Škola letecké meteorologie, 16. díl - Vítr IV.

Vítr je v základním pohledu ovlivňován globálním tlakovým polem. Ale značný vliv mají také místní poměry, zejména orografie.

V situacích, kdy není příliš výrazný vliv velkého tlakového pole, se mohou větší měrou uplatnit právě lokální vlastnosti terénu.

Tam, kde orografie utváří horské hřebeny a údolí (a nemusejí být ani zvlášť výrazné), dochází během dne k lepší expozici skloněných svahů vůči slunečním paprskům a svahy se lépe prohřívají. Od nich se ohřívá vzduch a vystupuje podél svahů vzhůru v podobě konvekčních proudů. Nad středem údolí pak zase sestupuje a tvoří tak cirkulační schéma anabatického větru. Znají to všichni plachtaři, kteří létají např. v Alpách. Mohou letět podél osluněného hřebene na velké vzdálenosti bez nutnosti kroužit. Anabatický vítr odvádí vzduch podél svahů nahoru a tak se doplňuje vtékáním do údolí z předhůří. Kdybychom stáli dole v údolí, zaznamenali bychom v takové situaci údolní vítr, směřující proti toku řeky v ose údolí. V noci je situace obrácená. Chladnoucí vzduch stéká podél svahů dolů do údolí a vyplňuje ho. To je katabatický vítr. Nad středem údolí pak existují slabé výstupné pohyby. Cirkulační schéma katabatického větru je obrácené oproti větru anabatickému. Podél osy údolí pak chladný vzduch vytéká z hor ven, směr tohoto větru (nazývaného horský) vede po toku řeky. Často se do rána údolí naplní steklým studeným vzduchem a utvoří se výrazná teplotní inverze, mnohdy provázená mlhou. Z toho mají jistě radost prázdninoví dovolenkáři pod stanem u řek v údolích — v pozdním létě zde klesají teploty velmi nízko. Pokud pojedete v srpnu kempovat k Berounce, dáte mi zapravdu, až ráno vylezete v mlze ze stanu.

Další lokální vítr je bríza. Princip vychází z teplotního rozdílu mezi vodním a zemským povrchem. V teplé části roku je přes den pevnina teplejší, než voda. Proto zde vzduch konvekcí vystupuje do výšky, tam se pak přesouvá nad vodu, klesá a podél vodního povrchu proudí k pevnině. Budeme-li v létě stát na pláži např. u Středozemního moře, za jinak klidného anticyklonálního počasí, zaznamenáme vítr vanoucí z moře nad pevninu. V noci je situace obrácená. Země rychle vychladne, zatímco voda díky vyšší tepelné kapacitě svoji teplotu víceméně udržuje konstantní. Vznikne tak stav, kdy je v noci zem chladnější než voda a celá popsaná cirkulace vzduchu se otočí. Nad mořem nebo jezerem vzduch vystupuje do výšky, tam se přesouvá nad pevninu, kde klesá a v nízké výšce proudí nad vodu. Denní cirkulaci nazýváme mořská bríza, noční pak bríza pevninská.

Föhn je označení specifického proudění, při němž se uplatňuje rozdíl adiabatické změny teploty nenasyceného a nasyceného vzduchu. To si vysvětlíme v pozdějších kapitolách, teď přijměme fakt, že vzduch nenasycený vodní párou mění svoji teplotu při vertikálním pohybu takřka přesně o 1 °C na každých 100 m výšky. Při pohybu nahoru se ochlazuje, při pohybu dolů otepluje. Naopak nasycený vzduch, v němž dochází ke kondenzaci vodní páry a uvolňování latentního tepla, se při výstupu ochlazuje poněkud pomaleji. Ochlazování také není úplně lineární jako u nenasyceného vzduchu, je to složitý proces. Pro zjednodušení však můžeme brát v úvahu, že nasycený vzduch se při stoupání do výšky ochlazuje o asi 0,6 °C na 100 m. Přichází-li značně vlhká vzduchová hmota k hradbě pohoří, je nucena tuto překážku překonávat, přetéci. Při výstupu na návětrné straně dojde rychle ke kondenzaci a vzniku oblačnosti, ze které vypadávají také srážky, které ovšem vynášejí vlhkost ze vzduchu pryč. Stoupající vzduch se ochlazuje o 0,6 °C každých 100 m výšky a současně se zbavuje vody. Jakmile překlene hřeben hor, na druhé straně sestupuje, ale už jako nenasycený. Adiabaticky se zde otepluje o 1 °C každých 100 m sestupující výšky. Vidíme, že na závětrné straně se otepluje rychleji, než se na návětrné ochlazoval. Z toho vychází, že když sklesá do stejné hladiny, jakou měl na návětří při začátku výstupu, bude teplejší a sušší. U velkých pohoří, jako jsou Alpy, je tento efekt často velice výrazný, oteplení může dosahovat i 20 °C. Současně je na závětrné straně hor bezoblačný prostor, mnohdy do vzdálenosti i několika stovek km.

RNDr. Petr Dvořák
Letecký meteorolog, lektor

www.jasno.cz