dlouhý dolet), který díky dalšímu zvýšení vzletové hmotnosti až na téměř 350 tun a zvýšené zásobě paliva zvládl lety dlouhé až téměř 18 tisíc km a je v této oblasti dosud rekordmanem mezi sériovými letouny. Stejný konstrukční základ, tedy trup B777-200 a křídlo B737-300ER, se používá i pro nákladní Boeing 777 Freighter, vyráběný od roku 2008 a schopný přepravit až 103 tun zboží. Vedle toho Boeing připravuje i postup konverze starších B777-200 na nákladní.