Létání je stejně jako řada dalších činností, při kterých lidé
zápasí a vyrovnávají se s živly, plné příběhů. Některé jsou
úsměvné, jiné smutné, někdy tragické a řada z nich se dá
vyprávět až tehdy, když jsou činy vypravěčů dávno promlčeny. Možná
si už někteří z vás všimli, jak dokonalým katalyzátorem pro
pamětníky jsou historická letadla. Dodnes si vzpomínám na jedno
dopoledne v Oshkoshi, kdy jsem skoro dvě hodiny proseděl ve
společnosti několika prošedivělých pilotů pod křídlem kabinového
dvouplošníku Waco a poslouchal letecké příběhy, které postupně
zaznívaly. Bylo fascinující nejen naslouchat, ale i pozorovat
tváře starých pilotů a jejich oči, které se s jednotlivými
příběhy buď usmívaly, nebo se v nich objevovala
i nostalgie a občas rovněž náznak smutku. Občas se naše
skupina rozšířila o další členy, věk nerozhodoval, vítáni byli
všichni. Ale vše mělo společného jmenovatele. Krásné aeroplány
s logem WACO na ocase. U nás bylo z dobře známých
důvodů historických aeroplánů, navíc svázaných nějak s naší
leteckou historií, poskrovnu. Je jen dobře, že se díky řadě
nadšenců, kteří za pomoci nemalého úsilí a peněz vracejí takové
stroje na české nebe, tahle situace pomalu, ale jistě mění. Znovu
jsem si to uvědomil při přípravě článku o vzácném Zlinu Z-381,
jehož současným strážcem a ochraňovatelem je Martin Nepovím. Ono to
totiž tady funguje stejně jako v Americe a „Basa“ vyvolává při
návštěvách českých letišť vzpomínky na zašlé letecké příběhy stejně
jako jiné historické stroje kdekoliv na světě.